Uživatelé

Prostituce – Mein Kampf

Článek je dílem jednoho z nás, jenž nechtěl být jmenován. Je proto zveřejněn pod mým jménem.

Yanek.

—————–

Na stáži? Post-doc v cizině? Na celý rok? Zcela šílené …. Ale já už to mám vlastně za sebou. Ta chvíle kdy jsem 3.4. v roce 2005 někdy tak kolem desáté večer seděl v autobuse Eurolines na hraničním přechodu z Česka a po tvářích se mi koulely nezadržitelné slzy nad zpackaným manželstvím, ztrátou milovaného psa a v té době ještě milované manželky je už dávno pryč a není to nic, než zlý sen.

Rok ve francouzském Rennes. Nelíbilo se mi tam. Nějak jsem se nedokázal integrovat do kolektivu v laborce. Asi to byla moje chyba, ale po takové době je to už úplně jedno. Jak čas běží a idealizace zážitků postoupila, mám tendenci si některé věci malovat na růžovo a smát se jim. Inu, posuďte sami. Následující příběh bych nazval: „Jak objevit v cizím městě vykřičenou čtvrť“.
Ten den bylo volno. Odpolední vycházka začala jak je Rennes obvyklé, tedy deštěm. V Rennes se nedá bez deštníku udělat ani krok. Tamní deštíky jsou to většinou jenom takové přepršky, ale člověk promokne během minuty až na kost. Měl jsem s sebou z Prahy deštník. Takový ten klasicky deštník made in China. Šel jsem po ulici, a koukal jsem, kde co lítá a malinko mě žrala samota. Koukal jsem do výloh obchodů, po památkách a taky po plakátech, co dávají v kině. Já si samozřejmě netroufal jít na film dabovaný do franiny. Na jednom plakátu se ale psalo, že dávají film „Karlík a továrna na čokoládu“. Možná si ještě někdo ten plakát vybaví. Je na něm Johny Depp v buřince a vypadá velmi ulízaně. Psali tam, že mají několik kopií tohoto filmu dabovaných a jednu v angličtině s francouzskými titulky. Říkal jsem si, že se to bych asi mohl zvládnout a ze nejlepší bude se na to někde zeptat, nejlépe v kině. Zevloval jsem před těmi plakáty, když tu se přihnala klasická rennská přeprška. Rozevřel jsem deštník a pokračoval v zevlování. Zavál prudší poryv větru a najednou lup! Můj čínský deštník v půlce praskl a v ruce mi zůstala jenom rukověť. Vrchlík deštníku odlétl, zavřel se a než definitivně zmizel v jiné dimenzi, práskl pořádně do kapoty kolemjedoucího auta. Řidič auta smykem zastavil, vystartoval z auta a začal intenzivně studovat zasažené místo karoserie, probodávaje při tom celé okolí pohledy, za které by se ani Darth Wader nemusel stydět. Tvářil jsem se jakoby nic. Pustil jsem rukověť zlomeného deštníku, nasadil výraz idiota, a prozpěvuje si píseň R.A. Dvorského „Sám já chodívám rád“ jsem se snažil co nejrychleji zmizet. Myslím si, že tomu řidiči to bylo jasné, že to mám na svědomí, ale viděl jsem jak se zlým pohledem v obličeji nasedá zpět do auta a váhavě odjíždí.

Raději jsem pokračoval v úprku. Zahnul jsem do takové úzké uličky, že budu pokračovat v prohlídce výloh. Najednou překvapení; Výloha a v ní figurína holky ve výstředním oblečení. Co to proboha je? To tady prodávají takové výstřední hadry? Kdo to proboha může nosit? K mému překvapení na mě ta figurína mrkla. Prostitutka. Pod vrstvou makeupu jsem nepoznal plast od živé kůže. I když jsem o tom mnohokrát slyšel nikdy pře tím tenhle výlohový systém neviděl. Zůstal jsem na ní zmateně zírat. Po rozvodu jsem mnohokrát nad placenou službou uvažoval, ale nikdy jsem se k tomu neodhodlal. Tohle bylo jiné. Začala mi ukazovat, že bych měl jít dovnitř. Sedla si na židli a začala dělat vyzývavá gesta. Nebyla vůbec ošklivá. Sedíc na židli vypínala prsa a dělala na mne oči. Začal jsem se cítit zmateně. Nakonec si začala hrát se spodním prádlem. Odhrnula okraj kalhotek a nechala mi nahlédnout do hlubin svého klína. V tu chvíli se dostavila zcela bezděčná fyziologická reakce mého samotou zmučeného organismu. Život v mých kalhotách mě velmi překvapil a uvedl do rozpaků. Ji to taky uvedlo do rozpaků, zřejmě to nešlo ani pře kalhoty přehlédnout. Začala za v té výloze úplně šílet. Zuřivě gestikulovala a já zjistil, že se mi rozsypaly nervy a propadl jsem panice – za peníze a ještě takhle? Za ní bylo vidět takové kanape s kusem hadru a nějak jsem usoudil, že mě to moc neláká. Rozhodl jsem, že nejlepší bude když vezmu dráhu. Kdo mě zná, ví že běh nepatří k mým silným stránkám. Oni i muži mají své dny a vědí, že v určitých situacích, když jsou vám z jistých důvodů malé kalhoty, se běhá hodně špatně. Ona navíc vystartovala z té svojí výlohy a něco za mnou volala, myslím že o nějaké slevě.

Jak tak běžím najednou koukám, že přede mnou je kino. Říkal jsem si, že se zeptám na toho Karlíka a tu čokoládu. Jdu k pokladně a svou oblíbenou hatmatilkou – směsí francouzštiny a angličtiny, jsem se dotazoval pokladní jestli jejich filmy jsou všechny dabované do nativního místního jazyka, nebo jestli mají taky něco anglicky s francouzskými titulky. Ženština v pokladně ze mě byla nějaká špatná. Tvářila se, že jsem zřejmě úchyl. Šverkala něco v žabožroutštině. Nerozuměl jsem jí ani slovo. Nakonec jsme se shodli, když počkám na jejího šéfa, že on mi to vysvětlí. Při čekání na šéfa kina, jsem zevloval ve vestibulu pokladen a sondoval plakáty, co vlastně hrají. Už první plakát mi přišel dost divný. Obrázek na plakátě byl stylizovaný, nějak mi nedocházelo, co to tam vlastně je. Motiv na plakátě vypadal celkově velmi nebezpečně, ale detaily zobrazeného motivu mi unikaly a můj mozek nějak nechtěl akceptovat, že by to bylo to, na co to vypadalo. Přešel jsem k druhému plakátu. Tady se mi konečně zdálo, že se chytám. Vypadalo to na pokračování filmu „Vetřelec“, jak tam jsou takové ty korýšochobotnice (facehugger se tomu snad říká), nebo co to je, jak se to člověku přisává na obličej a snáší vajíčka do hrudi. Vzpomněl jsem si na modely těch potvor, které byly součástí reklamní kampaně k filmu. Taky jsem si vzpomněl na protesty aktivistek pro boj za lidská práva, které protestovaly, že ústí facehuggra vypadá jako dámské přirození. Inu Francie, země pokroková, aktivistky zřejmě nic nevybojovaly. Ale přišlo mi to celkově takové divné, nevěděl jsem, že by můj oblíbený film o tvorech s vystřelujícími zubiskami, měl mít nějaké pokračování anavíc ono to opravdu spíše vypadalo jako dámská intimní místa. Jak jsem tak zevloval po pokladně kina, četl jsem, že mají pět kinosálů a dvacet jedna kabin. Kabiny? Jaké proboha kabiny? Hlavou mi bleskla myšlenka na cimenatoskop T. A. Edisona. Že by tu tohle v dnešní době měli? Najednou mi to docvaklo, včetně toho, co vlastně bylo na těch plakátech! Pornokino! Zcela zmateně jsem zatroubil k ústupu, vlastně jsem vystřelil z pokladny kina jako raketa. Od té doby nemám rád Johnyho Deppa, zdá se mi, že zjevně hraje ve francouzských pornofilmech.
Jak jsem tak potupně vyklízel pozice a zdrhal ulicí od onoho nešťastného kina na kterém na sto kilometrů blikala písmena XXX, přitočila se ke mně taková holka v sutaně s límečkem kněze (sic!) kolem krku, navíc se oháněla biblí. Něco povídala místním dialektem. Vůbec jsem tomu nerozuměl. Pochytil jsem ale známé slovo – „Argent – Peníze“! Hele, jeptiška, shání peníze na charitu. Sáhl jsem do šrajtofle a dával jsem jí dvoueurovou minci. Ona se začala strašně chichotat a že to jako nechce. Vzala propisku a napsala si, na mimochodem značně ušmudlanou dlaň, 50 euro. 50 euro na charitu? Se posrala ne? Nicméně po zkušenostech z toho dne ve mně začal hlodat červ pochyb, a extrémně jsem se soustředil na to, co to vlastně říká: „La pipe d’amour“ Co to je? „Dýmka lásky“!? V rozpacích a z rostoucím podezřením jsem to opakoval: „la pipe d’amour?“ „Oui… la pipe…“ a přiložila si ruku k vyšpuleným rtům a udělala par rychlých pohybů nahoru a dolů. „Vždyť ona mi nabízí orální sex za pajcku! Střelil jsem pohledem po špinavých rukách, zkažených zubech a zdvořile jsem poděkoval a pokračoval v úprku z oné divné části města. Sutana, límeček, bible – zajímavé pracovní oblečení. Po návratu do Čech jsem tohle jednou diskutoval s kamarádem, katolickým knězem. Šíleně ho to rozlítilo a na rozdíl ode mne to nepovažoval za vtipné.

Jak čas běžel, mnohokrát mne napadlo, že bych se tam vrátil. Taky jsem se tam mnohokrát vrátil. Ale nikdy jsem se neodhodlal do nějakého toho podniku opravdu vlézt. O váhání a jak jsem tam pak dostal málem přes ústa, ale až někdy příště.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 0.0/5 (0 votes cast)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Přidáno: