Uživatelé

Jedinečnost průměrnosti

Říkává se, že jeden případ vydá jen na chudičkou statistiku. Něco na tom bude, ovšem přišel jsem na to, že existuje výjimka a chci se s Vámi o tuto zajímavou statistickou anomálii podělit.

Každý z nás si v průběhu života ze svých zkušeností vytváří jakousi informační bázi, tuto dále zobecňuje a výsledky se pak v kolektivním povědomí odrážejí v tom, čemu se říká stereotyp. Známe jej všichni a stereotypy nám pomáhají rozhodovat se tehdy, pokud máme nedostatek informací.  Např. cikáni kradou a loupí – vidíme-li tlupu, je lépe se vyhnout, muslmani vybuchují (asi nějaký problém ve stravě) – vidíme-li tlupu, je nutno ji vyhostit, policajti nechrání nás ale zájmy státu – je lepší s nimi nemít nic společného, politici kradou – je nutno je znovu zvolit, a další a další. Ovšem to co vidíme se střetává s tím, co chceme. A vznikne ona výjimka ve statistice, totiž archetyp. Pravzor, představa společnosti o postavě, mýtus. Dokonce to nemusí být osoba, ale třeba i osudová situace nebo rozhodnutí. A pokud se Vám stane, že na takový archetyp narazíte, máte potvrzení jakékoliv příslušné statistiky, byť z jediného případu. A přesně tohle se mi stalo.

Dnes se ovšem vyvarujeme velkých slov a budeme se držet při zemi. Nikdo neříká, že archetyp musí být vzletný a vznešený. Každý ví, co je to (kdo je to) „maloměstská panička“. Ale v tom co představuje už zas tak moc velká shoda není. Tedy dnes už není. Moderní společnost stírá společenské rozdíly mezi městem a venkovem. Přesto však se jedná o archetyp a to minimálně 7-10 generací zpět. Chci se zamyslet nad tím, co zůstalo podstatou tohoto archetypu a jak přemýšlí, zejména sám o sobě.

Nuže, narazil jsem na ženu (dámu). Tentokráte ne fyzicky, ale subtilně, elektronicky a asi tak po jedné hodině (úhrnem) jsem začal přemýšlet, kde jsem to co slyším už slyšel. Dokonce jsem měl pocit, že to dobře znám a tento pocit se po dvou hodinách změnil v jistotu. Už co do popisu je to povědomé: Žena, 29 let, mírná(?) nadváha, inteligence v pásmu nadnormálu, dítě, manžel, který o ni nejeví zájem, vlastní obchod, zděděný dům, maloměsto a milenec. Nejeden. Už to samo o sobě je zajímavé a symptomatické, ale to, jak jak nahlíží na různé aspekty svého života je mnohem zajímavější.

Dokážete si například představit, že ještě dnes je možné domnívat se, že slovo milenec se používá proto, že dotyčný dámu miluje? Umím pochopit, že staročeský tvar „milec“ (oblíbený člověk), ze kterého je příslušný tvar odvozen, neslyšela, ale ta domýšlivost je zajímavá. a ještě zajímavější je to, že tak nazývá celou množinu tří až sedmi kusů, kterou zhusta sehnala na erotickém chatu. Pro kousek lásky šel bych světa kraj, že? To se musi dost naběhat. I důvod, pro který to dělá je velmi vydařený. Ne snad jen proto, jak bychom se my prasáci mohli domnívat, že si potřebuje zašukat, ale proto, aby jim doma s manželem bylo lépe. A také proto, že vydělává víc než manžel, dům je její, dítě rovněž a tedy trubce nemůže vyhodit. Jak tak čtu poslední větu, asi mám někde chybu. Zvláštní. když to říkala ona, znělo to dokonale logicky.

Dále. Od mužů, které šuká (napsal bych, kteří jí šukají, jenže z hovoru jsem měl pocit, že je tomu naopak) si nebere peníze. Jednak by ji to pak nebavilo a jednak není kurva. V té souvislosti je nutno zmínit, že prý na erotickém chatu (Cesta k rozkoši) jsou normální chlapi. Až mi čelist spadla. Chviličku před tím jsem tam četl zajímavou nabídku jakéhosi pána, který jinochům nabízel, že jim předvede před webkamerou, jak si TO (nevzpomínám si zrovna co to TO mělo být) udělá. A nebyl sám. Pravda, někteří asi byli nomálnějši, protože totéž nabízeli přítomným dívkám, ze kterých (dle způsoby vyjadřování soudě) nejméně polovina byli chlapi.

Nu, popojedem. Sociální interakce. V sexu prý potřebuje: … Hmmm. To nedám. To byl dost dlouhý seznam a možnosti mojí paměti jsou velmi omezené. Pocit, který ve mně zůstal je, že bych musel být Rambo s duší Justina Biebera, inteligencí Stephena Hawkinga a schopnostmi pornoherce. Uvědomme si k tomu, že mluvíme o někom, kdo má ke stopadesáti osmi centimetrům na výšku pětašedesát kilo. Ke vztahu s manželem je možné ještě poznamenat, že k tomu, aby jedinec byl nevěrný svému partnerovi, nemůže (prý) být praktikující křesťan. Protože přikázání 7 a 10 z Desatera. Asi jsem tu historii nějak špatně pochopil. Jak tomu rozumím já, po celou dobu od nanebevzetí jakéhosi tesaře a pouťového kouzelníka křesťanům nějak nedalo moc práce ospravedlnit si jakoukoliv zlodějnu, vraždění, ať už malé a podomácku nebo hromadné, či libovolnou prasárnu. Souvisí to asi s rozhledem, nebo je to křesťanka. Co se dalších sociálních interakcí týká, prý nelže a lhát neumí (asi až na těch pár maličkostí manželovi) a používá spíše konvergentní způsob myšlení, ovšem značně omezený dosahem. Asociativní řetězce a divergence v uvažování jí zůstanou asi navždy utajeny, na rozdíl od Wikipedie (fungující jako externí paměťový modul) a to kupodivu i přes nepřehlédnutelnou inteligenci. Zřejmě právě tento nedostatek dosahu jí umožňuje chlapa na sex nazývat milencem (v nepřesném významu), stejně jako pět dalších. Jako třešnička na dortu se pak skví vědomí vlastní výlučnosti a neopakovatelnosti. Spojíme-li si to (v pohledu zvenčí) s archetypem, který představuje, je to k posrání.

Shrneme-li to, máme zde archetyp maloměstské paničky mírně ovlivněné elektronickou komunikací, který se od roku 1850 nijak zvlášt nezměnil. Statistika je správná, jeden případ postačil.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 4.7/5 (3 votes cast)
Jedinečnost průměrnosti, 4.7 out of 5 based on 3 ratings

2 Odpovědi na Jedinečnost průměrnosti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Komentáře
Přidáno: