Uživatelé

Kolik platíme za sex a proč.

Platíme za prostitutky. To je fakt, který lze jen těžko přehlédnout, zejména víme-li, že jen v Praze samotné denně proběhne 25000 transakcí, jejichž předmětem je sex (manželky teď vynechávám). Kolik platíme, za co a proč by mělo být předmětem tohoto článku, nestane-li se nám ovšem to, co tak trefně vystihl onen negr, když se ho soudce ptal, co dělal s pytlem v kurníku svého souseda: „Pán suca, já myslet, že při cestě domu já musel vodbočil.“

haxnyPředně jest nám bojovat s poměrně rozšířeným bludem, že stále ještě existují ženy a dívky, kterým je prostituování se zábavou. Není tomu tak. Prostituce by mohla být ženám zábavou jen v určité formě a procento je velmi malé. Cca 0,5% nymfomanek, 1% přirozených subin a asi 1,5% domin nebo switch děvčat. Nicméně i tyto ženy vidí prostituci jako nejlepší z těch špatných řešení. Je rovněž možné, vyposlechnout si řadu pěkných historek o tom, proč to děvčata dělají a jak se k tomu dostala, ale poslání ani koníček mezi příčinami není.“ Mám ráda sex“  je většinou důvodem proč VYDRŽET. Tomu nahrává i to, že v Česku není legislativní problém. Existuje jen ekonomický problém, neboť prostituce neexistuje. Existuje pouze kuplířství a obchod s lidmi, kteréžto tr. činy s prostitucí pouze souvisí. Krom toho existuje judikát nejvyššího soudu ohledně dopomáhání k prostituci, což je gumový precedent určený zřejmě k eventuálnímu pozdějšímu rozšíření pro stíhání klientů dle švédského vzoru. Jako kriminalita dále  existují tzv. přidružené tr. činy, například vydírání, nelegální obchod s omamnými látkami a podobně, které jsou policií stíhány. Situace se hned tak nezmění, neb prostituci není možno veřejně uznat, bo existuje mezinárodní  úmluva „O potírání prostituce a obchodu s lidmi“ z roku 1952. S odstoupením od této úmluvy není možno počítat. Musela by souhlasit všechna ministerstva a to se nestane, protože je velmi jednoduché najít nebo vytvořit jednoho zainteresovaného na kterémkoliv z nich. Příkladem může být například Showpark v Praze, v podstatě dlouhodobě provozovaný pražským magistrátem.

Vezmeme-li  celou věc z pohledu prodávajícího, prostě, jde spíše o to, že počet možných strategií a cen je omezen. Poptávkou, nabídkou, lokalitou, kvalitou služeb, počtem řídících stupňů v podniku a nevydělávajících zaměstnanců (řidiči, barmani, ochranka). Důkazem je cena za služby za sex na privátech, která se v současnosti pohybuje v rozmezí horní poloviny ceny, kterou za stejnou službu zaplatíme v běžném klubu (ne tedy v nějaké pasti na italské turisty). Ta vlastně svojí spodní stranou konkuruje nejvyšším cenám na privátech a stále klesá. Totéž je pozorovatelné v segmentu tzv. amatérek, kterým konkurují nejnižší ceny na privátech. Jednotný postup a model tedy neexistuje. Do hry sice může vstoupit i něco jako přitažlivost ke klientovi ze strany slečny, ta však v podniku nebývá sama a tak je to marketingově nevýznamné, neboť ceny jsou v rámci podniku dány. V opačném směru je jakýkoliv náznak zneužit prostitutkou k většímu vejvaru. Co se kapacity privátu týká, průměrná dívka/mladá žena je schopná ustát bez vážnějších škod na duši tak 4 – 6 partnerů denně, spíš však méně. V případě mladých děvčat zcela jistě méně. 3 zákazníci denně mají v horizontu dvou let devastující vliv na psychiku devatenáctileté dívky. Dalším předpokladem je socioekonomický status klientů prostitutek. Jedná se zejména o bílé límečky, vyšší střední management, vedoucí pracovníky ve výrobě, IT vývojáře a podobně. Podobný status těchto skupin znamená i výběr podobných informačních zdrojů a v neposlední řadě i podobné finanční možnosti.
K tomu si musíme uvědomit všechny možnosti internetové prezentace a inzerce a potenciál diskusních fór, které si skupina s příslušným socioekonomickým statusem takřka zákonitě musí najít. Výsledkem jsou tedy priváty se základní cenou 1000Kč, vyšší, se základní cenou 1200Kč a top priváty se základní cenou 1500Kč následované občasným excesem s cenami 1800-2200Kč, které však nevydrží dlouho, protože odpolední ceny night clubů začínají na 1400Kč a večerní na 2200Kč. Variabilitu cen uvnitř privátů pak zastupují různé formy tzv. extras, neboli nadstandardních služeb (anální sex, líbání, orální sex bez ochrany apod.), které děvčata nabízejí a nichž neodevzdávají podíl. Ořezání množství high-end a low-end privátů pak mají na svědomí informace zveřejňované na diskusních fórech a nechuť na jedné straně platit moc a na druhé straně potýkat se s nehygienickým prostředím doprovázejícím nízké ceny.

Provozování živnosti na „vlastní triko“ je nedostižným snem většiny dívek, což si teď ukážeme na příkladech. Vezměme si dva modelové, konkrétní priváty a zkusíme se vžít do finanční situace zřizovatele.

Na první privát jsem narazil na praze 4 na sídlišti, a vlastně neměl jmého, ale zrovna tak by to mohly být například Holky z Prahy 9 nebo privát Černý most a podobné. Zkusme jej tedy zřídit a provozovat. Bude pro 3 až 6 dívek, které budou bydlet. Počáteční investice (předpokládáme nezařízený byt s použitelným zázemím) jsou 3 nájmy (dohromady tak 40 tisíc), tři postele, většinou jen rámy s matracemi (celkem tak 42 tisíc) a nějaký drobný nábytek (křesílka a stolky) a pračka, asi tak za 20000,-. Pak je nutno sehnat děvčata. Metody se různí. Od Annonce (měsíšní inzerce cca za 20 litrů) až po vyvěšování lístečků na vysokoškolských kolejích či oblbování amatérek. V každém případě, zadarmo to není. Můžeme počítat tak  5000 na nákladech pro sehnání jedné holky. Pak potřebujeme telefony, simky so nich, prostěradla a povlečení, sem tam nějakou dekoraci aby si klienti nepřipadali jako v tutem Chanově, doménu, internetovou prezentaci na odpovídajícím webhostigu a máme to doma. Baj vočko tak 150 000 Kč. V minusu, pochopitelně.

Následují měsíční náklady:  12000 nájem, 3000 energie, 3000 hygienické potřeby a prací prášky a zhruba 30000 tisíc reklama. Rozvádět to zde nemá cenu, ale zájemcům v diskuzi rád přiblížím velmi originální obchodní model erotické reklamy (tzv. na ksicht) pana Anastasova, který skoupil kde co a dělá, že je v minusu. Ostatně na něj zde ještě narazíme. To máme dohromady 50 tisíc měsíčně. Aby se to rentovalo, musí tedy dívky odevzdat měsíčně tak 100000, ať jich je kolik chce, což při pěti kusech bude tak 20 měsíčně, tedy 26 klientů, což reprezentuje potřebných 70 zájemců, neb takový je poměr mezi telefonáty a příchozími.

A teď si vezmeme to nejlepší, co snad v Praze lze najít co do prostředí, lokality a kvality služeb, tedy privát Leonardo (Gentleman’s Club Leonardo Prague). Byt v posledním patře na Palachově náměstí, v případě potřeby výtah pod klíčem až do bytu, střešní terasa 150m2 s vířivkou a přímý výhled na Pražský hrad, Vltavu a novoměstské střechy. A co nás bude zřízení takového privátu stát? Upozorňuji, že jde o kvalifikovaný odhad, bo provozovatel je, vcelku rozumně, tajemný jak hrad v Karpatech. Tři měsíční nájmy, které budou celkem tak necelých čtvrt milionu a vybavení dtto výše, ale o tři třídy výš. Takže i s pračkou a sušičkou (velmi dobrou pračkou a sušičkou – v podstatě se nezastaví) ke dvěma stům litrům a více. S prezentací, webhostingem, dvoumetrovou plazmou (mejdany jsou žádané), sehnáním děvčat, s telefony, povlečením a dalšími drobnostmi kolem půl milionu, se kterým se tak na rok rozloučíme.

Měsíční náklady. 70 tisíc nájem, 30 tisíc energie a služby (vířivka, výtah, pračka a sušička), a zhruba 70 tisíc do reklamy a zejména potřebujeme telefonistku. Odbočíme:

  • Telefonistka je nutná, protože většina děvčat se do telefonu vyjadřuje jako Mauglí, zhusta jako Mauglí s východním přízvukem. Ovšem podstatné je i to, že na privátu při větším počtu holek vzniká problém. Někdo musí držet lajnu a dávat na kurvy pozor, už jen proto, aby se zamezilo efektům neseným deformacemi osobnosti. Jednak většina dívek postrádá povahové vlastnosti nutné k tomu, aby se starala sama o sebe a za druhé, závist a nesnášenlivost mezi prostitutkami, vede například k vyhazování telefonů a peněženek na ulici, poškozovaní prezervativů, zkracování pracího cyklu u prádla nebo zvyšování teploty v pračce a podobně. Musíme si dát pozor i na loyajalitu telefonistky, neb vydávání pití a organizace je na ní a mohla by se s některýma holkama sčuchnout a hrát proti nám.

Od oka tedy 170-200 tisíc. Měsíčně! Z toho vyplývá, že je nutný nepřetržitý provoz a alespoň 10 slečen, bo aby se zaplatila vstupní investice, potřebujeme měsíčně 250-300000 Kč. Větší počet dívek a směnný provoz je tedy podmínkou, a vyšší ceně se nelze podivovat. Je vyvážena komfortem a lepším přístupem dívek (vydělají víc a bojí se nasrat majitele, bo by mohly skončit v Mazlivkách nebo v Sisi a dělat subinu za sedm set na hodinu. Kvalita služeb se tedy nedá porovnat s low-end priváty. Holky si sice rozumově neumějí odvodit proč je to pro ně dobré, ale vědí že je a tahaj za pilu jak vzteklý. K věci patří samozřejmě i naprostý zákaz fetu (přece na sebe nebude majitel zbytečně přitahovat pozornost). Majitel tohoto privátu má můj obdiv, páč stačí někde malý problém a měsíční investice je v hajzlu.

Z celé zálžitosti tedy vyplývá několik věcí. Je to jednak fakt, že současné pojetí kuplířství je vlasně v zájmu státu. Minimalizuje se okolní kriminalita. Hned v zápětí si uvědomme, že vždy raději půjdeme do Bebossu než Holkám z Prahy 9, raději k Italovi než k Bruškám a raději do Leonarda než do Zrzka privátu. Co mají ty podniky společného nechám na Vás. A naposled, vidíme, že založení privátu rozhodně není záležitost, kterou si můžou lajsnout tři šlápoty a bude to podnik na tom, čemu ony říkají úroveň. máme zde zároveň vysvětlení toho, proč priváty, které založily samostatné dívky, rychle končí, zatímco priváty vedené pasáky vesele prosperují. Jeden fakt za všechny. Každý velký prosperující privát má na každý pracovní pokoj ve stavu 3 a více děvčat a běžný noční klub má ve „stavu“ 100-150 dívek, z toho 30, aktuálně ve službě.

Samozřejmě je možné operovat „amatérkami“, jejichž počet není zanedbatelný, ovšem spousta profesionálek se za ně začíná vydávat, což se neutají, a vede to ke ztrátě důvěry a poklesu klientely jak pro konkrétní dívky, tak „podvádějícího“ privátu. Pro zvídavé v té souvislosti doporučuji nastudovat teorii „nákladů obětované příležitosti“ v kombinaci se selským rozumem. Rovněž stojí za pozornost, kde je vlastně největší vejvar. Ne u provozovatelů nebo u šlapek. Kdepak! Ten, kdo se směje nejlépe je přeci majitel těch inzertních serverů. Jen základní cena (inzeruje něco kolem pěti set privátů), je měsíčně ke dvěma milionům, přičteme-li různé ty „vlož.cz“ a podobně, jsou to další dva. Pokud tedy hledáte důvod, proč děvka stojí takový prachy, obraťte se s důvěrou a otázkami na pana Anastasova. Například s otázkou jaký teda doprdele platí daně.

Yanek

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 4.0/5 (9 votes cast)
Kolik platíme za sex a proč., 4.0 out of 5 based on 9 ratings

2 Odpovědi na Kolik platíme za sex a proč.

  • paysek píše:

    Zajímavý článek – díky za něj.

    Jen si dovolím pár komentářů, jak to vidím já.

    Poskytovaná cena za službu privátu je vždy dohodou mezi klientem a ťapinou. Tyto ceny udává trh jako ostatně v každém odvětví tržní ekonomiky.

    To, že v centru Prahy jsou takto vysoké nájmy a náklady na chod privátu je bezesporu. Také se tam většinou pohybuje tomu zase odpovídající klientela, která na to má a dokáže privát ufinancovat.

    Pokud se podíváme na běžný privátek někde na sídlišti o 4 pokojích v panelovém bytě. 3 společnice, které se rozhodnou tímto živit. Tady bych to neviděl tak tragicky. Hodně záleží, jak jsou dotyčné schopné nastavit chod privátku. Pokud tam nejsou „holky, co uměj jen roztáhnout nohy“ a mají také základní ekonomické a logické smýšlení, tak se dá privátek úspěšně vést se ziskem po dobu hodně let. Náklady na reklamu uváděné v článku mi připadají přehnané. Je spousta inzertních serverů, kde reklama nestojí téměř nic. A pokud je dobře udělaná prezentace na webu, která je dobře zoptimalizována ve vyhledávačích + reference klientů, tak se reklama téměř nemusí dělat. Základem jsou samozřejmě dobře odvedené služby. Jak se říká: Dobré služby a dobré zboží nepotřebuje reklamu.

    • Yanek píše:

      Nesouhlasím.
      Dohoda mezi klientem a prostitutkou ohledně ceny je možná jen pokud si určuje ceny sama, což v převážné většině případů tak není. Pravda, na pokoj nikdo nevidí (což v případě například Sisi nebo Golden Eye taky neni pravda), ale maximálně může šlapka hodit službu navíc – třeba OB – chce-li upoutat klienta na příště.
      Ty „sídlištní priváty“, o kterých se zmiňuješ bývají většinou dílem ruskojazyčných skupin, které pronajmou 4 – 6 bytů a pak hrají s holkama škatulata , hejbejte se.
      Sólové prostitutky najdeš na chatu na Lide.cz nebo amatérech a náklady na reklamu jsou ještě vyšší než jsem uvedl. Mám samozřejmě i konkrétní sumy, ale z pochopitelných důvodů je nemohu ztotožnit s priváty. Ta největší suma, co jsem zatím viděl, byla kolem 120 za měsíc pro 17 holek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Přidáno: