Uživatelé

Dvě věci

Už jednou jsem se zde tímto článkem zařadil mezi antisemity a to tak že prý primitivní. Mimochodem, dozvěděl jsem se nedávno tu nejpřesnější definici antisemity: Antisemita je ten člověk, který se sionistům nelíbí. Komentáře netřeba. Nedosti na tom, dějí se věci, že to jednomu nedá a nedá. Zrovna kolem prošly dvě, a jejich souvislost je sice nechtěná, leč kouzelná a pokud má schizofrenie nějaký portrét, zde by se poznala. Nuž, chutě do toho a podívejme, co se vlastně stalo:

To první to je vskutku vydařená taškařice. Nácky máme nejen my. Ovšem vzhledem k tomu, že jich máme málo, jakkoli represivní složky v dojemné součinnosti s demokratickým tiskem dělají co mohou, furt to není na plný titulní strany a když není dost nepřátel, je aktuální nebezpečí, že se na holocaust zapomene. Pak by jedno nejmenované etnikum muselo obchodovat jako všichni ostatní a nebylo by možné jen tak přeorávat Palestinu i s lidmi, páč by si někdo všimnul. Jak jsem řekl, není dost nepřátel, u nás odhadem tak 300 nácků a z toho se projevuje tak 10 a i ti jsou opatrní. Samozřejmě, je snaha si nějakého toho nácka vyrobit. Tu násobením nebo dělením, tu si někdo vezme na paškál kroužek mladých přírodovědců za to, že mají obrázek protěže alpské (jako horští myslivci za nacismu), nebo si J.X. Doležal dá vo jointa víc a začne se mu závadově míhat před vočima tančící mládež, ale je nouze. Je třeba se poohlédnout v zahraničí, což k velkému gaudiu čtenářů, kteří si v prvotním šoku neuvědomili vo co gou, demokratický tisk udělal. Zde se dočtete víc. Nebo zde. Tady je to asi komplet. Bylo toho víc, ale někdo pochopil, že je to kontraproduktivní, tak než zmizí i ten zbytek, pro pořádek ve zkratce.

Jakýsi maďarský nácek (kdo také jiný, že) nesl 15 minut transparent, na kterém vyjadřoval své přesvědčení o tom, že holocaust nebyl. Schytal za to 18 měsíců podmínku a doplňkový trest. A teď to přijde: Ten doplňkový trest spočívá v tom, že má navštívit Svatá Místa koncentrační tábor Osvětim, Středisko Holocaustu v Pešti a park Jad v Jeruzalémě a o svých pocitech napsat esej. Podívejme se tedy, co se vlastně tímto rozsudkem dostalo na povrch.

Především jsem pátral v zákonících. Z toho, čeho jsem se dobral je zřejmé, že žádný zákoník kdekoliv na světě (v režimech, které běžně označujeme za demokratické) včetně maďarského, neobsahuje jako trest pouť kamkoliv vyjma káznice a neobsahuje psaní esejů. Ano, ve škole je psaní esejů za trest běžné, ale k tomu se dostaneme. Dále, pouť na Svatá Místa jako trest za hříchy byl ve středověku používán jako trest náboženský. Mimochodem, věděli jste, že slovo „holocaust“ znamená zápalná oběť? Příslušný sudí tedy uznal, že holocaust je víra a uložil trest za urážku víry nebo náboženského předmětu. A protože takový trest v zákoníku není, byl kreativní. Celá geneze průmyslu holocaustu se tím završila. Nejde jen o trestný čin verbální, tedy zločin bez oběti, jde o víru. Stádo musí věřit a když nevěří, dostane po rypáku a bude vychováváno. Něco podobného dělal Mao Ce-tung s rolníky, nebo Pol-pot v Kambodži. Druhému jmenovanému se podařilo při výchově vybít polovinu národa a první je na tom v absolutních číslech lépe (kolem 30 miliónů lidí), ale Číňanů je hodně, tak se to tak nepoznalo.

Ta druhá událost, na tu upozornil Guy Peters na svém blogu, já to sem přepíšu. Výbor OSN pro lidská práva vydal dne 12. 9. 2011 stanovisko č. 34, čj. CCPR/C/GC/34, kde § 49 doslova uvádí:

„Laws that penalize the expression of opinions about historical facts are incompatible with the obligations that the Covenant imposes on States parties in relation to the respect for freedom of opinion and expression. The Covenant does not permit general prohibition of expressions of an erroneous opinion or an incorrect interpretation of past events. Restrictions on the right of freedom of opinion should never be imposed and, with regard to freedom of expression, they not go beyond what is permitted in paragraph 3 or required under article 20.“

Pokusím se o neumělý překlad:

„Zákony, které lze použít proti vyjádření názorů na historická fakta, jsou neslučitelné s povinnostmi, které pakt ukládá smluvním státům ve vztahu k dodržování svobody myšlení a projevu. Smlouva neumožňuje obecný zákaz projevit chybné stanovisko nebo nesprávnou interpretaci minulých událostí. Omezení nároku na svobodu názoru by nikdy nemělo být uloženo, a to i pokud jde o svobodu projevu, která nepřekračuje meze toho, co je povoleno v odstavci 3, nebo požadováno v článku 20 „.

Souvislost obou zmíněných událostí (faktů) je nabíledni. Podle tohoto textu jsou tedy všechy zákony o verbálních zločinech, popírání holocaustu a podobně protiprávní a kdo podle nic soudí, porušuje mezinárodní smlouvu. Zábavné je, že demokratický tisk mlčí jak zařezaný. Jindy Vám lítají hovna z televize až do obýváku nebo smrdí z novin a tentokrát nic. Ticho po pěšině. Jediný, kdo o tom informoval byl paradoxně Ha’aretz. Proč asi?

Yanek

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 2.8/5 (4 votes cast)
Dvě věci, 2.8 out of 5 based on 4 ratings

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Přidáno: