Uživatelé

Od iluze k deziluzi

Vlastně až doteď jsme se tu bavili o normálních (definujte „normální“) lidech, maximálně o jejich interakci s osobami lehce až hustě „posunutými“ jinam. Ať už na druhé straně šlo o šlapky, pasáky, policajty nebo černoprdelníky, vždy v tom figuroval aspekt zdravého rozumu. Tuto nechutnou praxi nyní opustíme a zamyslíme se takřka výhradně nad tou druhou stranou a jejím pohledem na okolí. Ano. Řeč bude o niterném dění v duši fízla. Slabé povahy varuji, čtení následujících řádků jim může způsobit duševní újmu. Pokud by snad nějaký hnidopich chtěl namítat, že fízlové nemají duši ale hodnost, tak ať to bere jako pracovní název.

Víme, resp. už jsme zde několikrát naznačili, že existují různé útvary PČR. Pro účely tohoto článku je to nevýznamné. Policajty laik nejlépe rozliší podle různé míry zkorumpovanosti a korumpovatelnosti.  Také se zde nebudeme zaobírat tím, co si myslí (omlouvám se, ale jiný výraz pro takovou mozkovou aktivitu mne nenapadá) městský policajt. Jednak se obávám, že taková věc je nad moje síly a jednak že tam jde vždy o primitivní snahu urvat co se dá bez jakékoliv invence, o čemž svědčí počet souzených velitelů MP.

Asi Vás to překvapí, ale vlastně nejlépe (pro ně nejhůře – tyhle dva pojmy, už to vidim, s těma budou potíže) je na tom je běžný kriminalista z okresní (obvodní, městské) kriminálky, nasazený na násilné trestné činy. Z Deža toho moc nevyrazí, pokud ho chytne, tak ten za elpaso dostane vosumdesát metrů, a tak jedinej kdo mu do toho kecá jsou politicky korektní mediální mrdky blbě se vyptávající proč Dežo upadl na schodech. Vlastně jako jeden z mála nese kůži na trh. Stačí aby dostal k vyšetřování případ, kdy bílej při přátelské debatě o jeho zdraví a obsahu peněženky (kůp cýýhlu pýčo!) o něco zredukuje menšinu a rázem je ve světle reflektorů. Lidskoprávní hovada z „neziskovek“ (neziskovka = kromě osazenstva z její činnosti nikdo zisk nemá) ve snaze se zviditelnit vodí před kamery truchlící sestrovdovu a tlačí v médiích na to, aby toho lumpa odsoudili, jeho šéf se bojí, že když ho „neudělaj“ tak se sveze i on, šéf jeho šéfa strká nos do vyšetřování, mluvčí má pitomé otázky a tak je rád, když kauza skončí a on má zas klid na vyšetřování krádeží v chatách a bytech. Nicméně, jeho práce má občas výsledky.

Obdobně na tom jsou ti, co šlapou chodník za státní. Na chůzi zatim řidičák nepotřebujete a tak není možné někoho zastavit a chtít od něj  za chůzi v opilosti noty nebo dvacet litrů a v podstatě každej koho zastaví, byť i oprávněně si je okamžitě začne nahrávat (a když ne on, tak někdo za jejich zády), takže už si ani bouchnout do bezdomovce nemůže a frustrace vzrůstá. Dalo by se ovšem říci, že nijak zvlášť neškodí a sem tam někomu ukáží cestu.

Na samém spodku potravního řetězce je dopravka. Ta sice generuje slušné sumy, ovšem jen při pohledu z hlídkového auta. Trochu lepší to začíná být při pohledu na výpis z automatických radarů, ale tam už se kapsuje někdo jiný. Riziko je v poměru k vejvaru poměrně vysoké. Kameru má v autě každý druhý, na blbce už dneska nenarazíte, bavit se s Vámi nikdo nechce a vymýšlení paragrafů na silnici nepomáhá, bo s pokusy vybírat dodatečnou daň z provozu aut prostřednictví represe v dopravě se právní povědomí zdrojů oběživa zvyšuje. Navíc, když už někomu sebere řidičák, chtějí z toho mít něco (větší něco) i jeho nadřízení, takže se může stát, že strávíte u pankejtu odpoledne než narazíte na správně nacamranýho hejla naloženýho v medu, ten ksindl vezme telefon, zavolá na okres a 50 litrů si rozdělí úplně jinde a Vy utřete.  Pravda, můžete ještě nedávat bloky nebo je falšovat, ale miniaturizace kamer pokročila a práce rukama není to, o co zrovna stojíte.

Nad touto potravou pro masmedia stojí jejich vyšší šéfové, kteří těží z toho, že nejsou tak vidět. Průměrný vohnout vidí ty blbce na silnici a mlhavě tuší, že někde v kanclu sedí jejich přímý nadřízený, potom tiskovou lhářku a pak až policejního ředitele a mezičlánky mu unikají a průměrná novinářská onuce na tom není o mnoho lépe. Zčásti je to vinou toho, že organizační pavouk je tak nepřehledný. A také vezměme v úvahu, že když už si někdo s penězi udělá kamaráčoft, se strážmistrem ze služebny to není. Když se zadaří, tak se zde ty jednorázově sumy pohybují tak v jednotkách, někdy desítkách tisíc na jednu hvězdu na výložce.

Tím jsme skončili s příštipkařením a začneme u nižší ligy, tedy u vyšetřování ekonomické kriminality malých podnikatelů.

Podle zákona je orgán činný v trestním řízení (dále jen OČTŘ) povinen stíhat jakýkoliv trestný čin, o kterém se dozví. Zlatý voči, takhle by to nešlo, holoubkové. V této fázi vstupují do hry dva další zájmy.  Jeden je, aby se konkrétní člověk stíhal a druhý, aby se konkrétní člověk nestíhal. Když mluvím o zájmu stíhat, není to to samé, jako stíhat jménem zákona (jménem republiky žádný cukrbliky?). Asi Vás nepřekvapí, že silnější zájem je, koho nestíhat. Přijdete na trestný čin a nemůžete jen tak mýrnyx dýrnyx založit spis. Dokonce i u malých podnikatelů je reálná šance, že jsou zájmy. Tak cajt jde a zeptá se svého šéfa, jestli může stíhat. Ten, pokud sám nemá zájem, jde a zeptá se svého šéfa, takže i v případě živnostníka s dvoumilionovým obratem se celý řetězec v případě pochybností táhne zhusta až k náměstkům ministra, případně k velitelům útvarů. V případě, že je zájem stíhat, se – nijak překvapivě – celý proces obrátí. Například když neuspěje exekutorská mafie, nebo Kalouskova soukromá fízlparta (finančně-analytický útvar) potřebuje někoho skřípnout bo málo zaplatil do kampaně nebo se cuká, případně Vít Bárta chce koupit stejný pozemek a podobně. Pořád ještě mluvíme o malých a středních podnikatelích, nicméně už jde o statisíce, zároveň je na tu sumu ale víc slimáčků. A to existuje ještě champions league.

Chcete-li dnes jako podnikatel vydělat velký prachy, nesmíte dvě věci. Nesmíte být sám a nesmíte srát ty správný (špatný?) lidi. Klíčové slovo je „sám“, takže jste organizovaný. Ne nadarmo dnes všechny velké zlodějny, dokonce i daňové úniky, šetří jeden konkrétní útvar. Ano. Můj oblíbený ÚOOZ. Zde máte také důvod, proč má takovou pověst jakou má. Jestliže u malých a středních podnikatelů se ověřuje zda jsou zájmy, u velkých se to dělá snad i na dvě kola a náměstek ministra, v řadě případů asi i ministr, je zřejmě nepominutelným účastníkem řízení. Bez pokynu se asi nikdo ani nevysere. A přesto právě tudy tečou ty největší průsery. Přitom jsem schopen si vybavit jen jeden případ, kdy byl rozpracován někdo z UOOZ. Ovšem, ne odsouzen. Pravda, čas od času dojde ke konsensu, vážky se vychýlí, někdo včas nepřiloží na druhou stranu a je hozen rybám. Třeba Rath. Pak se hladina uklidní a začne se přemýšlet, kdo bude financovat tu příští kampaň a kolik z té sumy bude nutné vyklopit na presidiu. Skvělý příklad takového zdroje peněz jsem popsal zde. Nestalo se nic. Ztratí se sto mega za rok (i kdyby to byla polovina!) a je ticho.

Přemýšleli jste někdy, kde se v těchto, prý elitních, útvarech berou ty lidi? Odkud? Vždyť nejmenší hodnost je tam snad nadporučík a kapitánama se tam vytírá podlaha. Snadná odpověď. Přecházejí z kriminálky, tedy z míst, kde můžete mít pocit, že Vaše práce má nějaký smysl, protože sedí Fero i s Dežom, Lakatoš je na vazbě a ten hajzl, co prodával plech vohnutej doleva namísto plechu vohnutýho doprava je rozpracovanej. Někteří přecházejí kvůli penězům, některé přetáhne kamarád, co už si čuchnul, a někteří z idealismu, protože vyšší útvar může víc. A teď si v tom hnoji popsaném výš představte policajta se svědomím. Pravda, dá se to říci jako v tom vtipu, který si možná někdo pamatujete o komunistech: Existuje chytrý a charakterní policajt? Odpověď: Nikoli, buď je to chytrý policajt a pak nemá charakter, nebo je to charakterní policajt, ale pak nemůže být chytrý a nebo je chytrý a má charakter ale pak nemůže být policajt. Nicméně jsou takové případy. Nikdy se nedostanou výš než je podplukovník. Nemají na to žaludek, ale hlavně, nikdo je výš nepustí. Dílem proto, že na ně většinou nikdo nic nemá, páč jim svědomí nedovolí dělat prasárny, a dílem proto, že člověk (teď jsem to možná přehnal, jde o fízla), který prasárny dělat nechce, není nikomu užitečný. Co takový policajt musí zažívat: Zákaz stíhání konkrétních osob, takto hajzlů až na půdu, příkaz stíhání konkrétních, evidentně nic netušících, osob, sledování penězovodů u výše postavených, výsměch vyšetřovaných (dojde-li vůbec věc tak daleko), náhlá ukončení slibných případů a výrobu důkazů u případů neslibných, případně je nucen číst bláboly soudních „znalců“ jako je Mazel nebo Svoboda o tom, že když někdo vylepuje samolepky se třemi slovy, je to závadový diskurs a vylepující je tedy nácek, a závadový diskurs je to proto, že je vylepuje nácek a proto je to trestný čin.

Poslední ránu takový policajt dostane, když udělá zátah na evidentního lumpa a jeho grupu a tento pak u soudu žertuje se soudcem a dva dny po ukončení zadržovací vazby je zpět a pilný jak včelka. To, že soudce je s obhajobou jedna ruka je jen třešnička na dortu. Tehdy se perspektiva nahánění menšin po Chanově stává takřka romantickou vzpomínkou. Ze vzniklé situace pak těží bezpečnostní složky, které jej zlanaří, neb je to pro něj lepší varianta než návrat na služebnu kriminální policie, a pak z policajta v depresi udělají zpravodajce v depresi, ovšem za lepší peníze. Podle nezaručených zpráv byli policajti se svědomím zpozorováni už i u složek, jako je doprava, ale jejich průměrné IQ nedovoluje uvažovat o ničem jiné, než o důchodu či výslužném a následné práci u soukromé bezpečnostní služby.

Nebezpečná iluze výše zmíněných, že budou pomáhat a chránit skončí v okamžiku, kdy zjistí koho že to chrání a kdo za to bere prachy. Tím samozřejmě neříkám, že bychom si policajtů měli vážit. Bože chraň! Jedná se dnes o profesi stejně zavrženíhodnou jako kdysi za komunistů s tím rozdílem, že tehdy ničili (a protěžovali) lidi proto, že to dostali podaný politicky, dnes proto, že se na tom někdo napakuje. Takže ostražitost je namístě. Čím víc hvězd na výložkách, tím větší ostražitost, protože se stoupajícím počtem hvězdiček vzrůstá pravděpodobnost, že jde o svini. Ovšem není-li to svině je to jeho chyba, neb trpí kolektivní vinou. Vaše starost to není.

Yanek

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 4.3/5 (6 votes cast)
Od iluze k deziluzi, 4.3 out of 5 based on 6 ratings

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Komentáře
Přidáno: