Uživatelé

Rok dal, rok vzal

Aneb, jak je důležité nemít debila.

Motto: “…našli tam jen samotářského dědka opakujícího, že nic není pravda, což se ostatně později ukázalo jako lživé tvrzení.”
Douglas Adams – Stopařův průvodce po galaxii

Tak nám začal novej rok. A dějí se věci. Ostatně, děly se hlavně ten minulej a teď koukáme na následky. Tak se můžeme podívat, co máme kolem, co u nás a z toho pak vyvodit co nás to čeká. Odkazy nečekejte, oči a mozek má většina z nás.

Tak především tu máme Německo, které dělá, co může, aby dostálo své tradici mít každé století jako vůdčí osobnost alespoň jednoho debila. Mission accomplished, a to z tohoto století nemáme za sebou ještě ani jeden kvartál. Pravda, sama mutti Merkel se zřejmě pokládá za něco mezi Bismarckem a matkou Terezou, ale takových je i u nás dost. Já nevim, jestli to není nějaká genetická chyba, nebo je to dáno jazykem (tím dorozumívacím, pochopitelně), ale ten, kdo začal starý Germány sundávat ze stromů, ten vopravdu udělal chybu. Ta se pak promítla do tak nějak obecně, po německu, velmi tolerantního Lutheránství a neméně tolerantního Kalvinismu a už to jelo. K ještě tolerantnějšímu nacionálnímu socialismu a úplně nejtolerantnější Čtvrté říši.

Máme-li Německo, máma má mísu a my máme musulmany. Zatím sice za hranicí, ale za to opravdu hodně musulmanů. Že idioti u vesla v Německu nikdy nebyli troškaři a snažili se pro untermensch kolem sebe ponechat nějaké z jejich radostí, tak se samozřejmě chtějí podělit i o ně. A že je o co stát, jsme viděli na Silvestra. Teda, my to neviděli na Silvestra, my to viděli až o pět dnů později, když už počet příspěvků na serverech, ze kterých sluníčkáři nedokázali mazat, přesáhl kritickou hranici a zakazování zmínek o imigrantech od německých redaktorů zpravodajství se minulo účinkem. Proto už víme, že těch měst bylo víc, ne jen tři (zatím je to 12 v několika zemích) po netu se toulají zprávy a fotky od policajtů, frustrovaných tím, že jim primitivové v adidaskách hromadně flusají do ksichtu, svědectví stovek multikulturně obohacených žen, mapky výskytu ukradených telefonů pozoruhodně korelujících s výskytem imigrantů a další zábavná videa. Materiální škody jsou zanedbatelné. Nějaké roztrhané untrhózny a štrumpfhózny a pár telefonů, které nebozí uprchlíci většinou vyhodili, páč byly horší než ty jejich (co si je koupili za jeden dolar denně, který lze v jejich sladké domovině vydělat). Prostě něco, na co by si holky do nepohody (multikulturalismu) měly zvyknout.

Už se samozřejmě začínáme dozvídat, že nemůžeme muslimy házet do jednoho pytle. Ponejvíce to přichází právě od muslimů, od pracovníků NGO, parazitujících na jejich existenci a zblblých zastánců kolektivní neviny. Zde je také možné hledat kořeny úporné snahy o odzbrojení občanů, protože začíná hrozit, že lidé začnou musulmany házet (každého) do jednoho pytle, sice svépomocí, ale o to efektivněji. Mimo respektu k policistům prokázali utečenci i respekt ke vlastnímu náboženství, neb byli ve většině ožralí jak prasata, což koresponduje i s mými zkušenostmi z muslimských zemí. Tolik tedy ke svatým knihám vůbec a vyžadování ohledů pro specifika islámu obzvlášť. Rovněž zasraně zvláštní, a to se snažím vyhýbat expresivním výrazům, je reakce jedné z německých političek, která šmahem zavrhla hledání viníků a rovnou přešla k potrestání nevinných tím, že začala postiženým ženám doporučovat, jak se obléknout a kudy nechodit. Vlastně zrušila volný pohyb osob. Pozitivní na tom je, že slova hidžáb nebo burka zatím nevyslovila, ovšem, nechvalme dne před muslimem.

Věc má ještě tři aspekty, zatím nikde neprobírané:

  • Jednak teda, kde jsou kurva zalezlý feministky? Žádný řvaní o rovnosti pohlaví, nikdo se nevohání harašenim, genderová práva nikde… Nic. Ticho. Že se na to náměstí nejdou podívat, aby si taky užily!
    • Update: Feministky už se našly a je to prej v cajku. Říkala to paní ministrová i paní ministryně.
  • Za druhé, doufám, že různý ty islamofilové a anarchoislamisti už budou držet hubu o kolektivní nevině. V tom Kolíně bylo na náměstí údajně 2000 arabskejch doktorů, inženýrů a dalších potřebných jedinců. Tamtéž bylo podáno (zatím) na 500 oznámení o napadení, znásilnění, krádeži, loupeži a podobně. Je k nalezení video, na němž potřebný jedinec vypráví, jak multikulturně obohacoval jakousi němkyni a nad nimi si dalších šest honilo péro, to vše uprostřed davu dalších uprchlíváků. Tito rozhodně nezasáhli a už vůbec ne ve prospěch obohacované, pouze se zájmem přihlíželi. 500 podobných případů na tom placu! Znamená to, že jsou všichni vinni úplně stejně. Mně tedy 2000 kusů rozhodně připadá jako reprezentativní vzorek stáda a mohu je proto v klidu hodit do jednoho pytle i s jejich zmršenou kulturou (dá-li se to kulturou nazývat). A to prosím žádnej islámskej extremista v dohledu, i když řada z přítomných vypadala, jako by byli vyhozeni z armády IS pro nepřiměřenou brutalitu. Možná, že nějakej zoufalec bude chtít tvrdit, že je to naopak, že právě na tom platzu bylo 2000 extremistů. No, nevim, co je horší. To by znamenalo takovou míru organizace musulmanů, nejen v Německu, ale souběžně v Rakousku, Švýcarsku, Švédsku, Finsku, Francii, Belgii… Vlastně celoevropskou, ze které jde strach.
  • A za třetí, německej jugendamt začal vyhrožovat odebírání dětí rodičům s tím nesprávným názorem, aby je nevhodně nevychovali. To by prej mohlo bejt nebezpečný. Pro multikulturalismus.

Dobroserové přišli na bezvadnou věc. Za vším by prý mohla být Putinova propaganda. Už jsem na to narazil několikrát, vypadá to, že to zatím jen zkoušej, ale přehlídnout se to nedá. Něco jako že když sluníčkářský hovnomety nemají ten správný účinek, někdo za to určitě může. A kdo jiný než Velký Satan, systemizovaný post, po politickém konsensu té nejhorší politické spodiny, aktuálně obsazen Putinem. Ostatně, není nic logičtějšího, než že Merkelová je agent KGB. Stejně jako Cameron, Hollande a jiní.

Nuže, dále tu máme Francii. Sladkou Francii, hrdý Albion. Zemi hrdých nástupů, bleskových porážek, rychlých kapitulací, megalomanství, výroby zbytečných lodí pro Rusy, spotřeby dvaačtyřiceti procent unijních dotací pro své zemědělce a šestirychlostní zpátečky u tanků. Žádná jiná armáda neumí ustupovat tak rychle a tak elegantně jako ta francouzská. Tam už takový poprask není. Na no-go zóny si tam už zvykli, i když v centru jako v Kolíně n. R. to není, odzbrojení je tam skoro tak dokonalé jako v Anglii a návody už vydávat netřeba. Všichni vědí, kam ve vlastní zemi nemají lézt. Ve vzpomínkových slavnostech za mrtvé byli vždy průkopníky, tak proč si je tedy neužít. Také nesmíme zapomínat na slogany. Slogany, to je to hlavní, žádná oslava se bez nich neobejde. Hledáte-li někoho, kdo Vám poradí, obraťte se na Francii. Pečlivě naslouchejte a pak udělejte pravý opak. Cokoliv dalšího je zbytečné ke Francii dodávat. Vzhledem k tomu, že se dle mínění mnohých v podstatě jedná o národ debilů (také jsem kdesi (tuším, že u Roalda Dahla) zaslechl výraz banda ztroskotanců slepená dohromady dvěma sty padesáti šesti druhy sýra) není možné jednoho debila extrahovat a učinit jej zodpovědným. O debilitě politiků svědčí i způsob, jak se dvě (údajně) konkurenční politické strany vypořádaly s nepohodlnými nacionalisty. Tolik much jednou ranou… Jednak názorně demonstrovaly, že je jedno, kterou z nich zvolí a jednak zatížily pojistnou záklopku u kotle. O debilitě elektorátu pak svědčí to, že jim to sežral. Ale co, stejně poslouchají Merkelovou.

Podstatná je i Anglie. Asi nejkonstruktivnější politické dění tam probíhá mezi muslimy a týká se toho, zda po převzetí moci ponechat nebo neponechat královský úřad. Hned druhé za tím je neustálé přetahování o referendum o vystoupení z EU. Buď dopadne jako to skotské (Oliver Cromwell by se smál jako blázen), nebo má EU kurva problém. No-go zóny mají svoje vlastní a pečlivě si je hlídají (na účet Francouzů), aby do nich tunelem nelezly rozvratné živly, protože se pro ně blbě shánějí nezletilá děvčata (jako v Rotterhamu a jinde), která si rodiče už hlídají. Asi nevědí, že imigranti mají své potřeby. Do mezinárodní politiky zasahují jen potud, že jsou zářným vzorem všem ostatním fašistům v Evropě, co se občanských práv týká. Začíná to vypadat tak, že až v Anglii zavládne sharia, lidi si tam docela oddechnou.

Ze zemí pro nás zajímavých na západě je nutno ještě jmenovat Belgii. Zemi proslulou tím, že se v ní schovává – dle nebezpečnosti sestupně – Evropská Komise, europoslanci a teroristé. O zemi se hádají Vlámové a Valoni a je sídlem centrály NATO, aby to tak blbě nevypadalo, že velení je za mořem. Je to tedy asi tak, že lokální debilové se v zemi příliš nevyskytují, import plně zvládá pokrýt poptávku. I když, o jednom bych věděl. Theo Francken, státní tajemník pro exilovou politiku. Ten chce pořádat pro emigranty kursy úcty k ženám a kursy evropských hodnot, kteréžto se s islámem ovšem moc nesnesou. Je to debil.

Ostatní země, jako je Itálie, Španělsko, Řecko a další jsou jen kolorit a prostředek jak banky můžou něco trhnout. Severské chalífáty má cenu zmiňovat jen potud, že transport zbytečné energie z německých větrníků (za dumpingové ceny) do přečerpávacích elektráren na severu a její následný výkup Německem zpět (za drahé peníze) nám kurví přenosovou soustavu. A snad ještě to, že norští muslimové – organizace Ansar al-Sunna – prý vyhlásí džihád, pokud Oslo nebude vyhlášeno jako muslimské město a samostatný stát.

Čímž můžeme obrátit naší pozornost na východ. Začít můžeme Polskem, které díky hypertrofované religiozitě zatočilo se sluníčkáři za použití jejich vlastních metod. Zda je to dobře nebo špatně nechám na Vás. Vyšetřuje a dozírá na něj kvůli tomu EU. Ta samá, která dělá, co může, aby potlačila opoziční názory. Jen uniformy dozorců nejsou tytéž jako před sedmdesáti lety. Zajímavý je i souběžný polský antisemitismus, zejména v souvislosti s tím, že v Polsku takřka žádní Židé nejsou. Inu, tradice je tradice. Pokus o majdan nevyšel, bylo málo červenejch karet a moc sympatizantů současné vlády.

Maďarsko se snaží, aby Poláky dotáhlo, ale na dozor EU to nestačilo. Ani stavba plotu nestačila, ozvalo se jen mručení. Asi to měli nazvat nějak evropsky. Třeba umělá překážka, dočasná stavba, zařízení k usměrnění imigračních toků a podobně. Orbán evidentně není debil a chápe, kdo je imigrantům první na ráně. Na rozdíl od slovenského Fica, který sice je debil, ale zase umí sčítat hlasy. Jinak Slovensko nikoho nezajímá, krom Čechů potřebujících demonstrovat, že jsme vpředu. Stejně jako nikoho nezajímá Balkán, kde stojí za uvedení jen to, že tam jakousi souhrou okolností vznikla jediná (a největší) americká základna na světě, která je zároveň suverénním státem, distribuujícím do světa jen utečence a drogy.

A jsme v Rusku. Ukrajinu vynechávám, tam mají svých starostí dost a za nějakej ten čas budou v Rusku taky. Alespoň zčásti. Mám sice nějaké ty pochybnosti, zda Rusko je ještě Evropa, potažmo civilizace vůbec, ale budiž. Totéž platí o Bílé Rusi, která vlastně z Ruska nikdy ani neodešla. Krym je vcelku jasný, současný stav odpovídá tomu před rokem 1956, kdy na rozkaz Chruščova byl převeden pod administrativní správu Kyjeva. Osobně jsem zvědav, kdy někdo vytáhne mapu Ruska a Haliče z přelomu 19. a 20. století a udělá s Mariupolským hřbetem to samé co s Krymem. Nedomnívám se, že s anexí mělo Rusko na vybranou. V okamžiku, kdy tam americká NAVY začala tendrovat budovy pro ubytování posádek lodí a ponorek bylo rozhodnuto.

Rusko pak proslulo zejména tím, jak srovnalo západní NGO do latě a tím v podstatě eliminovalo jakýkoliv pokus o majdan hned v zárodku a dále zaujalo velmi účinnou kampaní, mající za následek nárůst rusofilie v celé Evropě, za což si ale stejnou měrou mohou evropské elity samy. Úspěšná ruská vojenská kampaň v Syrii je už jen třešnička na dortu, což poznáte podle toho, že se v našem vyváženém zpravodajství nevyskytuje.

Zmínit se dá ještě Čína a to jen proto, že od té doby, co dává s Ruskem dohromady trh (včetně ropy a plynu) nezávislý na dolaru, každou chvíli na jejím území něco vyletí do luftu nebo spadne. Asi náhoda.

Tak. A můžeme se vrátit k nám domů, do kotlinky. Slovo debil ve spojení s elitami je zde poměrně bolavé téma. Pokud nezačneme u sněmoven, a to by trvalo fakt dlouho, můžeme začít u předsedy vlády, majícího poštovní účet na freemailu. Je to bezmozek. Obsah mailů to jen potvrzuje, krom toho že porovnáme-li obsah mailů s tím, co říká na veřejnosti, zjistíme několik rozdílů, z nichž vyplývá, že předseda vlády lže národu víc než Gottwald. Pak máme ministra financí. Můžete mu klidně říkat Duce. Nebo Bureš. Na daně sere, hlavní je fízlování kde koho (EET) a na ty důležité mít složku. V televizi pak vypráví, kolik živnostníků dohnal ke krachu. To není debil, je to dobytek a korporátní fašoun. Máme také ministra vnitra. Vypráví, co všecko chce a co musíme a dělá pravý opak. Chlap na svém místě. Máme taky Kalouska v opozici. Nikdo jinej neudělal Burešovi tolik reklamy jako on. Zbytek těch zlodějů nestojí za zmínku.

Tedy závěrem, na co se můžeme těšit:

  • Teroristické útoky ve Francii, v Německu a v Belgii. Ani Rakousko bych nevyloučil.
  • V Německu na ještě větší průser s uprchlívákama, než je ten aktuální u nádraží. Budou mrtví, zřejmě na obou stranách. Následně vzniknou lágry, kterým nikdo nebude říkat koncentrační a ty zaviní ještě větší průser. Jen není jasné, jestli v nich budou muslimové nebo aktivisti PEGIDy. Už ten první malér bude mít na svědomí Merkelovou. Pozdě.
  • Anglie je na odchodu z EU. Když ne letos, tak napřesrok. Libry neskartovali a akce přechodu je naplánovaná, stačí písknout. Tamní fašismus přetrvá až do vzniku Britského Chalífátu, což je vlastně taky fašismus.
  • Visegrád se udělá sám pro sebe a ploty budou, a né, že né. Sobotka se buď přidá v hrůze z voleb, nebo bude odejit.
  • EET projde a následně se systém nepodaří spustit a bude odložen.
  • EU se rozpadne hned po Schengenu a vzápětí přejde Rusko v očích vohnoutů z pozice záchrance do pozice hrozby. Reálně se nestane nic, ale nepřítel musí bejt.

Nic z výše uvedeného by se nestalo, nebýt té naší, evropské, demokracie podporující debily (ne ve smyslu klinické diagnózy). Tak si užijte tento rok, bude prý průměrný. Horší než ten minulý ale lepší než ten následující.

Yanek

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (3 votes cast)

Krátký, dlouhý – tenký, tlustý… kabely

Když se tak poslední dobou o mne otřou nějaký ty zprávy o tunelu, myslím teď konkrétní a fyzický tunel, Blanku, připadám si, jak kdybych byl zpátky v socialismu. V tom starém typu socialismu. Tunel Blanka jde zřejmě vybudovat a provozovat jen za příznivého počasí. Nesmí být ani příliš horko, ani moc zima a už vůbec nesmí bejt vlhko, natož pak mokro! Pomíjím, že nad tunelem nesmí být zemina, páč když je, tak to pak vypadá, jak kdyby ve Stromovce nacvičovali musulmani selfdestruct, po vzoru toho velvyslance neexistujícího státu, s ostrou municí. Takže by měl vést po povrchu. Dnes mne zajímá něco jiného. Viníci. Podle všeho jsou dva: kabely a počasí. Počasí jako konstantu vynechám a jukneme se na kabely a na to, kdo nás tak blbě tahá za nos. Čtenářům se předem omluvám, dnes to taková sranda nebude, je to suchý těsto.

Takže v tunelu jsou kabely. VN část vynecháme. Jestli někde je trafačka (trafačky) pro tunel, dole to není a ohňostroje bychom si všimli, tedy VN je mimo. Jsou tam kabely silové, určené k přenosu energie, pro NN (nízké napětí). Bude v nich 230 resp. 400V a průřez žil nerozhoduje, ale víc jak 25mm2 na žílu to nebude. Nemyslím, že by se tam odněkud někam stěhovalo víc jak těch 110A a pokud ano, bude to hlavní přívod a to bude asi jiná pohádka bo tma vypadá jinak než ty záběry v debilizátoru. V bedně nám ukazovali kabely oranžové. Oranžový kabel = kabel bezhalogenoový. Znamená to, že při požáru z něj nekape hořící plast, nekouří a neuvolňuje zdraví škodlivé látky. Zde ale máme první pochybnost. Kabel této barvy (typu) nezaručuje funkčnost při požáru. Tu zaručují kabely identifikovatelné podle tmavší barvy. Ty zaručí požární odolnost a funkci až 90 minut a upřímně, za ty prachy bych je tam čekal. V obou popsaných případech jde o kabely se čtyřmi, resp. pěti vrstvami izolace, do prostředí se zvýšenou vlhkostí a se zvýšenou mechanickou odolností.

Dále tam budou kabely určené pro měření a automatizaci, tedy pro malé napětí, které lze rozlišit na ty, co můžou přenášet 230V (například signály, napětí pro servopohon nebo povely – nikoliv třeba napájení motoru) a na ty co nemohou. Kabely JYTY a JQTQ to nebudou. Mají tři vrstvy izolace a vnitřní plastový obal a stínění. Spíše jejich obdobu v bezhalogenovém provedení. Mají o jednu vrstvu víc, mohou být i pancéřované a rovněž jsou určené do vlhka a do prostředí SNV (s nebezpečím výbuchu).

No, a potom máme kabely sdělovací. Spíše než UTP bychom našli STP (shielded twist pair) a ještě v nějakém provedení s dvojitým pláštěm s vyznačením metrování, stejně jako tam asi nebude pro definovaný skrut a přenos polních sběrnic obyčejný SYKFY ale něco na způsob výše uvedeného. Pomíjím optické kabely. Tam, kde není požární funkčnost u silových kabelů, nebude požárně funkční a bezpečná optika, páč ta je za zlatej prut. Také pomíjím exotiku, jako jsou stíněné silové kabely. Ty jsou nutné tam, kde do siloviny bručí vyšší harmonické kmitočty. Typicky mezi frekvenční měnič a motor, ale je tam délkový limit a tak se měniče montují přímo na pláště pohonů a nebo jsou s motory dodávány. Ostatně, platí pro ně to, co pro silové kabely.

Montáž. Prostým nahlédnutím do propagačního webu, stále ještě působícího dojmem jako by se v tunelu někdy mělo jezdit, zjistíme, že tunel je horizontálně rozdělen. Pod stropem vzduchotechnika, pak vozovka a pod vozovkou technologické tunely. Nihil novi sub Sole. Kabely jakéhokoliv typu mají definovány tři hlavní hodnoty pro montáž. Je to jednak teplota, při které se smějí montovat. Ta bývá ohraničena spodní hranicí -5°C a horní hranice je to, co vydrží Ukrajinec. Pak je to ohyb, vyjádřený počtem průměrů příslušného kabelu – když to přešvihnete, žíly by se mohly prořezat izolací, a jako poslední je to souběh a křížení. To kvůli rušení a kumulaci tepla. Kabely se montují do žlabů (žárový pozink nebo plast), nebo na rošty, případně do žlabů uchycených na roštech, takže výsledek pak vypadá jako regál v Lídlu. Nepokládají se jen tak na zem, bo by je montéři při tahání dalších rozhamtali.

Kabely odněkud někam vedou. Buď z hlavního rozváděče do rozváděče podružného nebo z rozváděče k motoru, akčnímu členu (neplést s komunisty!), senzoru, kameře… kamkoliv. Znamená to, že v určitém okamžiku opustí bezpečí roštu a vydá se do prostoru nad technologickým tunelem. K tomu účelu slouží chránička, což je vrapová hadice různého průměru a odolnosti, která se i s kabelem zazdí do stěny, případně se zazdí i bez kabelu, jen s protahovacím drátem, což je takový drobný vtípek, páč to pak ve třiceti procentech případů protáhnout nejde a musí se drážkovat. Betonové chráničky zmíněné nějakou mediální mrdkou jsou kravinium. Nicméně, teď se začínáme blížit k jádru německého ovčáka, přijmeme-li tedy za vlastní hypotézu, že je něco fakt blbě. Pro komponenty používané v definovaném prostředí je předepsána určitá odolnost proti vodě vyjádřená jako IPX1-8, což je škála, kde 1 je odolnost proti stékající vodě a 8 je odolnost proti ponoření do hloubky 5m po dobu jedné hodiny. Nutno poznamenat, že plášť jakéhokoliv kabelu je proti jakékoliv komponentě technologie krytím nesrovnatelně lepším. Není-li ovšem poškozen.

Tunel – ne ty magistrátní – je prostředí vlhké až mokré, odhadoval bych tedy požadovanou odolnost na IPx5-7. To znamená, že kabel přivedený k rozváděči nebo technologii, je vsunut dovnitř průchodkou zajišťující stejné krytí jako rozváděč. Položme si tedy otázku: máme-li kabel zakončený v rozváděči a (například) v senzoru, který je méně odolný než ten kabel, jak to, kurva, že kabely jsou v riti a místa jejich zakončení nikoliv?! Vždyť ten kabel klidně může ležet roky ve vodě a nestane se mu NIC, i když výrobci se opatrně sichrují tím, že definují PH té vody. Ovšem, i slabá kyselina udělá jen to, že smyje popisy na tom káblu, jak jsem již poznamenal, není-li tento poškozen při montáži. Například manipulací při nízké teplotě, špatným ohnutím a podobně. Ale i tak. Množství kabelů v tunelu bych odhadoval na několik set kilometrů. To je opravdu stačili zkurvit všechny? To se mi nezdá. V tunelu se svítí, zabezpečovačka signalizuje, nikde nikdo zabitej elektrickym proudem… Pamatujete na tu arbitráž, která přišla ve stejné době, co se měnilo osazenstvo na Magorátu? Vypadá to mnohem spíš jako že noví zastupiči nedostali čuchnout a tak se do tunelu vsunul ještě jeden, aby se zahojili.

Skončil bych vzpomínkou. V roce, tuším 2002, byly v Praze povodně. Krom jiného tyto povodně zatopily několik velkoskladů kabelů a elektroinstalačního materiálu a několik rozestavěných objektů i s materiálem. Kabely, které se takto naučily potápět, se běžně prodávaly za 20-50% ceny a montážní firmy je kupovaly jak pominuté. Dodnes jsou tyto kabely na spoustě míst namontovány a vedou to, co mají vést tam, kam to mají vést, bez nejmenších problémů, přestože se ve většině případů nejedná o kabely pro náročné podmínky (ty skladem nikdo moc nedrží, jsou drahý jak prase). Zatopeny byly například i první dva z těch skleňáků naproti Hiltonu. Až do výše prvního patra. Nikdo nevyměnil jedinej kabel! Nuže, s pozdravem našim penězům, které Krnda jistě spravedlivě rozdělí mezi dodavatelské firmy, se můžeme rozloučit.

Yanek

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 4.0/5 (1 vote cast)

Princip kolektivní neviny

Představme si. Je rok 1944 a válka jde do poslední fáze. Likvidace hitlerovského Německa je na dosah. Itálie kapitulovala a probíhá osvobozování. Ale pozor – změna. Spojenecké velení dostalo zaručenou informaci, že na německém území se nachází minimálně 20% obyvatel, kteří nejméně už rok nesouhlasí s politikou Německa, s postupem vůči Židům a nejraději by na celou tu lapálii tak nějak zapomněli a zas ze věnovali kratochvilnému pochodování (sever) a domáckému posedávání (jih). Z tohoto důvodu je uzavřeno příměří, které se po mezinárodním tlaku na Rusy mění v trvalý mír. Československo a Rakousko neexistuje a Tisovo Slovensko má namířeno do Maďarska. Polsku něco chybí jak na východě tak na západě, Francie je tak hrdá na svou okupovanou část, že se Vichystická Francie přidává dobrovolně, na Balkáně je bordel, o kterej nikdo nestojí a čtvrtá říše v Evropě nastává o 60 let dřív, i když v podstatně menším rozměru, ale Clausewitz se dá i otočit a těžko bude někdo mít nějaké námitky proti vlastníkovi veškerého těžkého průmyslu a pracovních sil v Evropě. A proč to vše? No přece kolektivní vina je FUJ!

Že Vám to něco připomíná? Ale jistě. Mně taky. Z různých stran slyšíme hýkání dobroserů o tom, jak není možné zatočit s musulmany, prostě proto že není možné aplikovat princip kolektivní viny. V té souvislosti mi už ani nepřipadá zvláštní, že to slyšíme i od zastánců ANCAPu, tedy od architektů potenciálně nejhorší tyranie od dob oné známé Platónovy fantasmagorie. Začíná to být tak hlasité, že to přeřvává onen další argument, totiž že vlastně máme dva islámy. Jeden ten hodnej (asi obdoba východních Němců, co za války stříleli do vzduchu) a druhej ten špatnej, jenom je od sebe neumíme rozeznat. Naštěstí, kromě jiného, do toho udělali díru sami musulmani, když islámský náboženský koncil káhirské univerzity al-Azhar, nejvyšší to autorita islámského práva, potvrdil, že IS je zaručeně správný islám a nelze proti němu mít žádné námitky.

Na co tedy tito zastánci kolektivní neviny zapomínají? Jak prosté. Zapomínají na to, že je válka. Zapomínají na to proto, že prostě trvá déle než je historická paměť. Trvá už od sedmého století a.d. Za tuto dobu Islám ohněm a mečem, ne kázáním míru, pohltil Byzantskou říši, Persii, vyhnal křesťanství ze severní Afriky, pokusil se obsadit jih Itálie a Španělsko a na 300 let se mu to i povedlo. Zabral jih Balkánu. Proběhlo přes 500 (přesné číslo uvádí Bill Warner: 548) bitev. Ne pět, pětset! Jeden a půl tisíce let útočných válek! Trvalo to do té doby, než na konci 19. století zkolaboval pod vlastní vahou. To je ten pravý džihád. A nevede se žádným civilizovaným způsobem.  Když kupříkladu v sedmém století vyslal Mohamed Khalida aby k Allahovi přivedl kmen Jažin a tento kmen odmítl, nechal je vybít do posledního. Dva dny po bitvě u Olaysis (dnešní Irák) shromažďoval zajatce aby je mohl všechny setnout. Náčelníka kmene osobně sťal a tělo nechal krvácet do písku, na kterém znásilnil jeho ženu. Naučil se to od Mohameda v bitvě o Chajbar. Nepřipomíná Vám to něco? Přes tisíc let a nic se nezměnilo. Tytéž scény můžete vidět dnes v Syrii a Iráku, za předpokladu, že zůstanete naživu tak dlouho, abyste o nich mohli vyprávět. Islám se nezměnil. Nikdy se nezmění a když nebude zastaven násilím, nikdy se sám nezastaví. Žádný zlatý věk Islámu nikdy nebyl. Hindové, Arméni, Řekové, ničení kostelů, masakry křesťanů ve Španělsku. Egypt, Syrie, Jemen, Maroko. Na jednom jediném z těch tažení získal Islám 400 tisíc nových věřících. Každá konverze je jednoduchá, máme-li si vybrat mezi smrtí a mlácením čelem o podlahu. Následovala konečně Konstantinopol – dost se flákali, trvalo jim to 700 let a několik miliónů mrtvých, násilně konvertovaných a zotročených. Ještě v 19. století byli v Bagdádu vybíjeni Židé a v Turecku Arméni a ve 20. století byl vyvražděn milion Arménských křesťanů. A to nemluvím o Mohamedově koníčku, kterým bylo přepadání karavan a obchodních lodí. Ten ostatně v jiné podobě přetrval dodnes. Zemědělce nahradili pastevci a zemědělská půda samozřejmě nedokázala uživit tolik lidí, když jedna muslimská rodina vlastnila půl sta koz a ty měly přednost před místními zemědělci.

Nuže a co se stalo dál? Přišla západní civilizace ve své dekadentní formě. „Už nikdy žádné války!“ Ovšem od musulmanů to nezaznělo a tak jsme svědky dvaceti tisíc teroristických útoků jen od září 2001. Jsme svědky toho, že severní předměstí Paříže jsou pro křesťana průjezdné jen v tanku. Že ve Švédsku se místní ženy ve velkých městech bojí vyjít ven v blůze bez rukávů. Co mi je ale skutečnou záhadou je, proč všechny politické elity přesvědčují své občany, že se nic neděje. To jim není jasné, že jsou na řadě? Nebo nechtějí ozbrojené občany? Přijde jim řešení otázek spojených s LGBT komunitou důležitější? Či snad se dokonce domnívají, že zůstanou u moci? V Britanii místní muslimské autority zcela vážně diskutují o tom, zda ponechat královský úřad po převzetí země. Přesto je hlavní starostí policie, aby občané, NEmuslimové (!), neměli zbraně! Když už je o tom řeč, obzvlášť pikantní je podpora profesionálních buzíků a lesbiček muslimům. To nevědí, že právě oni jsou na řadě jako první a soudy že rohodně nebudou? To se opravdu domnívají, že pod právem Šaría budou pořádat gay parády?

Je to válka a pokud se nebudeme chovat jako ve válce, zákonitě skončíme. A k válce patří kolektivní vina agresora, jinak se bude opakovat a to až do doby, než agresor vyhraje, 75% z nás vyhyne a ti zbylí jako dhimmi budou pást kozy. Že se vrátíme (se štěstím) do 18. století je muslimům jedno. Oni budou mít své blond otrokyně a nic víc nechtějí. Na co věda? Když se v knihách píše to samé co v Kóránu, jsou zbytečné a když něco jiného, jsou falešné. Spálit obojí.

Shrnu-li to, největším nebezpečím pro naší civilizaci jsou naše vlastní politické reprezentace a korektní dobroserové, co pro mrtvoly nevidí válku. Obojí se bude muset změnit a já bohužel zatím nevidím nic, co by je k tomu donutilo, neb každej den navíc je pro ně dobrej a po nás potopa. Já už se nedožiju mešity na Václaváku. Ale dnešní třicátníci by měli začít urychleně přemýšlet jakou budoucnost chtějí pro svoje děti.

Yanek

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 4.5/5 (10 votes cast)

Tak Vy si kurva myslíte, že víte co je to píár?!

No to se ale kurevsky pletete! Já jsem viděl… ne. Popořadě. Když se u nás přecházelo z analogového televizního vysílání na digitální, přineslo to našim televizním stanicím spoustu potíží. Těm tzv. veřejnoprávním, těm ne. Těm soukromým. Ta draze vybojovaná kmitočtová pásma byla najednou přítěží. Bylo je třeba něčím vycpat. A stalo se. Začaly se k nám hrnout ty nejhorší zalevno sračky z celé Čtvrté Říše. A mně se zdá, že co se smradu a konzistence výkalů pro vohnouty týká, už vím, kdo vyhrál.

Zjistil jsem to po změně poskytovatele připojení, neb jeho systém je nastaven tak, že když chcete mít IP linku s voláním kamkoliv takřka zadarmo, musíte mít jejich kompletní nabídku (stejně někdo na centrále každej měsíc pokusně zablokuje volání na mobilní linky, jestli začnu řvát, že kdyby né, tak by ušetřili). I vyskytlo se mi doma 102 televizních kanálů, ze kterých občas sleduji 5. Až jednou manželka lovila a našla pořad o přírodě, zaradovala se a zůstala u něj. A po něm následovala rána, resp. řev: „…honem pocem, tohle jsi ještě neviděl!“

TV Prima se až donedávna kapacitou hovnometů marně snažila dotáhnout starší stanici a povedlo se. Koupila si pro kanál Prima Zoom seriál ze života dopravních policistů s názvem Zloději aut, a tím se z televizní stanice definitivně stala vlivovou agenturou. Jako všechny nejhorší policejní svinstva byl zřejmě zadáčo a je ze země, kde je fašismus nejdál v Evropě, totiž z Anglie, a rovnou lze říci, že pokud by bývali komunisti za předchozího socialismu natočili reklamu na STB, tak tohle by pro ně bylo nedostižnou inspirací. Nuže tedy co se dozvíme. Na důstojné a spisovnou řečí hovořící strážce zákona jsem byl víceméně připraven, co jsem ale nečekal je, jakým způsobem je podávána naprosto neuvěřitelná dopravní totalita. Dle tohoto seriálu je naprosto v pořádku a vcelku běžné:

  • Zabavit auto, když nejsou doklady v pořádku. Stačí nemít s sebou doklad o pojištění a vezete se. Vlastně nevezete. Donedávna to prý bylo špatně, protože takový řidič mohl maximálně dostat pětidenní lhůtu na předložení, ale tohle je mnohem lepší a odhalovat takový zlořád je jedním z hlavních úkolů policie.
  • Jít se podívat na soukromý pozemek po anonymním nahlášení podezřelého auta. Nevím, co je to podezřelé auto, zato vím, co je to ksindl soused. Takže hláška do vysílačky a žádný sraní s lumpem. Nějaký povolení? Cožéé?! Proč?
  • Urážkou veřejného činitele, s důsledkem zadržení, je například vyzvání téhož, aby se Vás nedotýkal (nešahej na mne!).
  • Systém „stop and search“ je naprosto v cajku a kdo protestuje, je automaticky podezřelý nebo se dopouští urážky bla bla bla. „Ta navigace, ta není kradená? Tohle používají zloději!“
  • Pro osobní prohlídku stačí špatně přejít ulici. „Co to máš v kapsách? To je Tvoje kreditka?“
  • Dodávka obrácená naruby a nic. „Nedá se nic dělat, musíme ho propustit, ale dáme ho do databáze a budeme ho hlídat.“
  • „Každý řidič může být zapojen do kriminální činnosti a je třeba se podle toho chovat! Policista má jen svůj instinkt a na ten se musí spolehnout. Díky němu snáz odhalí podezřelé věci!“ Zřejmě podle hesla, čím větší buzerant, tím lepší instinkt a vypadá to podle toho.
  • „Sice nemá záznam, ale to ještě nic nemusí znamenat, je třeba ho prověřit.“

To je jen několik věcí, které jsem zachytil, než se mi udělalo fyzicky nevolno. Přitom je to vše podáváno tak, že je to nutné pro obecné blaho. To není jen obyčejné PR. To je pokus podsunout způsob toho jedině správného myšlení a natlouct ovcím do hlavy, že takhle je to dobře a kdo nesouhlasí, asi dělá něco, co by neměl. Zatím sem tedy dorazil jen seriál, ten způsob myšlení snad ne. Ale myslím, že je zřejmé, kde berou různí ti Humlové a sociální inženýři inspiraci. A tím kdo ji distribuuje je, jako ostatně u většiny právních prasáren, Velká Británie. Za obětavé spolupráce mediálních mrdek z TV Prima. Ještě bude veselo. Být Vámi, začal bych kupovat zbraně a nakoupené ztrácet. Rychle!

Yanek

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 4.7/5 (3 votes cast)

Ej bačo, bačo náš…

Jak jsem již vícekrát na tomto i jiných webech naznačil, jsem neobyčejně šťasten, že máme policii. Tu policii ve které vyniká její morálně nejpevnější útvar, totiž Útvar pro Odhalování Organizovaného Zločinu. A rovnou mohu říci, že jsem rád, že se znovu povedlo a že se nás, tento neúplatný útvar znovu zastal a podnikl velmi úspěšnou akci směřující k úspoře našich těžce nabytých prostředků při nákupu sexuálních služeb. Sice tím způsobil nárůst organizovaného zločinu a odeslal řadu obětavých žen a dívek neváhajících nasadit pro naše uspokojení některé části těla (vlastního) do široké náruče ruských mafií… Sakra, někde musim mít chybu? Neříkal jsem něco o odhalování organizovaného zločinu? No nic. Obětujme pro jednou logiku na oltář dobré myšlenky a pokračujme. Takže tento neúplatný útvar podnikl akci proti pasákům. Hajzlové (ti pasáci, samozřejmě!), kupčit s lidským neštěstím se jim zachtělo! Tady mají přes rypák! Jen mne trochu zamrzelo, že ty holky se nějak začaly ztrácet směrem k těm Rusům a začal jsem tušit souvislost, o kterou bych se s Vámi rád podělil. Krom toho jsem kdysi sepsal stěžejní stať o prostitutkách – najdete ji zde nebo zde a pojednání o druhé straně mince přijde vhod.

Samozřejmě, že se, jak už je u nás tradicí, znovu se povedlo vylít s vaničkou i dítě. Naše čacká policie totiž obráží erotické podniky a vyptává se šlapek, zda se dělí o zisk. Pokud je odpověď ano, je malér pro provozovatele. Na první pohled bomba, že? Leč není tomu tak a z celé věci profituje někdo jiný. V tomto případě východní ruskojazyčné gangy. Pokusím se tedy doložit co se děje a proč se to děje. Abychom dokázali pochopit celý mechanismus, musíme probrat co vlastně a jak takový kuplíř dělá, proč a za kolik, kdo jsou jeho zákazníci a kdo jeho šlapky a teprve potom nám z toho vyjde odpověď.

Kdo jsou zákazníci prostitutek?

Jedná se zejména o příslušníky střední nebo vyšší třídy, s velkým přesahem do tzv. „modrých límečků“. Tito zákazníci, vychovaní svojí prací a náročností svého okolí, nemají nižádnou potřebu přeplácet jakékoliv služby (i když výjimky existují, ale ty se netýkají hlavního segmentu trhu) a to platí i o prostituci. Naopak, je běžné, že klient si vytipuje optimální kombinaci přístupu, ceny a služeb a jede z Prahy strávit hezký večer do Hradce Králové. Zde tedy padá ten oblíbený argument o spoustě peněz z rodinného rozpočtu, protože občasnou návštěvu u prostitutky si může dovolit snad i bezdomovec a jedna taková návštěva týdně ani zdaleka nedosahuje finanční náročnosti mimomanželského vztahu, nehledě na to, že občasná návštěva v podniku se speciálním zaměřením poměrně účinně blokuje projevy deviantního chování u takto postižených jedinců v běžném životě. Pokud se ovšem u klienta jedná o životní styl, začínají náklady na cca dvaceti tisících měsíčně a mohou dosáhnout až statisíců.hentai2

Kdo jsou prostitutky?

Většinou ženy a většinou ve fertilním věku. Asi nikoho nepřekvapí, že inteligence není jejich silnou stránkou a tam kde přeci jen je, je bržděna leností a dalšími povahovými vlastnostmi, získanými většinou v „milující“ rodině nebo v dětském domově. Motivací k profesi je jejich problém (dluhy, fet, alkohol, rodina ap.), který vyvolal nedostatek peněz a co může být jednoduššího než sex, že? Už to, kdo jsou a odkud většinou tyto dívky pochází a proč se chtějí prostituci věnovat, vysvětluje, že samostatné úvahy a vyhledání svého segmentu trhu většina z nich prostě není schopna. Zde je tedy i nepřímo vysvětleno, proč je institut pasáka důležitý. Není možné, aby se v takovém prostředí prosadila samostatná dívka, není-li vyloženě energická a vynalézavá (pokud je, co by dělala v profesi?). Skoro to vypadá, že někomu z UOOZ straší v moudré lbi hypotéza, že když sebere pasáky, dívky si radostně pronajmou vlastní prostory (za co? Většina není schopna udržet korunu) a začnou podnikat na svém (nenechají se okrást od dodavatele reklamy ani od klientů, odolají nátlaku Rusáků na laskavou ochranu, v privátu se před koupelnou nebudou válet psí hovna a všechno bude sluníčkově špígl-nýgl). Ano, jsou takové. Můžete se na ně na chatu na amateri.cz podívat na webkamerách. V Praze jich je asi 60 (počet transakcí se v Praze pohybuje okolo 25000 denně) a polovina z nich jsou holky z privátů, které se za tyto „amatérky“ vydávají. Uvědomme si, co shora popsaná dívka (žena) udělá, když jí ta myšlenka napadne. Nepřemýšlí kde vzít na byt (taky neni kde) nebo jak si vydělat když nemá ani na ty SMS. Vezme inzertní tiskovinu, sekce Práce v erotice, vybere nejřvavější inzerát a jde jak na vařené nudli. Nelíbí se, jde do dalšího. Všude slíbí, že druhý den ráno je na značce a do jednoho z nich dorazí. Ručím Vám za to, že do toho tutově nejhoršího, páč tam jí slíbí sto kolíků měsíčně.

A kdo jsou pasáci?

Zdá se tedy, že jsou to provozovatelé nebo provozní podniku, kde prostitutky poskytují sex jako službu. Týká se většinou privátů. Noční kluby jsou provozovány jako bary a ubytovací služby. Slovy práva precizováno (§189 trestního zák. – pro naše účely postačí první dva odstavce, 3 a 4 jsou těžká újma a smrt):

1. Kdo jiného přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až na čtyři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
2. Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1

a) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, nebo
b) jako člen organizované skupiny.

Jestliže vezmeme prostituci jako nejstarší řemeslo, pak kuplířství (dohazování) je hned v závěsu. Zajímavé ale je, že prvně začalo být trestáno až v roce 1852 v tehdejším Rakousku-Uhersku. Jako činnost vychází, a vždy vycházelo z předpokladu, že samotná prostitutka dokáže najít jen zákazníky, se kterými náhodně přijde do kontaktu ve svém „rajónu“ a na to, aby napřela všechny síly do širšího, dalo by se říci strategického, rozhledu jednak nemá čas a jednak, historicky vzato, její nápadnost a nedostatek inteligence (většina prostitutek se vždy rekrutovala z těch nejchudších – a tedy nevzdělaných – vrstev) jí brání v proniknutí k bonitním klientům, resp. do míst, kde se shromažďují. Opět historicky, to byly různé kluby, kavárny, večírky měšťanů nebo šlechty a podobně. Toto vše však platilo až do rozmachu elektronické komunikace, která takřka zlikvidovala pouliční prostituci a zároveň dala vzniknout novým formám inzerce. Z pasáka se stal manažer, který se stará o dodávky spotřebního materiálu, inzerci, hlídá čistotu a eleganci podniku a stará se o nábor, aby jeho investice do podniku nepropadla. Dnes si totiž paradoxně nevybírá pasák prostitutky, ale prostitutky si vybírají podnik  s nejlepšími podmínkami pro ně, které vytváří právě provozovatel.

Samozřejmě existuje, a vždy existoval i další druh pasáků. To právě jsou ti obchodníci s lidmi, únosci, násilníci, dealeři a podobně. Tato vrstva se u nás z převážné části rekrutuje z cizinců, zejména hovořících Rusky. Je asi na čase rozlišit od sebe tyto dva druhy a odvrhnout onu paušální snahu o kriminalizaci této činnosti a začít myslet. Právě ta paušalizace a plošná kriminalizace totiž může pozici prostitutek ještě zhoršit. Je možno se oprávněně domnívat, že bez velké většiny pasáků by kriminalita okolo low-end prostituce zničila mnohem více žen a dívek. Místo rozlišování jsme však svědky kriminalizace v podstatě těch nejlepších erotických podniků. Nikdo nerozpracovává skupiny privátů v Nuslích a ve Strašnicích, zato je s velkou pompou zlikvidován privát Sweet Nicol. Nikdo nesleduje pajzl v Polské, kde se i loupí, ale o pár ulic dál se vesele pracuje na likvidaci Sladkých Pusinek. Nikdo ani neškrtne o Alexejeva dodávajícího šlapky do pražských hotelů, zato VIP privát si užil své. Mluvíme o likvidaci privátů, kde dívky nikdo nedrží a kam se s prosíkem vrací po různých pokusech o travičku zelenější. Klienti prostitutek, nebo alespoň jejich podstatná část nehledají krásu nebo velká prsa. Hledají příjemný relax se zajímavou dívkou a ten v ruskojazyčných pajzlech nenajdou. Ten najdou tam, kde jsou dívky spokojené a nic jim nehrozí.

Lze mít za to, že zátahy na popsané a další top podniky nejsou náhodné. Vycházejí zřejmě z korupčního prostředí některých silových složek nebo z dezinformací těmto složkám záměrně poskytnutých. Ty dobré podniky jsou pro rozpínající se ruské mafie závažným problémem. Ne snad proto, že na sebe stahují množství klientů (pro žádný privát není závažnou konkurencí jiný privát, ale dívky, které si po práci sednou k počítači, zapnou webkameru a na Amateri.cz si uloví jednoho klienta a mají přivyděláno), ale proto, že poskytují klientům měřítko. V přístupu, hygieně, eleganci a v prostředí. Proto ta kriminalizace na základě nerelevantních nebo zkreslených informací, případně rovnou zkorumpovanou složkou. Navíc, klienti toto vše vidí, a protože se jedná o výše popsanou střední a vyšší třídu, je jejich názor slyšet a dál se snižuje respekt k policii. K porozumění tomu, co se děje na trhu s prostitucí je třeba být si vědom následujících jevů.

V podmínkách prostituce více či méně organizované množstvím malých subjektů na poměrně malé ploše, jako je např. Praha či rovnou celá ČR dřív nebo později dojde k saturaci trhu a tím i tlaku na zkvalitnění a cenu služeb. Za těchto podmínek je nutné, aby provozovatelé erotických podniků nabízeli akceptovatelné podmínky pro nové zájemkyně o „profesi“, neboť jen dívkami, které mohou vydělat větší částky a proto se snaží vyhovět, si mohou udržet pozornost svých klientů. Přitom dochází k velké fluktuaci v těchto podnicích a tím také k šíření informací o provozovatelích různých podniků. Vzhledem ke konkurenčnímu boji potom provozovatel, kterému dívka sdělí zajímavou informaci, neváhá způsobit potíže dotyčnému konkurentovi, a tedy se věc dříve nebo později provalí mezi klienty a objeví se na diskusních fórech.

Kuplíři (pasáci) v první řadě brání tomu, co je poškozuje nejvíc. Brání vzniku drobné kriminality mezi prostitutkami, která, ačkoliv se to zdá nepravděpodobné, může dosahovat i trestných činů, jako je neoprávněné užívání cizí věci, krádež, poškozování cizí věci, ublížení na zdraví a další. Pro každou dívku na privátu jsou její kolegyně buď kamarádky, nebo konkurence, přičemž hranice je velmi tenká. Na privátu vznikají „aliance“ jedněch proti „tamtěm“, případně všech proti jedné a naopak nebo jedné proti jiné a boj probíhá, pokud do něj nezasáhne vyšší moc v podobě majitele podniku, velmi nevybíravě. Lze se nadít všeho. Od prostých krádeží peněz nebo čehokoliv jiného přes vyhození celé peněženky jiné prostitutky z okna na chodník i s penězi, doklady a dalšími osobními věcmi nebo zvyšování teploty pracího cyklu u luxusního prádla a erotických kostýmů (sestřička, fr. komorná, domina, latex), jejichž cena může dosahovat až 10000,- Kč za komplet, stejně jako bot na podpatcích nebo platformě, které se rovněž dají neopravitelně poškodit (zipy) nebo vyhodit. Nejsou nijak neobvyklé i pokusy o podstrčení drog nebo farmak k nevědomé konzumaci, například do kávy nebo alkoholu. Bylo zaznamenáno předávkování Neurolem, Rivotrilem, Apaurinem, extází a dalšími drogami a farmaky, které lze užívat perorálně. Třešničkou na dortu je pak očerňování na diskusních fórech z chorob přenášených pohlavním stykem.

Pasáci se samozřejmě snaží maximalizovat zisk. Přesto však ceny za služby konvergují k nižším cenám a to z důvodu nasycení trhu. Existuje ovšem i tlak, který je přesně opačný a kupodivu to není touha kuplíře po maximalizaci zisku, ale překvapivě je to cena reklamy. Proč se cena reklamy zvyšuje, bude probráno dále. Teď je ovšem třeba říci, že privát, který má ve stavu 5-10 dívek, platí za inzerci všeho druhu měsíčně přes 100 tisíc korun (závislost ceny na počtu dívek není, nebo až donedávna nebyla, lineární), o zaplacení ceny za vstupní investici, která je kolem půl milionu (za pronájem, kauci a zařízení bytu, webovou prezentaci apod.) ani nemluvě. Nicméně, prostituovat se jsou rozhodnuty a při takovém pokusu se pak propadají až na dno a končí v podnicích, které jsou na low-end zaměřeny, kde vydělávají málo, nebo vůbec ne, případně se ještě zadlužují, protože provozovatel (většinou skupina ruskojazyčných gangsterů reprezentovaná jednou ruskou) si účtuje peníze zvlášť za „ubytování“ a za „reklamu“, za „hygienické prostředky a prezervativy“ a podobně. Znovu opakuji: dívky, které se o prostituci zajímají a provozují ji, dělají tak proto, že jednak nemají žádné prostředky k obživě a jednak nemají mentální kapacitu na to, aby se samy jakkoliv prosadily a domyslely souvislosti.

Náklady na provoz privátu pro pět dívek ve středním segmentu

  • Vstupní investice – třípokojový byt, včetně dohody s majitelem, zařízení a úprav – cca 250-500 tis. Kč.
  • Orientační měsíční náklady
    • Reklama (sex.cz, Anonce, Escortguide, vlastní web a další), přibližně 70 tis. Kč.
    • Nájem (zahrnuto vědomí majitele bytu o provozování sex. služeb, čím blíže k centru, tím vyšší cena) 22-40 tis. Kč
    • Nábor dívek (reklama, fotky, pohovory, motivační peníze), cca 15 tis. Kč.
    • Hygienické prostředky (ručníky, zničená prostěradla, prezervativy, sprchové gely, prací prášky) – 15000,- Kč
    • Náklady na energie – 5000,- Kč
    • Telefony a dispečerka – cca 20000,- Kč
    • ———————————————–
    • Celková orientační cena – do 150 tis. měsíčně

 A orientační výdělky? 1 dívka, 3 klienti denně, 20 dnů v měsíci, 1500 Kč základní sazba (extra služby – anál, líbání, orál bez apod. – není možné počítat, patří přímo té dívce a stejně by nebylo možné tyto výdělky sledovat – výjimky mají kamery). 3 x 800,-Kč je prostitutky, zbývá 42000,-Kč měsíčně, při pěti dívkách je to 210000,- Kč. Dále je nutno odečíst náklady na odvoz (taxi nebo auto), na zabezpečení a ochranku (!), PCO, krádeže na privátu, ložní prádlo (po 100 cyklech je poškozeno a v dobrém privátu je jak prostěradlo tak ručník klienta použit jen jednou a pak vyprán) a podobně. Vidíme tedy, že bez drastických zásahů, které ovšem mají dopad na dívky a vlastně i na klientelu, nevykazuje pasák velký příjem, přitom ovšem zabezpečuje veškeré ostatní činnosti spojené s chodem zařízení a tím poskytuje dívkám servis, který by neměly nebo si jej nedokázaly udržet a tím by se propadaly hlouběji, právě k low-end privátům, které většinou vlastní ruskojazyčné skupiny. Ty se specializují na tyto dívky, a na dívky, které přichází do „oboru“ nově. Způsob jejich práce i zdroje, které používají, si probereme níže, nyní postačí říci, že ten systém vykrývá zhruba 30% kapacit trhu.

Rozdělení podniků podle majitelů a chování k prostitutkám.

Priváty s tradicí: Jedná se o cca 10 – 15 podniků na pražské scéně. Provozovatelé těchto podniků jsou lidé, kteří sice příliš nevydělávají, ale žiji pohodlně a vyhýbají se všem rizikům – typicky jednání s kýmkoliv, kdo jim nabízí děvčata za provizi. Majitel podniku dívkám vyká, neprovozuje s nimi sex a nevybírá kauce a pokuty. Například: privatescort, Escort69, GC Leonardo, Topprivat a další. Tyto podniky lze rozlišit poměrně snadno, a to těmito metodami:

  • Na serveru Sex.cz najít jejich prezentaci a ověřit vznik profilu podniku. Jedná-li se o datum starší pěti let, věc je jasná.
  • Mají vlastní webové stránky a po zobrazení zdrojového kódu lze zjistit datum, kdy byly zprovozněny.
  • Zmínky o nich lze najít na příslušných fórech.

Pseudokluby:  V okruhu do 20km kolem prahy cca 5 podniků, nejznámější je nepříliš dobrý Ivetaprivát v Košířích, klub Karla nebo Bohdalec, který ovšem tak neinzeruje. Dívky tam chodí jako do práce na 10 hodin denně, podnik nemá stálý kádr. Zejména v posledních třech letech dochází k tomu, že night cluby (ne ty nejdražší) jsou přes den provozovány jako privát. V podniku není barmanka, ani ochranka, jsou vypnuty vířivky a ceny jsou totožné jako na privátech. Typický klub má ve stavu přes sto dívek, na hlavní směně okolo třiceti a na denní kolem deseti.

Lepší priváty: asi 20 položek. Liší se cenou pro klienta, ve které ovšem jsou všechny služby, a komfortem. Jinak dtto priváty s tradicí.

Low cost priváty: Viz výše. Zde se jedná o zájmové prostředí. Podívejte se například na sem, na obrázek skupiny privátů. Jde o pokus, jak pokrýt jednou ochrankou více privátů. Nahlédnete-li blíže, zjistíte, že v každém privátu inzeruje pouze jedna dívka (až po telefonu se dozvíte, že tam má 3 kamarádky) a většinou má přízvuk, a že ačkoliv se jedná o různé telefony, hlas bývá tentýž. Jedná se o typicky ruský způsob práce. Každý podnik administrativně zabezpečuje jedna dívka a nově nastoupivší prostitutky skutečné majitele vůbec neznají, nebo jsou záměrně udržovány v omylu, že jde o ochranku. Dokonce znám případ, kdy jsou tři takové priváty v jedné ulici situované tak, že si vzájemně vidí na dveře. Zda klienty fotí, není možné zjistit, ale domnívám se, dle počtu pokusů o různé vydírání, že je to velmi pravděpodobné.

Způsob práce ruskojazyčných skupin

  • Inzerce: Práce v erotice – jsou využívána hlavně papírová média, která mají lidé, co si je přečtou, tendenci ponechávat kdekoliv. Preferovány jsou dívky z venkova, které ještě nemají zkušenosti. Pokud nastoupí dívka, která si už sama sjednávala klienty, např. přes server Amateri.cz, je odposlouchávána, aby neodváděla klienty z privátu a skupinu nepřipravovala o výdělek.
  • Výdělek a náklady: Průměrná cena za hodinovou službu v takovém privátu je 1000-1200 Kč. Z této sumy dívka obdrží polovinu a dále jsou jí odečteny náklady za ubytování (pokud je mimopražská), cca 100 Kč denně a náklady za reklamu, mnohdy fiktivní Průměrně tedy dívka vydělá cca 400-500Kč na klienta a těch má denně (v podniku této kategorie) 3-5.
  • Dívky je nutno v privátu udržet, protože jde o poloviční výdělek proti běžným privátům. V případě cizinek to není problém, dívky se neumí dorozumět a neorientují se v okolí a stačí jim odebrat doklady. U tuzemských dívek nastupují drogy, zpočátku bezplatné, pak poslouží k vytvoření dluhu, který nelze splatit. Dívky jsou tak nuceny nabízet nestandardní služby (viz například statisticky nemožný počet subin pro tvrdé SM v privátu Sisi), aby výdělek byl vyšší. Po vyhoření jsou s falešnými doklady prodány do zahraničí nebo je lze najít mezi dealery na Wilsonově nádraží, kde se prostituují za drogy, případně na Karlově náměstí v parku.

Reklama jako důvod pro zvyšování cen

  • Jak už bylo výše naznačeno, existuje jeden hlavní a to je nutnost reklamy. To je bohužel komplikované tím, že v podstatě veškerou online erotickou reklamu ovládá jediný člověk, resp. skupina, která za ním stojí. Jedná se o Andreje A. (portál sex.cz a 26 dalších domén) a skupinu luhanských Rusů, která asi před čtyřmi lety zlikvidovala ukrajinskou skupinu, které Andrej. A. sloužil jako bílý kůň předtím. V průběhu posledních tří let je měněn způsob placení reklamy tak, že se neustále zvyšuje množství peněz, které je nutné do ní vkládat, přičemž způsob, jak A. A. získal některé domény je možno označit jen jako zločinný. K ziskům, které takto generuje, je možné přičíst ještě participaci na ziscích za zprostředkování dívek pro priváty, většinou se nacházející v zájmové sféře. Zajímavé je to, že právě zájmové priváty inzerují jen jedinou dívku a ta pak do telefonu operuje dalšími pracovnicemi a uvádí jejich profily například na lide.cz. Toto je chování, za které jsou ostatní priváty trestány vyškrtnutím reklamy, což je pro ně likvidační, a ještě navíc tu reklamu vyškrtne ihned po zaplacení na další měsíc, přičemž peníze (a jedná se o desetitisíce) nevrátí.
  • Druhou variantou reklamy je papírová Annonce, která množství peněz do této reklamy investované zvyšuje až o 100%.

Jak z výše uvedeného vyplývá, neškodlivější součástí celé problematiky je monopol na reklamu. Samozřejmě existují majitelé privátů, kteří v rámci podniku distribuují drogy (viz případ Miloš K.) nebo drží dívky násilím, ale je třeba je rozlišit. Asi nejlepší informace mají majitelé diskusních fór, vyjma Nornik.net – ten patří A. A.

Ovšem, je možné namítnout, že z hlediska státu je prostituce škodlivá, protože je čistým daňovým únikem a likvidace jakékoliv části trhu je tedy v zájmu státu. Je třeba si ale uvědomit, že množství dívek, které jsou socioekonomickým statusem donuceny k prostituci, je takřka konstantní, nebo alespoň ve stejném poměru k poptávce. Pokud budou likvidovány priváty, které jsou vidět, ty ostatní to zatlačí hlouběji do ilegality, přesunou se vlastnická práva směrem k organizovanému zločinu a ten, kdo na to doplatí, budou opět prostitutky. Dopad to bude mít na bezpečnostní situaci a zdravotní hledisko, opět s důsledky pro rozpočet MV a nemocenských pojišťoven. Chtěl bych proto ještě jednou poděkovat našim ochráncům, že se starají o přísun dívek cizojazyčným mafiím, systému nemocenského pojištění o dostatek klientů, sobě o práci a nám šetří peníze a ochraňují nás od zajímavých zážitků s dívkami, které by mohly být alespoň trochu v pohodě, ale nejsou.

Yanek

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 4.3/5 (16 votes cast)

Dobro, zlo, komunismus, anarchie a verbež kolem

Leta, nebo spíše desetiletí zpátky, coby malej aplégr jsem si kladl otázku, proč si ausgerechnet na mne každej vyskakuje. Matka, otec, cikáni z libeňského gheta (Rómové se tehdy ještě nevyskytovali), učitelky, ba i babička s dědou si na mne občas dovolili a to, jak jistě uznáte už hraničí s bezohledností k harmonickému vývoji dítěte. I umiňoval jsem si, že povyrostu a všem jim to zatrhnu. No… tak úplně to neklaplo, i když jen u pokusu nezůstalo, zato jsem se toho spoustu naučil, k mému údivu na rozdíl od spousty spoluobčanů. Ovšem na jednu množinu pojmů jsem narážel pořád. Na ideály.

Když jsem počal brát rozum, prominete-li mi to přehánění, zjistil jsem, že kupodivu v řadě případů nestačí být jen na své vlastní straně. Idea politického přesvědčení mi byla cizí, vyrůstal jsem za totáče a tam stačilo být pro nebo proti a že by se tomu mělo říkat politika, to mi jasné nebylo, nebo alespoň ne hned, ale i tak bylo nutno se družit, když pro nic jiného, alespoň bylo od koho si půjčit nějakou tu škváru. Nižádné ideály v tom nebyly, ale kolem jich poletovalo plno. A čím jsem byl starší, tím víc jich bylo. A ty neodolatelné nabídky. Například na vstup do SSM (to bylo něco jako dnes mladí komunisté), nebo rovnou do KSČ. Že prej když už teda ujec chyboval, podepsav závadné lejstro, tak jako že bych mohl svým úsilím o lepší zítřky napravit ty bla bla bla bla. Co si pamatuji, tak zřejmě tehdy jsem byl nucen se zamyslet nad pojmy dobro a zlo ve větší šíři, než je ta pohádková. Už tenkrát jsem ale měl takový pocit, že něco nehraje. Nuže, ten pocit mne dodnes neopustil, ba naopak zesílil.

Koncept dobra a zla je snad tak starý jako lidstvo samo, jen jej nikdo neuctíval sám o sobě. Asi by to nebyla taková sranda. Vždycky nějaká ta personifikace, většinou za tím účelem, aby se někdo napakoval na účet výčitek svědomí majitele toho nejtěžšího klacku. Takže tu máme Jehovu a Satana (například). Zajímavé na tom je to, že, podlivá těch černoprdelníků, Bůh svádí se Satanem boj. Furt. A furt žádnej vejsledek. Skoro to vypadá, jako by nebylo Boha kromě Satana. Ale to jsme odbočili. Takže tu vždy máme dvě a více skupin, které si lezou na nervy ve jménu Boha všemohoucího, Pravdy, Dobra, případně Univerzálního Dobra. Jak je to možné? Není přece nekonečný počet Dobrotivých Bohů, kteří štvou své ovečky proti sobě, případně několik Univerzálních pravd (zhusta limitovaných velikostí aktuálně užívaného území). Zvláštní je to uvedení univerzální pravdy na jedné straně, versus potírané zlo na straně druhé. Na té potírané straně je tomu logicky naopak. Slunko svítí a zuří Dobro a Pravda a v jejich jménu je nutno nenechat se potřít a nacpat vlastní provedení (výklad) Pánaboha té první straně do chřtánu. Nejřvavějším příkladem je však ztotožnění politického směru s Dobrem či Zlem, což si nejlépe ukážeme na extrémech.

Nyní je pro úplnost nutno říci něco o politických směrech zvaných pravice a levice. Toto rozdělení, které vyplynulo ze zasedacího pořádku v anglickém parlamentu, v době, kdy tam ještě nebyl fašismus, dnes už jen mate. K nové levici, tedy k socialistům se dnes dají počítat i velcí hráči na trhu, jejichž přáním není mít na trhu volné ruce, ale mít vliv na chod státu a využívat regulační mechanismy ke svým účelům. Skutečnými zastánci volného trhu, tedy pravice, jsou vlastně pouze živnostníci, tedy střední třída, ždímaná socialistickými vládami po celém světě. Na konce spektra to ovšem vliv nemá. A tak máme na jedné straně komunismus (maoismus, trockismus) a napravo anarchii. Komu to ještě nedošlo, nebo má vypláchnutej mozek z médií, nacionální socialismus NENÍ pravicový extrém, alébrž levicový. Vysvětlovat blíž to nebudu, přečtěte si Mein Kampf. Dozvíte se s kým vlastně NSDAP hlavně bojovala o voliče (s komunisty, resp. dělnickým hnutím). Nebo si můžete přečíst program rozpuštěné Dělnické strany (dnes DSSS). Až na tu národnostní složku je to jako kdyby Ransdofovi z tý křivý držky vypad.

My dnes ovšem vpravo nemáme jen ten obyčejný anarchismus, ten má díky squatterům špatný jméno. Jeho zastánci tomu říkají anarchokapitalismus, zkráceně ANCAP. Ve zkratce jde o to, že všechno v takové společnosti je soukromé, včetně policie a armády. A tento ANCAP by měl být to absolutní dobro, zatímco komunismus by měl být to absolutní zlo. Socialismus jen prosté zlo a demokracie asi někde uprostřed. Musíme zřejmě počkat až se autority ANCAPu dohodnou a vydají definici.

Není Vám nápadné, s přihlédnutím k výše psanému, že vždy, když je něco dobré, je to dobré jen pro někoho? Nebo zlé jen pro někoho? Nenajdete v dějinách takový čin, takovou genocidu, takový režim, který by byl zlem pro všechny. Vždy je zde vrstva, skupina, jedinec, stát, národ, který má prospěch a je to tedy pro něj dobré. Není možné definovat dobro a zlo, aniž byste specifikovali skupinu, pro kterou definici vytváříte a přesto každou chvíli slyšíte/čtete výroky jako je „Osa zla“, „Ultimátní zlo“… Tohle je zlo, tamto taky, ááá, tohle je dobro… Ne, jsou to jen abstraktní ideály. Pokud půjdete po kořenech dospějete vždy jen k tomu starému, dobrému MY a ONI. Rozpoznáte JE lehce, podle toho, že ty kvéry jsou namířené NAŠÍM směrem. No, a my máme kromě dobra i zla i komunismus a ANCAP. Čím se vlastně liší? Tím, že jedno je dobré a druhé zlé? Opravdu?

Obé jsou ideál uspořádání společnosti. Obojí vyžaduje specificky přemýšlející jedince jako základ společnosti. V komunismu poslušné, v ANCAPu silné. Neposlušní jedinci v komunismu dostanou přes kule a není jak utéct. Slabí jedinci v ANCAPu dostanou přes kule a odejít není kam. V komunismu nesmíte vlastnit výrobní prostředky. V ANCAPu je vlastníte jen do té doby, než je bude chtít někdo s větším klackem. Komunismus přežije jen při aplikaci naprosté izolace od okolí. ANCAP přežije je do té doby, než si slabí zřídí svůj vlastní stát (okrsek, oblast) a zabezpečí jí centralizací proti silným. Komunismus netoleruje jiný způsob přemýšlení než státem povolený, ANCAP nedopustí jeho aplikaci. Komunismus potlačuje individualitu, ANCAP počítá s kooperací silných individualit(!). Komunismus si Vás koupí, anarchokapitalismus Vás prodá. Oba jsou založeny na nějakém idealizovaném jedinci a neberou v úvahu tržní uvažování a morálku. Ne nadarmo se za komunismu říkalo, že lid neochvějně buduje komunismus a nebojácně překonává překážky a kráčí k lepším zítřkům, zatímco lidi na to serou. Jednoduše lze říci, že jak komunismus tak anarchokapitalismus jsou zrcadlové obrazy jedné a té samé utopie. Chtělo by se říci zlo, jenže vždy bude existovat někdo, komu to bude konvenovat. Ostatně, zkuste si číst články kovaných liberálů. Samá svoboda, ale jeden by zakázal nedělní prodej, druhý by uzákonil náboženství, třetí by nepovolil soukromou dopravu ve městech, čtvrtý má starost o menšiny… Dejte dohromady 10 liberálů aby Vám vymysleli stát a takovou tyranii snad naposled popsal Platón.

Bohužel jsme se nedostali o nic blíž tomu, co je to dobro a co zlo. A nejsme v tom sami. Ať kolem toho budeme kroužit jak chceme, dobro je vždy to, co mi při minimální námaze zajistí maximální benefit. Na čí to bude úkor – bude-li to tak vůbec (nevěřím na existenci win-win metod), o to se musí postarat morálka a ta, zdá se, se stará spíše o to, jak nevidět, než jak brát ohledy. Nezbývá tedy, než si s Mary Wollstonecraft Shelleyovou říci, že jediné skutečné zlo je protivení se zákonům přírody. Možná. Ona si pod tím představovala oživení mrtvé tkáně, my bychom si mohli představit například nějakou drobnou chybičku v uvažování nebo mezeru ve vědomostech při použití urychlovače částic. Ignoramus et ignorabimus. Doufejme.

Yanek

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 2.5/5 (2 votes cast)

Království divočiny

Existuje nepřeberné množství nedůležitých témat. Namátkou: válka na Ukrajině, zajímavé události ve Svazu evropských socialistických republik (známé též jako EU), narůstající množství mohamedány uřezaných hlav a souběžně s tím narůstající soucit kok… promiňte, politiků, s nebohými vrahy v zemích do kterých se tito navrací a další a další. Já si pro dněšek vybral však téma naprosto zásadní, a to sice jak být či nebýt vychováván domácím zvířecím miláčkem.

Zvířata jsou v lidských domovech od nepaměti. Většinou proto, že hlad je hlad, nebo proto, že hlad mají i sousedé a je třeba zamezit jim pych pomocí něčeho rychlého se zubama. Tím teď opravdu nemyslím premiéra Sobotku. No, a v naší rodině se, co mi paměť sahá, vždy vyskytovalo zvíře, které je obdivuhodnou syntézou obou zmíněných případů. K jídlu se nehodí a na hlídání také ne. Jedná se o trpasličího králíka.

Nejprve, co na to zoologové. Ti na to především to, že králík není hlodavec, což mne před lety rovněž překvapilo. Jedná se o řád Logomorpha (Zajíci), čeleď Leporidae (Zajícovití). Hlavním rozdílem oproti hlodavcům je stavba chrupu, se kterou tu nebudu prudit. Snad ještě že rozdíl mezi zajícem a králíkem je v tom, že zatím co králík si hrabe noru, ve které rodí mláďata bez srsti, slepá a neschopná samostatného života, zajíc si staví pelech, ve kterém rodí vidoucí, osrstěná mláďata, schopná se o sebe postarat. Ne jako voliči socdem. Nicméně, řeč je o králíkovi, takže mějme jednoho doma a podívejme, co se bude dít.

Především je třeba si uvědomit, že mít ušáka v kleci a jednou – dvakrát denně ho vzít do ruky a chvíli hladit je trápení zvířat. Jednak je králík zvíře společenské a jednak si k Vám musí najít cestu sám, nehledě na to, že i ti nejmilejší a nejdomestikovanější z nich braní do ruky maximálně tak strpí, ale rozhodně nevyhledávají. Králík mít klec musí (ovšem u nás se nezavírá) ale měl by ji brát jen jako svou noru. Dále je třeba vědět, že rčení „blbý jak králík“ není pravdivé. Králík je totiž kočka. Kočka, ale bez těch dravčích instinktů. I když, kdo někdy viděl, jak se servou na život a na smrt dva třičtvrtěkiloví ramlíci o teritorium pod jídelním stolem, má pochybnosti i o tom. Máte-li kočky za náladové a povahově rozdílné, už třetí králík Vás naučí nahlížet na ně jako na monoblok. Kočku můžete sem tam něco naučit nebo odnaučit, ale jak si něco vezme do hlavy králík, už se na své oblíbené křeslo posadíte pouze za cenu poškrábaného zápěstí a prokousnutého palce na noze, o nutnosti vyprat potah ani nemluvě, protože pomsta je jeho. Není výjimkou ani přestavěný nábytek, protože králík se oprávněně domnívá, že jeho toaleta je tam, kde je teď komoda a neváhá Vám to dávat čtvrt roku najevo.

Králík se tedy po bytě pohybuje volně a to několika způsoby. Je to zejména hopkání, trysk s odskokem, létání, plížení vleže, vznášení a teleportace. Hopkání vyhovuje hlavně tam, kde není koberec. Není moc rychlé, je slyšet a u králíka ho tak nějak předpokládáte, jako tomu ostatně je i u trysku. Odskok na konci vede kamkoliv, terč se naučíte rozeznávat podle hlasitosti buchnutí. Oblíbený je i trysk na koberci s přechodem na (klouzající) lino v kuchyni a následný powerslide zakončený havárií o nohu židle při výjezdu ze zatáčky, zaviněné nejspíš nesprávným rozdělením hnací síly na přední a zadní náhon. Létání je o něco horší, protože znemožnuje predikci. I podprůměrně rostlý králík se hladce vznese z podlahy a přistane kdekoliv v okruhu tří metrů a do metru výšky. Pokud je to stůl, má vaše kafe smůlu. Moji známí takhle přišli o králíka, který nadetekoval otevřené dveře do koupelny a skočil. Bohužel, byla vana plná (horké) vody. Plížení v leže Vás donutí vážit každý krok – králík pohodlně leží za Vašimi zády, nohy hozené na stranu, každé ucho jinam a cigáro v držce. Podíváte se za 10 vteřin a máte pocit, že se něco změnilo, ale nevíte to jistě. Otočíte se zpět, pak vstanete, uděláte krok a ve snaze nedošlápnout si nabijete hubu o televizi, protože králík, aniž by změnil pozici, se nachází přesně pod Vaším chodidlem. Není to náhoda, že členové domácnosti, kde mají králíky, chodí jak v medu. Výše jsem poznamenal, že drápky dělají hluk. To ovšem neplatí, když králík zapne spodní trysky. Zjistíte to až když nelze zavřít lednici, protože mezi dveřmi mají hlavu dva králíci. No, a teleportace je něco podobného. Králík nepřechází, králík se materializuje. Star Trek hadr. Nejlépe těsně za Vámi. Schválně se zkuste z pohovky natáhnout pro knížku na konferenčním stolku. Neuhne! Ne ta kniha, ten králík, co se Vám mezitím respawnoval za zády.

Jak jsem naznačil, králík má nějaký zanedbatelný vliv za zařízení bytu. První je na řadě koberec. Ideální postup je nový králík – nový koberec, případně odtrhávat použité pruhy na okrajích a když se koberec zmenší na rozměr větší osušky, koupit nový. Další na řadě je knihovna. Ve spodních dvou řadách je třeba mít výhradně knihy tištěné na měděné fólii s ocelovými deskami, ale ani tak není výsledek zaručen. Pokud máte ratanový nábytek, bůh s Vámi. Polštáře, přehozy… uvidíte sami. Tapety do výše 70cm od podlahy jsou odsouzené k zániku, nejsou-li z nerezu o tloušťce nejméne 0,5mm a nejsou-li vyčnělé rohy v místnostech z mostového betonu, tak rovněž. Ošetříte-li je kovovými rohovými lištami, smalt nevydrží, na to vezměte jed. A jako zlatý hřeb je třeba uvést kabely. Musí být nedostupné, nebo v lištách. Pozor, jsou li nedostupné pro Vás, pro králíka to platit nemusí a většinou ani neplatí. Domácí sestava s televizí, přehrávačem a settop boxem, to je prubířský kámen, o počítači nemluvě. Pokud máte ramlíka, vaši plyšáci už v bílém na svatbu nepůjdou, máte-li ramlici, dáváte jejich zdraví všanc.

Přes to všechno je králík úžasný společník. Pes Vás má za alfu ve smečce, kočka vás využívá ale králíkovi všechny jeho instinkty říkají, aby se Vám zdaleka vyhnul. Přesto si Vás oblíbí a vychová si Vás k obrazu svému. Co králík, to individualita (ale konzervativní a zvědaví jsou všichni). Jeden králík s Vámi mazlení vyměňuje za olizování, jeden je nesmlouvavě vyžaduje, jiný trestá jeho nedostatek. Každá rasa má své. Například dlouhouché rasy jsou klidnější, naproti tomu co krátkouchý králik, to rapl. Některý králík je schopen se Vám vecpat do talíře nebo vyškubnout z ruky chleba se sádlem, jiný Vám udělá milost a třetí druh zeleniny si konečně vezme. Zažil jsem králíka, který byl lepší než pedikůra, protože ožižlával ztvrdlou kůži z pat. Jiný mi nejradši spal na břiše. Když jsem se vrtěl, zdvořile seskočil a počkal, pak se vrátil. Králíci se dokonce naučí soutěžit ve skoku a ten parkůr bych Vám přál vidět! Měl jsem ušáka, kterého jsem zachránil před skrmením hadovi. Ten se důsledně vyhýbal jakýmkoli důvěrnostem. Na ty měl vyhrazené jediné místo a pokud se na něm materializoval a nikdo si jej chvilku nevšiml, dupal tak, že se třásla okna. Králíci hovoří ušima a postojem, podobně jako psi a komunikují dokonce i zvuky. Mručení, skřípání zubů, pískání, funění, vrčení. Rozpoznat lze spoustu signálů. Určitě má víc výrazových schopností než kočka. Když Vám věří králík, jste na dobré cestě. Já osobně bych ušáky neměnil. Chcete-li koupit svému dítěti zvíře, zvolte králíka. Vychová ho lépe než Vy a o důvěře se toho Vaše ratolest naučí za rok více, než za celý život. A Vy se naučíte lépe uklízet.

Yanek

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (2 votes cast)

Islám

Zaujalo mne a snad k tomu ani není co dodat. České titulky.

http://www.mrctv.org/videos/bill-warner-1400-years-fear-czech-titles

<iframe title=“MRC TV video player“ width=“640″ height=“360″ src=“http://www.mrctv.org/embed/118058″ frameborder=“0″ allowfullscreen></iframe>

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 3.8/5 (5 votes cast)

Mediální potraty

Kdysi v šerém dávnověku, kdy televize měla mnohem méně barev než dnes, tráva byla zelenější a komunisti prvoplánový dobytek, mne vždy pobavilo, jak hlasatelka v televizi – neplést s dnešním spíkrem, to jej jen debil, kterej nerozumí tomu, co říká – upřela do kamery politicky uvědomělý pohled a hrobovým hlasem, jak kdyby recitovala Havrana, pronesla, že doba je těhotná událostmi, případně, že události kvapí, nebo, že dokonce kvasí. Nikdy sice neřekla, kdy bude ten potrat, kam ty události doběhnou či kdy se bude slévat, ale i tak člověk hned věděl, že se stalo něco, co komunistům zrovna moc nejde pod nos. Namísto hlasatele dnes duševně nemocný grafik smíchá na monitoru barvy, ze kterých domácí zvířata dostávají psotník a na pozadí pronáší vemlouvavý hlas stupidní průpovídky o tom, čemu se říka vyvážené zpravodajství. S těhotnou dobou se pak musí vypořádat zpravodajci, což činí tak, že potraty zamlčí. Na několik takových interrupci jsem narazil a prostě mi to nedalo. Však Vy si to přeberete.

Začneme lokálně, zato však odshora. Kdo neslyšel z čumbedny nebo z rádia v autě pojem Lex Babiš. No vidíte. Jenže dle mého je pravdivé je pouze to Lex. Babiš tam nemá co dělat. Takže, co tím myslím:

Asi víte, že cca poslední 4 roky probíhá ve státní správě úporný boj. Netýká se nejvyšších pater ale je o to vražednějši. Vnějším znakem je natahování zákona o státní službě už vlastně skoro tři roky. Lze říci, že existují dvě síly, které se snaží o dva různé výsledky. Tedy… existovaly, do té doby než Zeman, a dlužno říci, že ten s tim zas dobře vyjebal. Možná si někdo vzpomenete, jak jsem psal o tom, že ten slavný zátah na Vládě ČR a související policejní čórka v Komerční bance na Václaváku, měla několik účelů. Jeden z nich byl odříznout státní správu od kmotrů a od majetku zašitého právě v KB. Zákon o státní službě byl do té doby víceméně bojkotován, což pravděpodobně měli na svědomí porůznu nasazení agenti různých služeb, a činěno tak bylo právě proto, aby nedošlo na ministerstvech k „zabetonování“ oněch struktur provázaných s podsvětím. Logicky se právě tyto struktury snažily o opak. To bylo do Zemana, který dosadil svojí vládu a měl rok na to aby si dělal co chtěl, což se mu zdařilo měrou vrchovatou. Na ministerstvech totiž probíhala rok dlouhá noc dlouhých nožů. Netýkala se náměstků a jejich podržtašek, tak vožralej zas Zeman nebyl. Týkala se těch nejnižších pater. Takových těch neviditelných ouřadů, na nichž nicméně závisí to, jaké informace a jací lidé se podívají výš. Byli přesouváni z míst, kde už měli odslouženo, tedy to nebylo nějak nápadné, vždy si však polepšili. Zajímavé je, jak nerad kdokoliv z jakéhokoliv úřadu tyto informace potvrzuje. A není divu. V neposlední řadě proto, že když se změnila vláda, došlo na tu třešničku na dortu. Sama tato vláda se o informace s touto čistkou spojené připravila tím, že vyrazila náměstky a jejich nejbližší spolupracovníky. Kdokoliv by teď chtěl být konkrétní, musel by hrabat jako foxteriér. Jako naprosto geniální se pak jeví využití Babišových problémů s lustrací a požadavku na to, aby zákon o státní službě prošel v prvním čtení. Jak se zdá, nikdo si toho nevšiml, nebo to nějak nerozkecává a to přestože se Zemanovi podařilo vytvořit jakousi neviditelnou armádu, která nebude loajální státu, ale tomu, kdo jí instaloval. A sněmovna mu pomohla to zakonspirovat a v úporném boji o koryta si to každej z nich bral osobně a nikoho ani nenapadlo, že o ně nejde. A teď mi řekněte, že to není obzvlášť vyvedený potrat. Všichni si berou do huby agenta Bureše a po Zemanovi pes neštěkl.

Tak. Jako další přerušené těhotenství tu máme Singera a jeho Velkou Listopadovou Rev… sorry, Úpravu Kursu Koruny. Samozřejmě, že hlídací psi demokracie řvali jako protržení, mluvící hlavy na obrazovce si mohly panty vyviklat, jen mi tam nějak chybí ten skutečný důvod. To, co se vlastně stalo. Na to si ale nejprve musíme položit (a zodpovědět) několik otázek.

Především, na otázku „kdo vydává peníze“ není pravdivá odpověď, že ČNB. V současné době ČNB vydáváním peněz s bídou kryje inflaci. Peníze „vyrábějí“ banky, které Vám je půjčují. Banka ty peníze prostě vytvoří úderem do klávesnice (tím, že Vám je připíše na účet). Nedosti na tom. Tato půjčka, tedy ty peníze vytvořené z ničeho, se okamžitě stávají aktivem té banky. Znamená to tedy, že pokud by byly všechny půjčky splaceny, nenastane ráj na zemi, ale bankovní sektor prostě zkrachuje, neboť to, z čeho žije je rozdíl mezi jeho nově tvořenými penězi a jeho stávajícím dluhem. Jinými slovy, celý systém stojí na časové prodlevě mezi vytvořením/vypůjčením peněz a jejich splacením. Peníze dnes vlastně vyjadřují hodnotu dluhu. Krytí zlatem, tedy převodová páka bank se s lety zmenšovala a dnes už vlastně neexistuje. Je to uzavřený kruh, kdy bankovní úvěr v jedné bance se stává vkladem v jiné bance a ten té druhé bance opět umožňuje upisovat další úvěry. Trochu to připomíná Ponziho schema (to populární „letadlo“). Banky prostě vytvoří tolik peněz, kolik si můžeme půjčit. Takřka 96% z peněz, které jsou v oběhu bylo vytvořeno tím, že se někdo zadlužil u banky. A jsme u toho. Jediná cenná věc, která v této transakci existuje, je majetek, kterým ručíte za vytvořené peníze. Pokud by tedy neexistoval dluh, banky by neměly co půjčovat.
Zajímavé je, že jediné místo, kde mohou dlužníci vzít peníze na splácení (u větších částek pěkně mastných) úroků je z celkového množství peněz v ekonomice. Tyto peníze ovšem byly vytvořeny výše popsaným způsobem, takže je jasné, že dluh nemohou splatit všichni, protože ty peníze, kterými by jej mohli splatit zatím neexistují. Čím měně lidí si tedy bude půjčovat (bude vytvořeno méně peněz), tím více bude krachů a exekucí. A naopak. Celá ekonomika je tedy hnána potřebou vytvářet a půjčovat čím dál tím větší množství peněz aby bylo na splácení čím dál tím většího dluhu. Letadlo.
Pak už je jen pár dalších třešniček na dortu. Například je možné se zeptat, komu patří banky v Čechách (až na dvě Němcům) a komu patří německé banky. To sem nenapíšu, někdo by mne mohl obvinit z antisemitismu. Podíváme-li se v tomto světle na nedávnou devalvaci koruny, zjistíme, že proto jsme nemuseli poskytovat žádné další, zbytečně viditelné, peníze na různé ty eurovaly a podobná svinstva. Stačila devalvace, tím se snížila cena majetku, kterým dlužníci ručí za své dluhy a ten rozdíl z české ekonomiky poslušně odklusal tam, kam měl. Tedy do Evropy (Německa) do bank. Singera ne, že by měli zavřít. Toho měli veřejně a bez soudu popravit.

Jedna z nejvydařenějších interrupci nám uletěla a ještě jí nenašli. Ano, mluvím o neviditelném Boeingu. Jak jsem se nedávno dozvěděl z jednoho vtipného serveru, týmy, které to letadlo hledají už objevily Jantarovou komnatu, Svatý grál, Atlantidu a další tři vrahy J. F. Kennedyho, jen to letadlo ne. Taky bodejť by jo, když ho hledají tam, kde ho hledají. Jako by se někomu něco nechtělo říct. Takže na začátek jen malinká rekapitulace.

V pátek 6.března v 17:21 SEČ (00:21 místního času) z Kuala Lumpur odstartoval let společnosti Malaysia Airlines číslo 370 do Pekingu. Poslední kontakt s ním byl v 18:41, kdy přestal pracovat odpovídač a tím se stroj dostal z dosahu všech radarů, které jeho signál využívají a zbytek už jsou bajky. Až na několik maličkostí.

Vzdálenost mezi místem startu a předpokládaným cílem je ~1500km. Znamená to, že by B747 byl schopen uletět tuto vzdálenost (i s rezervou) na 25% možného objemu nádrže (plný dolet se zatížením je 12400km). Přesto tankoval až po hrdla nádrží. Buď byli piloti paranoidní nebo chtěli pašovat kerosin, protože tím si zvedli spotřebu paliva nejméně o 12%, za což některé letecké společnosti vyhazují bez poct. Zajímavé je, že právě tento fakt se ředitel aerolinek snažil zamlžit. Tak. Odpovídač sice nepracoval, nicméně, ono se moc nemluví o tom, že ty éra vysílají výrobci kompletní telemetrii, kvůli poruchám. No, a poslední část telemetrie přestala vysílat 7 hodin po výpadku odpovídače, přičemž jednotlivé subsystémy přestaly vysílat (vysílače byly odpojovány) postupně. Nejdřív hydraulika, motory jako poslední, přičemž letadlo až do odstavení telemetrie motorů letělo. Tohle by posádka vůbec neměla umět. A odstavit odpovídač taky neni procházka růžovou zahradou.

Máme tedy letadlo bez odpovídače, ztracené na kursu do vietnamského vzdušného prostoru. Kupodivu, veškeré hledání probíhá buď v Jihočínském moři nebo na západ od Astrálie. Proč? A zároveň si můžeme položit otázku, proč se, počínaje týdnem po zmizení letadla, roztrhl pytel se cvičeními námořnictva USA, jednak v Arabském moři a jednak u západního pobřeží Spojených států. A přitom né, že by se to tam rojilo ponorkami, to ne. Ale raketové křižníky a torpédoborce vybavené pro vzdušný boj si užily rojeníčka. A stále si užívají. Div že na Sunsetu neparkujou Patrioty.
Takže:  Někdo má k dispozici létající věc, zřejmě zatím zašitou v Iránu (soudě podle doby, kdy přestala vysílat poslední část telemetrie), buď pod maskováním, nebo prostě mezi ostatními podobnými. Ta věc váží 200 tun, unese 86 tun čehokoliv, plně natankovaná doletí 12000km a má vyřazený odpovídač, takže jí radary ŘLP vůbec neuvidí. Pro člověka (skupinu), který(á) věci trochu rozumí, což myslím vyřazením telemetrie dokázal(a), je sranda nahradit odpovídač jiným, například z papíráku – z Cesny, z čehokoliv – a pod určitym úhlem přiblížení, pokud víte, kde ty radary jsou, simulovat malé letadlo v nesnázích. Na západním pobřeží USA je spóóóusta terčů. Bohatejch terčů. Třeba Los Angeles, nebo San Francisco. Takže éro zamaskovat, mezitím postřílet těch 200 lidí (nikdo nechtěl výkupné, takže o ně nešlo), pak tam naložit pár desítek tun toho „čehokoliv“ (plutonium? semtex? TNT? chemikálie? bakterie? zkombinovat to vše?) a vyrazit si na vejlet. Ta bohatá účast armády při hledání, řada vojenskejch radiolokátorů na lodích u pobřeží USA, Awascy (Sentry) ve vzduchu, cvičení stíhaček… to asi nebude tak úplně náhoda. Ten trik s radiolokátory funguje, to už americké letectvo obětavě odzkoušelo za studené války, když v Německu pořádalo vzdušné manévry a při jednom z nich se za tři stíhačky schoval těžkej bombardér. Stíhačky se ve vhodnou chvíli rozprchly a B52 točila zpět 15km před českejma hranicema. To už si několik generálů vod PVOS zatloukalo skoby a shánělo provaz, v čemž mohli klidně pokračovat i po odeznění „nebezpečí“, stejně vyletěli, bo z té výšky už rakety v tom bombardéru „viděly“ Moskvu.

Co se cesty na to západní pobřeží USA týká, jukněte na mapu. Je jediná možná. Z Íránu kopírovat hranici mezi Afghánem a Turkmenistánem, pak Tádžikistán, Uzbekistán a hranice mezi Kyrgizstánem / Kazachstánem a Čínou a nakonec mezi Mongolskem a a Čínou, všechno to jsou nejméně hlídané vzdušné hranice na světě, pak málo obydlený severní cíp Číny, kde je stejně letecký koridor a v tomtéž pokračovat přes Japonsko a Pacifik a zbývá si pak jen vybrat terč. Osobně jsem zvědav co vydrží déle. Zda cvičení nebo vyčkávání únosců, a kde to nakonec bouchne.

No, a nakonec jsem si nechal potrat takřka epické velikost, nebo hromadný, prostě jak je libo. Ukrajinu. Některá z následujících tvrzení jsem publikoval v diskusi na serveru Discussionspeed.nl (pod jiným nickem) a to 14.3. t.r., z čehož vidím, že bych se měl na Primu přihlásit jako věštec, bo to bylo ještě před anexí Krymu.

Revoluce ani kontrarevoluce, jak už jsem asi někde napsal, se nedělá tak, že si pět lidí sedne a řekne: „Tak to spustíme“. To je buď běh na dlouhou trať nebo kombinace zvláštních událostí v nestabilním prostředí, tedy příležitost. Vezměte si například, jak dlouho trval přesun vlivových zón v Indočíně nebo Vietnamu. To jsou desítky let. Na každou revoluci (změnu) potřebujete nějaké vnitřní pnutí v příslušné části světa. Toto pnutí nejlépe odhalíme tak, že se podíváme na historické mapy, postačí ty z konce 19.století, a porovnáme je s těmi stávajícími. Funguje to naprosto bezchybně. Druhý způsob je náboženství. V podstatě stačí, aby byli někde musulmani a půl je hotovo, ale v takovém Irsku to funguje i bez nich. Ovšem o tom teď řeč nebude. Začneme výchozími podmínkami.

- Máme Rusko s obrovskou zásobou surovin, nicméně s mizernou průmyslovou výrobou.
- Ruské vedení nikdy nepřipustí, aby se NATO dostalo až k jeho západní hranici
- Máme Čínu  s obrovským výrobním potenciálem, ale bez surovin
- Čína a Rusko se historicky příliš nemusí
- Máme Ukrajinu, přes kterou do Evropy teče 75% plynu
- Máme USA, které i díky frackingu najednou zjistily, že mají největší zásobárnu plynu a ropy na světě
- Máme šejky, kteří díky předchozímu šli s cenami surovin pro USA tak dolů, že už se to Spojeným státům vyplatí kupovat
- Máme NATO, které by se rádo dostalo k Rusku co nejblíž
- Máme EU, která nutně potřebuje zplundrovat další zemi, bo ty stávající už se začínají cukat

Co se tedy asi tak stalo. Mám za to, že na počátku opravdu byla nějaká ta občanská nespokojenost. Nějaký lidi se sešli na Majdanu, pokřikovalo se a pár neziskovek „napadlo“, že se z toho dá vytřískat politickej kapitál. Jenže ovládání davu má své meze a pokud v něm nemáte 20% svejch, tak to prostě nejde. Z počtu bafuňářů z EU dojiždějících na tribunu Majdanu ovšem lze usuzovat, že i ten prvotní impuls nebyl tak náhodný a že někoho dost sralo, že má Ukrajina plyn za polovinu. A někdy v té době zřejmě příslušné kruhy v Rusku napadlo, vo co tady asi gou a že když už něco někomu, tak Krym teda né a že když už Krym ne, tak proč ne východ Ukrajiny. Koneckonců, jediná průmyslová výroba, která tam je, je ta, co vybudoval SSSR, jehož nástupcem se Rusové cítí, ať už po právu, či nikoliv. Všimli jste si těch keců kolem toho referenda na Krymu? Že prej u parlamentu byli vojáci! Ts ts ts… v případě ČSSR nebo Kosova to nikoho moc nesralo. Že mi tak napadlo, Krym nikdy nebyl ukrajinský. Co já vím, tak Krym Rusko vymlátilo někdy v druhé polovině 18. století z Turků, kteří jej zase vybojovali na Tatarském chanátu a administrativně byl kremlem převeden pod správu Kyjeva až někdy v padesátých letech. No nic. Já tvrdím, že až prach sedne, a je jedno, jestli to bude teď nebo za 5 let, bude východ Ukrajiny ruská gubernie, s hranicí na Dněpru. K čemu dojde potom, je těžko soudit. Například takový Ivanofrankovsk byl vždy rumunský a mohl by být zas. Následovat bude Moldávie ohledně prostoru mezi rumunskou hranicí, mořem a Bilhorodem, což Poláci nevydýchají, neb Sosnovka na severu západní části Ukrajiny byla jejich a tak se ozvou také. Tim vším se stane, že jediný přístup na Zakarpatskou Ukrajinu z vnitrozemí bude přes Karpaty, což je o hodně míň pohodlné než ze Slovenska a přirozené vazby se vždy prosadí samy.

Původní předpoklad byl zřejmě takový, že pokud se EUmerika posadí na plynové kohouty na Ukrajině, zabije tím několik much jednou ranou. Jednak chytí Rusko pod krkem ohledně ceny surovin, protože nastrčená vláda na Ukrajině bude poslouchat, za druhé odřízne Rusko od přímého přístupu k teplým mořím – aby se už neopakovalo ruské nepřijatelné vměšování se do věcí Sýrie obzvlášť a Hormuzského průlivu obecně – za třetí, což je nejdůležitější, dostane se až na ruskou západní hranici a za čtvrté, při omezení přístupu EU k ruskému plynu, získá USA odbytiště pro své suroviny. Ta smlouva už je uzavřená a prej to bude děsnej kauf. No, a schválně si zkuste tipnout, co Ukrajina deklarovala jako první poté, co si demokraticky (taky jak jinak) zvolila Porošenka. Btw, narodil se jako Walzman. Ukrajina, a to se podržte, chce mít přístup k jaderným zbraním! Na obranu, samozřejmě. Není pochyb, že celá akce byla připravována dost dlouho. Už z principu to jinak nejde. Nejdřív musíte lidi nasrat (Timošenková), pak vzbudit naděje, ty nenaplnit a pak stačí škrtnout. To co ovšem jde provést někde mezi velbloudama, nelze jen tak provádět u hranice s Ruskem.

Jak z logiky věci vyplývá, věci se trochu zvrtly. Což o to, my, kteří tomu nerozumíme, víme, že Rusko některé věci nedá, například Krym – jen si představte, jak tam kotví americké nosiče raket jakéhokoliv doletu. Dvanáct kilometrů od Ruského území a 500km od Moskvy! Ovšem kdejakej Eurosráč i se svým sebevědomím si něco takového nepřipustí. A tak je teď Krym toho, koho je. Další problém vznikl, když na požadavek EU ohledně zastavení prací na ropovodu Jižní Proud, nereagovalo Bulharsko tak nějak správně evropsky. O něco horší pro eurokraty je dohoda Ruska s Čínou, kterou, vzhledem k přátelskému škorpení se v posledních pěti stech letech, nečekal nikdo. A ještě horší je to, že Rusko, které má největší světové zásoby zlata, se pokouší vytvořit nový zlatý standard pro rubl (dvouhlavý zlatý orel) jako alternativu k dolaru a Euru pro obchodování s energiemi. Kissinger kdysi řekl, že petrodolar je náboženství, které vyžaduje pevnou víru. Zkuste si představit, že třetina světa začne petrodolar vynechávat. To bude ve FEDu veselo. Zde tedy vidíme, jak se osvědčily ty stupidní sankce.

Přes to všechno stále pokračují pitomé kecy v médiích, chřestění zbraněmi, bláboly o dalších sankcích – teď už velmi opatrné, ty lodě Francie prostě potřebuje prodat – a podobné nesmysly. Smál jsem se jako blázen, když jsem zaslechl, že na oslavách sedmdesátého výročí D-day nechce sedět nikdo vedle Putina. Kde to kurva jsme?! Na pískovišti, či co? Proč to všechno? Odpověď je poměrně jednoduchá. Je třeba vytvořit strašidlo. Co největší strašidlo, aby bylo možno jednak postavit další základny a jednak aby bylo vidět, že proti ruské rozpínavosti je zde EU, pevná hráz míru a pokroku. Kde já to jen slyšel? Přítomnost vojsk, posílení americké přítomnosti, základny, rychlejší integrace, vnější ohrožení, euroskepticismus fuj… bla bla bla bla. V NATO už jsme, tak co kdo chce? Abychom tam vstoupili ještě jednou?

O výše uvedených souvislostech jsem vedl několik velmi poučných hovorů s několika ne tak viditelnými, leč o to informovanějšími státními úředníky, a řeknu Vám, nebejt to pantomima, já bych řval. Rád se o své dojmy z těchto hovorů zběžně podělím. Hlavním tématem vždy bylo Rusko a tolik demagogie najednou jsem snad slyšel naposled za hlubokého totáče.

To nejdůležitější, co jsem se dozvěděl bylo, že Amerika má fšude základny proto, že má tak uzavřený smlouvy. Je to tedy naprosto legální a všechno je v cajku, na rozdíl od naprosto nelegálního referenda na Krymu, případně na východě Ukrajiny. Příznačné bylo to míchání reality a legality. Ostatně, současná administrativa zbytku Ukrajiny je schopná podepsat EU i hromadnou sebevraždu. Argumentoval jsem tím, co výše. Hned následně mi bylo řečeno, že nový režim na západě Ukrajiny je naprosto legitimní, protože původní president je obviněn z vlastizrady a jako takový přece nemůže vykonávat úřad. Také jsem se dozvěděl, že ty fašistické revoluční tribunály jsou vlastně jedna z legálních stran v parlamentu. Argumentoval jsem, že u ruskejch hranic není možný očekávat to, že kdejaká prasárna projde jako v Sýrii, (Libyi, Afghánu, Iráku, Indočíně… da capo al fine). Odpověď zněla, jak jinak, „…to byste mohl o kterémkoli místě říct, že se Vám to tam nelíbí a vlítnout tam“. Samozřejmě, nehovoříme o kterémkoliv místě ale o ruské hranici a realita taková je, smlouva nesmlouva. Tam bezletová zóna prostě vyhlásit nejde, a to se evidentně spoustě lidí nelíbí. Rovněž teď už vím, že USA je univerzální dobro. To musím nechat jen tak, neb by výsledný komentář nemusel  vyjít orgánem k tomu určeným a na monitor by se nemusel vůbec dostat. No, a v neposlední řadě jsem rusofil. Málem mne to zabilo. Rozumějte mi dobře, tohle mi nezávisle na sobě řekli 3 lidi (padesátníci jako já) ze čtyř a dva z nich byli už před Velkým Sametovým Podvodem v zahraničně bezpečnostních složkách. Inu, poturčenec horší Turka. Dozvěděl jsem se toho víc, třeba že Svobodní jsou extremistická strana a Mach, kterej nechce státní úředníky učí na škole, kde si dodělávají tituly a to prostě není správné a pár dalších pocitů ouřady, které s výše uvedeným přímo nesouvisí, a tak je pominu. I tak je toho na nevolnost požehnaně.

Yanek

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 4.8/5 (4 votes cast)

Vyšetřování neskončilo, nevinen!

Za co, soudruzi, za co?! Všechno jsem dělal! Co jste chtěli jsem napsal a Vy… No, ale osvobodili jste mne, co jsme si to jsme si, a já se rád vrátím pod křídla bojující demokracie.

Ne, nezbláznil jsem se. Tak hluboký dojem na mne udělal článek, který jsem dnes našel na třetí straně Reflexu, což je v tomto okamžiku – pro neinformované – německý plátek psaný česky a vydávaný vlivovou agenturou v Čechách a na Moravě, který si kupuji když se mi v emhádé nechce číst plakáty. Tento článek napsal jakýsi J. X. Doležal, což je, vycházíme-li z toho, co sobě sám napsal, impotentní a netolerantntní smažka, stíhaná policií za šíření toxikomanie. Výroky v tomto článku mne rozesmály, ovšem veselý smích to nebyl.

Nejprve Vás uvedu do reality tak, jak jí vidím já. Zmíněný vyhulenec na stránkách onoho magazínu, měnícího majitele a směřování častěji než se střídají roční období, konzistentně už nejméně 10 let propaguje marihuanu, což je z jeho článků i nechtěným způsobem poznat, nicméně je mi to ukradeno. Po takové době se probudil někdo na policii, koho asi sralo, že se mu doma zhulily děcka, a nechal dotyčnou smažku stíhat. Jako důvod si vybral další ze stupidních vtipů zveřejněných na stránkách onoho plátku. Po několika týdnech došlo státní zastupitelství k závěru, že se trestný čin nestal a stíhání ukončilo. Čili plochá historka českého formátu a něco, co by mne jako občana za normálních okolností rozhořčilo, bo každý má právo vypatlat si palici po svém a promlouvat o tom ke spoluobčanům. A teď k tomu, proč okolnosti nejsou normální:

Onen onan totiž není jen tak nějaká smažka. Je to smažka politicky uvědomělá, a za naší křehkou demokracii politicky korektně bojující slovem a písmem. Jako největší nebezpečí si pochopitelně nevybral nikoho jiného než nácky, pardon: pravicové extremisty. Už použitím těchto slov sice popřel význam slov „národní socialismus“, ale on hrdě vztýčil to, co mu zbývá z postavy a jal se odhalovat hlavně skryté nácky! Což o to, není sám, takových trotlů je hafo, Lenin jim říkal užiteční idioti. Příklady najdeme snadno. Například zde. Přehrajte si to a povšimněte si toho normalizačního modelu, který JXD používá, aby dostal kýženou odpověď. Pravda, trochu mu to kazí zpovídaný policajt, který evidentně není tak uvědomělý, jak bylo očekáváno, ovšem i tak je jasné, že zde probíhá hon na čarodějnice. Pokud nemáte potíže se žaludkem, můžete se podívat i na tento článek a to je opravdu silné kafe. Jedná se tedy o běžně prodávanou a kupovanou novinářskou onuci zabývající se dodáváním veřejného zájmu úřadům, aby tyto mohly utáhnout šrouby. Blbý je proto, že si neuvědomil, že pokud takto nastaví systém, ten bude potřebovat stále více a více čarodějnic k upálení, jinak ohně vyhasnou. Začnete- li nahánět nácky (těch pravověrných je u nás tak 300), brzy Vám dojdou a musíte si další buď vyrobit, což se běžně děje – stačí aby si dítko na besídce z lega vyrobilo triskele nebo vlčí hák (runy), jde úča bručet – nebo se poohlédnout jinde. A vida! Smažka! A veřejně známá! To budou vohnouti hýkat blahem jak pěst bojující demokracie dopadla! A ti, co nebudou hýkat se budou bát. A vo vo vo tom to je.

Takže předmětná onuce napsala článek (zatím není k dispozici elektronicky a není tedy možno dát link) a v něm se vyjadřuje například těmito slovy:

„Byl jsem v situaci, kdy jsem si nebyl ani v nejmenším vědom žádného provinění, a přesto jsem byl policií obviněn. V obvinění se říkalo, že můj skutek – vtip je trestný čin. ….A vy se bojíte, jestli se před soudem nesemele nějaká kalamita a zda Vás přece jen neodsoudí….“

A teď to přijde:

„…Jak to, že v demokratické společnosti s ústavně garantovanou svobodou slova můžou člověka stíhat za anekdotu? …ten strach nebyl jen o mou maličkost, ale o celý demokratický systém, v němž žiji. Nastolil naprostou nejistotu: Co si ještě dovolí, když začali s takovouhle absurditou? Platí ještě v naší zemi demokratická pravidla?“

Hezké, že? A kdyby pod tím nebyl ten podpis, nedalo by se nesouhlasit. Máme tu krásný příklad dvojího metru. Porovnejte si to s odkazy výše a určitě najdete sami nějaký další. Levicový intoš, kterého přišlápl ten samý systém, který pomáhá budovat. Svoboda slova? Samozřejmě, ale jen pro někoho. Stíhat nácky za názor? Jistě. Ale proč mne?! Demokracie? Samozřejmě! Ale jen pro ty s tím správným názorem.

Osobně mne velmi mrzí, že toho užitečného idiota nedotáhli až před soud a neodsoudili, protože jak vidno, žádné poučení si neodnesl a nám nezbývá, než se „těšit“ na jeho další zblitky kterými bude vytvářet ten jedině správný obraz naší společnosti.

Yanek

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 2.9/5 (8 votes cast)

Něco nehraje…

V Budějicích je veselo. Což o to, to tam bylo už když jsem tam sloužil na vojně, ale poslední dobou je tam ještě veseleji. Už chybí jen aby si policejní mlátičky namazaly huby černym viksem, vydávaly se za cikány a zvaly demonstranty na férovku. Ale co neni, může bejt. Vzdávám se této myšlenky ve prospěch našeho milovaného státu. Jenže když tak koukám na ta videa a fotky… něco mi na tom nějak nehraje. Tak se podívejme, co by to mohlo být a mějme na paměti, že když tušíme nějakou lumpárnu, je čas začít přemýšlet, od čeho má ta lumpárna odvést pozornost.

Prvně jest nám třeba vědět, že zvládání davu je věda. Vlastně se to, co policejní příručky nazývají davem – tedy 20000 lidí – se zvládnout nedá. Umějí to jen v Číně a i tam vojclové v autoparku pak strašně nadávaj na ten bordel při čištění pásů tanků. Policejními prostředky se už prostě takový dav zvládnout nedá. Menší dav se dá ovlivnit a někdy i řídit. A pokud do něj dostanete 20% svých lidí, můžete si s nim dělat co chcete. Existují i velmi pevné interní policejní předpisy pro zvládání demonstrantů. Teorie říká, že pokud jde uzávěra policejních těžkooděnců, jsou to vlastně 3 sledy. První je nárazník, to jsou ti, co jsou v přímém kontaktu s protivníkem. Druhá řada je zajištění, to znamená, že mají hasicí přístroje na molotovy, pouta navíc a nejsou pancéřováni. A třeti sled jsou zdravotníci – tedy policisté se zdravotnickým výcvikem – a antikonfliktní týmy. Za nimi jedou auta s informačním systémem, případně antony. První sled OBCHÁZÍ kohokoliv, o kom má pochybnosti. Tedy invalidy a podobně. O ty se starají ti vzadu. Tytéž předpisy se týkají i informací získávaných z davu. Tam se pohybují policisté v přestrojení, nesmějí však mít žádné zbraně a NESMĚJÍ začít vyvolávat agresivní hesla nebo házet předměty. Dále platí to, že jsou zakázány zákroky podobné tomu, který předvedla ta vepřovka co zaklekla krk jednomu s demonstrantů. To by mělo mít za následek okamžité postavení toho hajzla mimo službu, v optimálním případě i s jeho velitelem.

Každá populace obsahuje určité procento patologických jedinců, kteří vyhledávají násilí. Asi deset-dvanáct jich je kolem Vandase a zbylých pár set až tisíc je u policie. Bežně se vyžívají v pocitu moci při šlapání chodníku, část se jich dostane do ochranné služby a ten zbytek projde psychotesty a dostane se k zásahovce nebo k útvaru rychlého nasazení. Zbylí se znaží dostat k těžkooděncům, bo tam si bouchnou. Potíž je v tom, že právě tam by se dostat neměli. Ano, mají svoje využití, sem tam je berserk potřeba, ale přesně to místo, kde je teď vidíme v civilu a v akci to není. A než si řekneme co z toho všeho plyne, můžeme si ještě něco říci o organizaci takové policejní akce. Především, jsou li ve hře civilní složky, je nemožné aby se jakékoliv koordinační schůzky konaly v tom městě, ve kterém dojde k zásahu. A pokud už ano, slouží k tomu konspirační byty, chcete-li tak utajené služebny. Je naprosto zhovadilé aby bylo možno pozorovat svážení mlátiček na služebny. To by se vůbec nemělo stát. Kdo pamatuje Litvínov, ví o čem mluvim. Vůbec nesmí být jasné, že se někdo někam vozí. A v neposlední řadě by těžkooděncům a označeným policistům neměla být známa identita informátorů v davu a tito by měli být maskováni.

A na pozadí výše řečeného si teď můžeme říci jaké jsou možnosti a co vlastně můžeme čekat. To, co vidíme v televizi, čteme v novinách a na netu totiž budí dojem ryzího amatérismu. Organizátor (velitel) akcí nejen že porušil kdejaký interní předpis a konspirační zvyklost. On porušil i řadu zákonů. Navíc tak stupidním způsobem, že to snad nemohl nebýt záměr, i když možná ne jeho ale toho, co jej na to místo instaloval. Už jen to viditelné nasazení těch psychopatů! Viditelné svážení bezmozků s teleskopama na plac! Proč to všechno? Na cikány zapomeňte. To je blbost.

První co nás napadne je, že někdo chce škrtnout sirkou, podobně jako když STB v devětaosmdesátém naplánovala ten krach a komunistické tajné služby selhaly a neprokoukly to. Prostě někdo dospěl k názoru, že to co tu je je nereformovatelné (jako tehdy) a ohrožuje to jeho organizaci. Jako tehdy. Jenže aby jste mohli něco takového začít, potřebujete mít někoho, komu celý ten bordel předáte. Já nikoho takového nevidím. A krom toho, Budějovice jsou trochu z ruky. Co se nestane v Práglu, jako by nebylo.

Další možnost je, že někdo chce ukázat pevnou ruku. To je samozřejmě možné, ale proč by to dělal tak, aby nasral národ? To se dalo udělat i podle dinstreglamá. Navíc, tento postup neposkytuje žádnou příležitost k utažení šroubů, ba naopak. I když je možné, že se počítá s tím, že tento přístup byde vyžadovat více demonstrací pevné ruky, nicméně, jednou by se ten dav mohl vytvořit a tak daleko buď tvůrce plánu nevidí, nebo je mu to z nějakého důvodu jedno.

Pak je tu možnost, že se dostal špatný člověk na dobré místo a jeho nadřízení jej teď v hrůze kryjí a doufají, že se to přežene dřív, než se jim definitivně utrhne z řetězu. Zrovna tak je ovšem možné, že vidíme to, co máme vidět. Například proto, že teď je to špatné, ale přijde Pecina a vepřovky půjdou pod zámek a všude bude sluníčková pohoda. A pak je tu poslední možnost. Vy se tu vofce staráte vo nějaký Budějice a tak je to fcajku, páč jinak byste se mohli starat vo to, co se děje s vládou, sněmovnou, Nečasem, Nečasovou, Kalousem a podobně. Otázka v takovém případě je, o kterou že grupu se to nemáme starat a kvůli které jsme na hraní dostali České Budějovice.

Tak si vyberte a neztrácejte naději. Bude hůř.

Yanek

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 3.8/5 (5 votes cast)

Kam to můžu složit, paninko?

Nemůžu si pomoct. Nemůžu. Poslední týden si připadám, že jsem se snad vrátil do mládí, kdy každej topil uhlim. Kdekdo tu běhá s Putnou jak pominutej a neví kam to složit. Jedni říkaj, že ta Putna (to Putna? Ten Putna?) patří támhhle, další že ať jí daj sem a třetí že tam taky né a ať si jí nechaj, že už toho je dost. Vopravdu jak zamlada. Akorát ta Putna nám je evidentně k hovnu, což se o putně s uhlim rozhodně říci nedá. Mne vyprovokovalo až když Vodník v diskusi pod tímto článkem položil otázku, která v tom všem blogovém a mediálním šílenství zatím nezazněla a kupodivu se nějak nikdo neměl k odpovědi. Já si myslím, že odpověď znám. A vo vo vo tom to je.

To jestli je nám všem Putna k něčemu dobrý je nepodstatné, stejně tak jako to, jestli je to buzna nebo jestli dostane titul a od koho a jestli teda pak bude na nějaký gay parádě vystrkovat na okolí titulovanou prcku nebo takovou normální, akademicky nesvobodnou. Zajímá-li Vás můj názor na Putnovo pracovní zařazení, domnívám se, že by neměl ani v sámošce krájet salám (to samozřejmě spíš ze zdravotních důvodů) natož pak vyučovat naše děti. To už ne z hygienickejch ale z morálních důvodů. Ne snad proto vod koho si Putna nechává leštit kolík a co kam strká (nechává si strkat). To ne. Jde spíš o to, že ten rádobyvtipnej buzík používá svojí homosexualitu v rámci politické korektnosti jako zbraň a důvod pro zvýhodnění a prezentuje ji jako následováníhodnou normu. A jestli tohle je ten postoj který chcete mít na vejšce jako příklad pro Vaše děti, tak si ten domov důchodců zasloužíte. Ale k věci.

Pro pořádek, ta otázka zněla, odkud že se berou bojovníci za Pravdu a Lásku, proč dělají to, co dělají a proč k nim patří Putna. Především si všimněme, kdo zejména jsou pravdoláskaři. Odkud se berou. Vypadá to, že takřka bez výjimek jsou to plody našeho humanitního vzdělávání. A to není jen české špecifikum. Jen se tomu v Evropě říká jinak, nebo neříká vůbec. Také si všimněme jak si naši pravdoláskaři rozumí s „elitami“ EU. Už jste zahlídli mezi těma socanama nějakýho technokrata? Ale kdepak. A že říkám socani a máme tu pravicovou vládu? To vite odkud, že je pravicová? Nečetli jste to v novinách? Aha… řekli Vám to v televizi, že jo? No nic.

Co tedy dělá naše a vůbec světové humanitní školství? No přece vychovává lidi, kterým natluče do hlav dvě věci. Jednak to, že jsou elita a pak to, že oni jsou určeni k tomu, aby měnili svět, protože jedině humanitní směr vzdělání má odpověď na všechny otázky a ti podřadní technici jsou určeni jen k tomu, aby realizovali ty jejich fantasmagorie. Tento směr uvažování je samozřejmě typický pro uvažování kdejakého levičáka. Zde je také důvod proč se ve shora uvedené diskusi nikdo moc nehrnul do odpovědi. To, že je ta vrstva levicových intošů privilegovaná vcelku hladce vystihuje staré přísloví o tom, ke komu si sedá vrána. Samozřejmě, že se pak vytvoří vrstva hochů co spolu mluví a ti mezi sebe nějakej póvl jen tak nepustěj. A čím víc je dotyčný mimo civilizační normy, tím lépe, protože ten pak bude táhnout za jeden provaz. Vzpomeňte si jen kolik africkejch lidožroutů dostalo na západě azyl (a zejména ve Francii – ta je kapitolou sama pro sebe, tam je levičáckej intoš základem společnosti). A je pak už jen samozřejmé, že žádnej levicovej intelektuál přeci nebude vytvářet hodnoty tak, jak je chápeme my. On je přeci určen k vyšším cílům. On je tím světlem, které tomu póvlu ukazuje cestu k lepším zítřkům a vymýšlí pro něj další a další směrnice, zákony a vyhlášky, aby ty zítřky už konečně nastaly a on mohl po právu zaujmout své místo na slunci a hrdě říci: „Já to byl, soudruzi, který věděl všechno lépe než Vy!“ Takže jen spotřebovává na svojí myšlenkovou činnost společné prostředky, v nejlepším případě v nějaké obskurní neziskovce, v horším ve školství, v ještě horším ve sdělovacích prostředcích a v tom nejhorším v zákonodárství, soudnictví nebo exekutivě. Oni vlastně experimentují na lidech, resp. na společnosti jako takové a já se obávám, že věc zašla tak daleko, že už se z toho tak nějak po demokraticku dostat nelze a že až to řachne, bude vopravdu sranda. Vzpomeňte si třeba na Roberta Henleina a jeho „Den kdy věšeli právníky.“

Yanek

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 4.0/5 (5 votes cast)

Vyvěste fangle

Dejte mi do ruky mávátko a řekněte jak volat sláva… Jarek Nohavica

Tak máme druhou polovinu května a já jsem se právě vzpamatoval z oslav. Z oslav Velkého Vítězství pochopitelně. Вставай, страна огромная… a tak podobně. Třepetalky jsem vynechal, pod žádnou rostlinou jsem nikoho nelíbal a vší silou jsem se snažil nemyslet na to, kdo vyhrál. No, nepodařilo se. Samozřejmě, že teď nemyslim to malé vítězství pracujícího lidu tady v Praze pod vedením… aha. To jsem o kus dál. No, prostě prej jsme osmého května vyhráli válku. Vždycky když tohle slyším, vzpomenu si na ty Steinbeckovy mouchy, které dobyly mucholapku. Ale popořadě. Vinnej nevinnej.

Na počátku nebylo slovo, ale Svatá říše římská národa německého, toho jména první. Vznikla proto, že germánské kmeny, které si v pátém století ještě malovaly prdele na modro a šukaly s vopicema nějakej trouba obrátil na víru. Němci to vzali tak nějak od podlahy a důkladně, jako ostatně všechno a tak skončila až na začátku 19. stol. Sice jim do toho, hlavně ze začátku, někdo kecal, ale znáte Teutóny. Ein reich ein volk ein führer. Byla to krásná doba. Co rok, to válka. Zejména Slovani jim tak nějak lezli na nervy. Heslo „drang nach osten“ sice někdo řekl až v devatenáctém století, ale Němci, když začnou páchat dobro a povznášet untermensche, nevědí kdy přestat. Nestačilo jim to, následovala Druhá říše – tentokrát tomu říkali císařství a když dostali přes koule – jako ostatně vždycky když tak nějak neseděli doma na prdeli – založili si třetí a tentokrát se recidiva málem povedla. 62 milionů mrtvých. Teutoni! Musím zde poznamenat, že necelých šest milionů z toho bylo Židů. Je o tom i zakázáno pochybovat, protože holocaust. V takovém případě ovšem nevím, proč není zakázáno pochybovat o sovětských ztrátách (20 milionů) nebo čínských (7 milionů) ačkoliv těch bylo jak vidno víc. Asi to bude tím, že ti ostatní z toho prostě nemaj vejvar a tak můžeme pochybovat jak chceme. No, ale Germáni dostali po čuni znovu a tak máme oslavy. Bohužel na jejich straně padlo jen pět a půl milionu lidí ze sedmdesáti, když nebudu počítat německé židy, takže to zas takové vítězství nebylo. Když Teutóni dostanou pefél, dokážou se množit jak králíci. Kupodivu, Němci sami neslaví, ačkoliv by mohli. Sudetendeutsche Landsmanschaft se vrátil zpátky do Říše, což je to o co jim vlastně šlo když před záborem Sudet v osmatřicátém povykovali hromadně Heim ins Reich, československá vláda si místo reparací, které jsme nikdy nedostali nechala jejich majetek a navrátivší se Henleinovce odškodnilo Německo samo. A mohlo se slavit. Tehdy. Jen s odstupem času už tak nějak není co.

Netrvalo to ani šedesát let a máme tady oslavy vyhrané války a čtvrtou velkoněmeckou říši, jen se jí tak neříká. Na 45 let to za Germány vzali Rusové a sám nevim, kdo je horší. Nelze nevzpomenout Jana Masaryka a jeho slavný výrok: „Praotec Čech byl vůl. Tolik krásnejch míst na světě a von zrovna mezi Němce a Rusy. Vůl. Nemám jiný slovo.“ Takže když konečně Rusáci zvedli prdel, byl už v proudu velký projekt Bilderbergu a Římského klubu – Čtvrtá říše Evropská unie. Kdo v ní hraje první housle je nabíledni. Za účelem snadnějšího oblbování mas jsou aplikovány různé vymoženosti moderního věku jako je multikulturalismus, dovoz socek z afriky jako voličů, novořeč, politická korektnost, zákony pro zákony a hlavně moderní sdělovací prostředky. Například české noviny. Komu patří snadno poznáme z toho co píší. Ausgerechnet teď kolem začátku května z nich snadno zjistíme, že v Evropě před nějakym tim čáskem proběhla jakási bezvýznamná válka, kterou způsobili Češi a Poláci protože zničehož nic mobilizovali, následovaná bezdůvodným vražedným běsněním týchž Čechů vyhazujících nevinné Němce z jejich domovů a otčiny (Vaterland), hromadně je vraždících, pochovávajících je po tisících do hromadných hrobů podle tras pochodů smrti a vůbec s nimi vyvádějících různá alotria, která bůhvíkde se naučili. Untermensche prostě nepovznesete a nepovznesete. Na dobrý cestě byl údajně nějakej Hajdrych ale zlí Češi mu to zatrhli dřív, než jejich počet zredukoval na vychovatelné množství.

Takže jsme zpátky na té mucholapce. Jednou jsme jí obsadili, tak jí máme a skoro není kam utéct. Tož vyvěste fangle a mávejte a mávejte a…

Yanek

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 4.3/5 (3 votes cast)

Dvě věci

Už jednou jsem se zde tímto článkem zařadil mezi antisemity a to tak že prý primitivní. Mimochodem, dozvěděl jsem se nedávno tu nejpřesnější definici antisemity: Antisemita je ten člověk, který se sionistům nelíbí. Komentáře netřeba. Nedosti na tom, dějí se věci, že to jednomu nedá a nedá. Zrovna kolem prošly dvě, a jejich souvislost je sice nechtěná, leč kouzelná a pokud má schizofrenie nějaký portrét, zde by se poznala. Nuž, chutě do toho a podívejme, co se vlastně stalo:

To první to je vskutku vydařená taškařice. Nácky máme nejen my. Ovšem vzhledem k tomu, že jich máme málo, jakkoli represivní složky v dojemné součinnosti s demokratickým tiskem dělají co mohou, furt to není na plný titulní strany a když není dost nepřátel, je aktuální nebezpečí, že se na holocaust zapomene. Pak by jedno nejmenované etnikum muselo obchodovat jako všichni ostatní a nebylo by možné jen tak přeorávat Palestinu i s lidmi, páč by si někdo všimnul. Jak jsem řekl, není dost nepřátel, u nás odhadem tak 300 nácků a z toho se projevuje tak 10 a i ti jsou opatrní. Samozřejmě, je snaha si nějakého toho nácka vyrobit. Tu násobením nebo dělením, tu si někdo vezme na paškál kroužek mladých přírodovědců za to, že mají obrázek protěže alpské (jako horští myslivci za nacismu), nebo si J.X. Doležal dá vo jointa víc a začne se mu závadově míhat před vočima tančící mládež, ale je nouze. Je třeba se poohlédnout v zahraničí, což k velkému gaudiu čtenářů, kteří si v prvotním šoku neuvědomili vo co gou, demokratický tisk udělal. Zde se dočtete víc. Nebo zde. Tady je to asi komplet. Bylo toho víc, ale někdo pochopil, že je to kontraproduktivní, tak než zmizí i ten zbytek, pro pořádek ve zkratce.

Jakýsi maďarský nácek (kdo také jiný, že) nesl 15 minut transparent, na kterém vyjadřoval své přesvědčení o tom, že holocaust nebyl. Schytal za to 18 měsíců podmínku a doplňkový trest. A teď to přijde: Ten doplňkový trest spočívá v tom, že má navštívit Svatá Místa koncentrační tábor Osvětim, Středisko Holocaustu v Pešti a park Jad v Jeruzalémě a o svých pocitech napsat esej. Podívejme se tedy, co se vlastně tímto rozsudkem dostalo na povrch.

Především jsem pátral v zákonících. Z toho, čeho jsem se dobral je zřejmé, že žádný zákoník kdekoliv na světě (v režimech, které běžně označujeme za demokratické) včetně maďarského, neobsahuje jako trest pouť kamkoliv vyjma káznice a neobsahuje psaní esejů. Ano, ve škole je psaní esejů za trest běžné, ale k tomu se dostaneme. Dále, pouť na Svatá Místa jako trest za hříchy byl ve středověku používán jako trest náboženský. Mimochodem, věděli jste, že slovo „holocaust“ znamená zápalná oběť? Příslušný sudí tedy uznal, že holocaust je víra a uložil trest za urážku víry nebo náboženského předmětu. A protože takový trest v zákoníku není, byl kreativní. Celá geneze průmyslu holocaustu se tím završila. Nejde jen o trestný čin verbální, tedy zločin bez oběti, jde o víru. Stádo musí věřit a když nevěří, dostane po rypáku a bude vychováváno. Něco podobného dělal Mao Ce-tung s rolníky, nebo Pol-pot v Kambodži. Druhému jmenovanému se podařilo při výchově vybít polovinu národa a první je na tom v absolutních číslech lépe (kolem 30 miliónů lidí), ale Číňanů je hodně, tak se to tak nepoznalo.

Ta druhá událost, na tu upozornil Guy Peters na svém blogu, já to sem přepíšu. Výbor OSN pro lidská práva vydal dne 12. 9. 2011 stanovisko č. 34, čj. CCPR/C/GC/34, kde § 49 doslova uvádí:

„Laws that penalize the expression of opinions about historical facts are incompatible with the obligations that the Covenant imposes on States parties in relation to the respect for freedom of opinion and expression. The Covenant does not permit general prohibition of expressions of an erroneous opinion or an incorrect interpretation of past events. Restrictions on the right of freedom of opinion should never be imposed and, with regard to freedom of expression, they not go beyond what is permitted in paragraph 3 or required under article 20.“

Pokusím se o neumělý překlad:

„Zákony, které lze použít proti vyjádření názorů na historická fakta, jsou neslučitelné s povinnostmi, které pakt ukládá smluvním státům ve vztahu k dodržování svobody myšlení a projevu. Smlouva neumožňuje obecný zákaz projevit chybné stanovisko nebo nesprávnou interpretaci minulých událostí. Omezení nároku na svobodu názoru by nikdy nemělo být uloženo, a to i pokud jde o svobodu projevu, která nepřekračuje meze toho, co je povoleno v odstavci 3, nebo požadováno v článku 20 „.

Souvislost obou zmíněných událostí (faktů) je nabíledni. Podle tohoto textu jsou tedy všechy zákony o verbálních zločinech, popírání holocaustu a podobně protiprávní a kdo podle nic soudí, porušuje mezinárodní smlouvu. Zábavné je, že demokratický tisk mlčí jak zařezaný. Jindy Vám lítají hovna z televize až do obýváku nebo smrdí z novin a tentokrát nic. Ticho po pěšině. Jediný, kdo o tom informoval byl paradoxně Ha’aretz. Proč asi?

Yanek

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 2.8/5 (4 votes cast)

Kam sáhnout?

Kdykoliv slyším-li slovo kultura, sahám po revolveru. Joseph Goebbels

Když jsem tento web před několika lety zakládal, sám jsem nevěděl, kolik druhů kurev a šlapek lze vůbec definovat. Časem se situace ustálila, a já se začal domnívat, že už mne v tomto druhu živočichopisu nemůže nic překvapit. Ale člověk je tvor omylný. Narazil jsem na kurvy, které se neživí prodejem těla alébrž prodejem mediální obliby a ke všemu to ani nejsou ženy.

To, že byly volby Miloše Zemana nelze přehlédnout. Že to Zeman bude i kdybychom se na uši postavili, jsem tvrdil už před prvním kolem a nikdo tomu nejak nevěnoval pozornost, ale o tom to není. Mě zajímá onen humbuk, který v tomto státě spáchalo to, co se dá označit snad jedině jako kulturní fronta. Jistě víte, že ďábel neví hodně protože je ďábel, ale protože je starý. Jsem na tom skoro stejně a proto si kulturní frontu pamatuji vlastně už od té doby, co jsem začal rozum brát (nechte si ty komentáře!). Pamatuji si různé ty národní umělce hřímající na sešlosti proti Chartě 77, hrdinně podepisující různá prohlášení proti západním imperialistům a v proužkovaných oblecích, dámy v seriózním kostýmku, nohu přes nohu, na nose intelektuálsky vyhlížející brýle, vyprávějící redaktorovi o tom, jak je třeba si hlídat ty socialistické výdobytky a budovat světlé zítřky a jak jim v tom pomáhá jejich socialistické herectví (umění zpívat, umění metat kozelce apod.).

Při pozorování volební kampaně a povolebního vystřízlivění jsem si uvědomil, že se situace nijak nezměnila a vrcholu dle mého dosáhla tehdy, kdy jakési dvě existence živící se natáčením pro veřejnoprávní televizi ze socialistických peněz (tedy ukradených daňovému poplatníkovi) se nechaly slyšet, že nějakej Dejdar už neni jejich kámoš a má po chlebě, bo volil Losnu místo Mažňáka a tim zradil jejich ideály. Přiznám se, že mi chvíli trvalo, než mi to vůbec došlo. Je to furt to samý. Komedianti si z nějakého důvodu myslí, že jsou elitou národa a neváhají to prodat v očekávání příštích benefitů. Ať už to byla za komančů anticharta, pak lezení do prdele Havlovi – řada lidí dodnes dává k dobrému historky o páně Havlových nočních nájezdech na registr svazků STB, kdy doprovázen vždy několika umělci pod parou (zejména Kocáb vynikal – ale na Havla neměl), vybírali si svazky, nejprve ty svoje a pak  lidí, o kterých se domnívali, že jim budou dobré k lezení po cizích zádech nebo k prodeji – vždy se elita hrdě postaví před kamery (mikrofony) a prodává svojí držku, provařenou za všech režimů a vlád, protože ONI jsou svědomí národa a ONI vědí nejlépe, co je pro ten póvl co musí bejt na vosmou na šichtě, nejlepší. A všimněte si, kolik se jich vždy neomylně nahrne prdelkovat té největší svini (o panu knížeti bude řeč jindy). Výsledek se buď dostaví (anticharta) nebo nedostaví a v takovém případě vzniká křečovitá nenávist až za hrob, typu „ten a ten není mým prezidentem“, „ten už o práci s námi nezavadí“, nebo sundávaní portrétu hlavy státu. To je taky dobrý hrdinství, rád bych ty blbce viděl, jak by to dělali za Husáka.

Samozřejmě, že by to nedělali, nebýt jejich domněnky, že proto, že umí zpaměti odrecitovat Cyrana z Bergeracu, jsou pro voličskou základnu také důvěryhodní. A ejhle! Narazili. Všimněte si, jak celá ta kulturní fronta, v podstatě všechna tištěná mainstreamová media a veřejnoprávní televize a rozhlas (z toho Radiožurnálu se mi fakt zvedal kufr) v dojemné shodě podporovali toho degenerovaného šmejda a přitom ani všichni dohromady v debatách neměli na jednoho věčně přivožralýho hulváta z Vysočiny. A že se třeba takovej Moravec kurva snažil ho skřípnout!

Snad právě tyto „autority“ způsobily to, čeho se bylo lze na českém internetu nadít. Maminy od rodin, jejichž jediným zájmem byl mimibazar, fanaticky vykřikovaly na facebooku a na různých fórech, že kdo nevolí Kchárla je hlupák, zpátečník a nepřítel státu, náctiletí frackové v diskusích vyhožovali dohledáním IP adresy a fyzickým násilím těm, kteří si dovolili veřejně nesouhlasit, tlupy intošů v managementech velkých firem vyhrožovaly výpovědí ne snad těm, co nechtěli volit Kchárla ale těm, co nechtěli  říci jak budou volit. A proč? No přece jim 12 hodin denně mluvící hlavy (umělců) v televizi hustily do hlav, že Kchárl je ten pravej a nikdo jinej a když to nebude von, tak se všichni na místě propadneme do západního Německa. Goebbels sahal po revolveru, kam ale sakra máme sáhnout my, když se těch vševědů, vzhledem k jejich symbióze s mainstreamovým tiskem, nelze nijak zbavit.

Přesto mne volby potěšily. Zřejmě totiž nebylo nutno druhé kolo „ovlivňovat“. To by byl výsledek těsný. Ale 10% ?  Ten šílený výplach mozků, ta snaha inženýrů lidských duší a konstruktérů osudů, nic z toho nezabralo. Proto to hlasité zklamání, proto to lámaní holí nad národem, proto ty ukřivděné iniciativy, zklamání českého tisku (patřícího Němcům), výroky různých Posseltů a podobně. Brainstorming nezabral. Skoro jako by stádo začalo myslet! Věřím, že při tom pomyšlení, má určitá skupina osob vcelku oprávněně sevřenou prdel strachy. A to je dobře.

Yanek.

VN:R_U [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (1 vote cast)

Ohio

Písniček je spousta. A spousta z nich stojí za zapamatování. Chápu samozřejmě, že country není pro každého, ale je melodika a texty, které snad osloví každého, kdo je rád v přírodě, nebo se rád dívá na hvězdy. A nebo jsem starej. Prostě jsou písně, které nezapomene snad nikdo, kdo je slyšel. Písníčky které nazpíval Jindra Šťáhlavský k nim určitě patří.

Nezapomenu, jak jsem před dlouhou řadou let objevil Dívkimagesu z Rocky Mountains nebo Meteoru. A kdo z těch, co sedávají u ohně, někdy nezpíval Jaro. Ten hluboký podmanivý hlas, kterému člověk věřil, že zpívá to, co si myslí. Jindra Šťáhlavský byl na české country scéně 40 let. Muselo mi tedy být asi třináct, když jsem jej slyšel prvně, a byla to možná právě jeho píseň Ohio, která zanechala tu stopu a kvůli které jsem country hudbě až dodnes zůstal věrný.

Možná toho pamatuju moc, ale sledovat jak jeden po druhém odchází ti kteří mne svými melodiemi doprovázeli celý život pro mne není lehké. Právě ta zmiňovaná písnička Ohio se pro mne 5.2.2013 už navždy proměnila v připomínku toho, že jsme o někoho přišli. Něco jako je Grossmannovo Závidím.

Jindra Šťáhlavský, legenda české country, 5. února t.r. zemřel. Přesto, že byl už od roku 2008 upoután na invalidní vozík, rozdával nám, kteří máme country rádi,  skoro až do konce radost a ten vzdálený stesk, který nás činí lepšími. Je-li tam, kde je teď, nějaká ta síň slávy, věřím, že v ní je, usmívá se pod knírem a užívá si společnost Michala Tučného, kapitána Kida nebo Waldy Matušky a dalších. Jindra Šťáhlavský je legendou a ta už nezestárne. R.I.P.

Yanek

Ohio:

Update Required
To play the media you will need to either update your browser to a recent version or update your Flash plugin.

Poslední veřejné oběšení v západní Virginii:

Update Required
To play the media you will need to either update your browser to a recent version or update your Flash plugin.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (1 vote cast)

Kdyby

Už jsem se tohoto tématu několikrát dotkl. Sleduji dění kolem sebe a snažím se adekvátně reagovat, což v některých případech znamená jen rozhodnutí, zda se méně nebo více nasrat. Jedním z dějů, které takto sleduji je samozřejmě i volba prezidenta republiky. Už se tím veřejně zabýval kde kdo, tak samozřejmě nezůstanu stranou, bo kdo chvíli stál, už stojí opodál a to si odpouštím různé perverzní insinuace.

Přiznám se otevřeně, že jsem se v době, kdy byl schválen zákon 275/2012 Sb., tedy zákon o volbě presidenta republiky, bláhově domníval, že se zákonodárce snaží něco změnit. Nechci se zde pouštět do rozboru toho, jak dalece přímá volba prezidenta zapadá do Ústavy a koresponduje s jeho právy a povinnostmi. Jde mi spíše o to, jak je naplňována, nebo spíše nenaplňována.

Teorie je vcelku jasná. Lid si zvolí prezidenta. Ovšem jakmile se zadíváme do onoho zákona, zjistíme, že věc není tak jednoduchá, jak vypadá. Stačí se podívat na volební orgány uvedené na začátku. Dále si musíme uvědomit, kdo tento stát řídí a jak a to rovněž není tak einfach jak se může zdát. Samozřejmě, máme vládu, máme poslaneckou sněmovnu, máme senát a máme presidenta republiky. Kromě toho máme ministerstva. Vnitra, zahraničí, spravedlnosti a další. Zatím nemáme ministerstvo Pravdy ale moc k tomu nechybí. Některé složky vyšetřující tzv. pravicový extremismus (od kdy je nacionální socialismus pravicový?)  se za něj evidentně považují. A to zatím nehovořím o dalších a mnohem zajímavějších útvarech.

Položme si otázku, na základě jakých informací exekutivní složky rozhodují. Kdo jim je dodává? Myslím, že odpověď je zřejmá. Teď je na čase poznamenat, že žádné informace v tomto článku nelze ověřit. Jedná se pouze o dobře podložené spekulace. Ano, jinak by to, o čem se bavíme nebyly tajné služby. Ať už je to BIS, UZSI, VOZ, stejně na jakémkoliv případě pracují skupiny sestavené z pracovníků různých služeb a to zejména proto, že mají rozdílné informace a je třeba je kombinovat. Skoro by se dalo říci, že jde o jednu verbež. Navíc je spousta pracovníků služeb nasazena v různých jiných složkách a to tak, že ostatní pracovníci těchto složek, ať už jde o ministerstva, policejní útvary nebo podpůrné složky, nevědí, za koho jiného ještě dotyčný kope. Další žijí své životy jako soukromí podnikatelé, členové správních rad či managementu velkých či polostátních podniků, kde získávají informace, případně je cíleně poskytují. Na rozdíl od složek policejních jde o vysoce inteligentní osoby, jejichž hlavní devizou je nezpochybnitelnost jejich loyajality. A co je podstatné, jen málokdy přímo zasahují do čehokoliv. Jejich doménou a způsobem práce je informace. Když ovšem říkám málokdy, neříkám nikdy, ale pokud ano, tak prostřednictvím zmíněných exponentů.

Mluvili jsme o tom, od koho exekutivní složky dostávají informace a je na čase se zmínit jaké. Zákon č. 418/2002 Sb. definuje tyto oblasti poměrně obsáhle v §4. Na to navazují stupně utajení. Jsou to následující:

  • a) přísně tajné (Do stupně utajení přísně tajné se utajovaná skutečnost klasifikuje v případě, že neoprávněné nakládání s ní by mohlo způsobit mimořádně vážnou újmu zájmům České republiky; tento stupeň utajení se označuje slovy „Přísně tajné“ nebo zkratkou „PT“)
  • b) tajné (Do stupně utajení tajné se utajovaná skutečnost klasifikuje v případě, že neoprávněné nakládání s ní by mohlo způsobit vážnou újmu zájmům České republiky; tento stupeň utajení se označuje slovem „Tajné“ nebo zkratkou „T“)
  • c) důvěrné (Do stupně utajení důvěrné se utajovaná skutečnost klasifikuje v případě, že neoprávněné nakládání s ní by mohlo způsobit prostou újmu zájmům České republiky; tento stupeň utajení se označuje slovem „Důvěrné“ nebo zkratkou „D“)
  • d) vyhrazené (Do stupně utajení vyhrazené se utajovaná skutečnost klasifikuje v případě, že neoprávněné nakládání s ní by mohlo být nevýhodné pro zájmy České republiky; tento stupeň utajení se označuje slovem „Vyhrazené“ nebo zkratkou „V“)

Je zajímavé, že zákon sice neobsahuje vyšší stupeň než je přísně tajné, za to však obsahuje následující  ustanovení: Podle předchozích odstavců se rovněž klasifikují utajované skutečnosti cizí moci poskytnuté České republice nebo utajované skutečnosti cizí moci, k jejichž ochraně se Česká republika zavázala. Přesto toto ustanovení existuje a jmenuje se: „Přísně tajné, se zvláštní důležitostí pro NATO“.

K určitému typu informací se tedy dostanou jen konkrétní lidé nebo skupiny osob. Ovšem, na základě těchto informací je třeba jednat, ať už v oblasti domácí nebo zahraniční politiky. A pak dochází k paradoxní situaci. Jen málo členů vlády, o poskocích a poslancích ani nemluvě totiž má vyšší prověření než tajné, a mnohdy ani to ne. Znamená to tedy, že pokud je nutno do exekutivy nebo kamkoliv jinam předat nějaké informace nutné k rozhodnutí, je třeba pečlivě selektovat jaké a komu, případně je není možno předat vůbec. Pak je ovšem třeba předat jen nutnost příslušného rozhodnutí. Jinými slovy, to, že exekutiva rozhoduje je v řadě případů jen komedie pro masy. Rozhodnuto je jinde, ovšem není možné to nikomu sdělit, protože máme demokracii a to zdání není možné narušit.

Posuneme výše psané do dalšího levelu. Představte si, že máte k dispozici tajnou službu (služby), které mají informace nasvědčující tomu, že někteří kandidáti na prezidenta se na prezidenta prostě nehodí. Ne nehodí, prostě se tam nesmějí dostat a není to jen proto, že mají šikmé oči nebo si slintají na kravatu, případně byli ve straně nebo chlastají Becherovku z vědra. Začnou se stávat různé náhody, nehody a Henychové a my si pak jen můžeme klást otázky typu: „Proč tomu tak je? S kým má který kandidát kontakty? Mají také šikmé oči? Jsou z východu nebo z ještě východnějšího východu? Kde kdo vzal prachy na kampaň senátora? Nebo jen vadil někomu osobně? Jaké jsou jeho zájmy? Jsou zájmy Evropské Unie naše zájmy? Jsou zájmy Římského klubu našimi zájmy? Jsou zájmy Japonska nebo Ruska našimi zájmy?“ Co uděláte, když některé z těch informací máte a prostě je nemůžete pustit ven. Třeba proto, že by jste narušili nějakou jinou hru, zaplašili dosud nezaplašené nebo provařili agenta (agenty?) dosud neprovařeného. K tomu je ale jasné, že opět není možno vynechat tu probíhající komedii. Zasáhnout musíte a už jen ten fakt, že zasáhnout musíte naznačí to, že víte a to nelze. Tak je aktivována síť a stane se co se stalo.

Vlastně lze říci, že takto určitá skupina osob supluje osvíceného panovníka. Jediný rozdíl je ta komedie, která stojí daňové poplatníky strašlivé peníze a to, že tyto osoby musí navíc řešit i morální aspekt. Je možno jednomu nevinnému uškodit abyste jednomu stu prospěli? Nebo jednomu tisíci? Kde je ta hranice, za kterou prospěch celku převáží. Je možné jednoho naprosto nevinného (opravdu nevinného) ručníkáře přišedšího na turistické vízum odšikanovat zpět a předtím mu trošku znechutit život proto, abyste dalším ručníkářům, už ne tak nevinným, vyslali signál, že tudy ne? Je možné spláchnout šikmovočku do záchoda když nevíte zda jeho kontakty jsou vědomé? A co když to můžete udělat, neuděláte a za několik měsíců si to nad svodkou budete trpce vyčítat? K tomu si přičtěte to, že aby jste měli výsledky, musíte přehlédnout aktivity nebo přímo podporovat jedince či organizace, které máte chuť vystřílet do posledního i s celými rodinami. Rovněž se nenacházíte ve finančním a mocenském vakuu, takže Vám do toho kecají banky a ti, co ty banky řídí, a nemylte se, že ti žádnou moc nemají, ba naopak. Jak že to zní ten citát? „Dejte mi možnost tisknout a ovládat peníze a nebude mne zajímat, kdo tvoří zákony“. Autorem výroku je Mayer Rothschild, což je úplnou náhodou Žid.

To vše se stává více než často. Navíc ti, kteří musí rozhodnou nemohou vědět, zda s nimi někdo nehraje nějakou hru. Ke všemu zřejmě bude pravdou, že se z této hry nedá utéct, jak ostatně říká i známé rčení o sestupování z tygra. Součástí takové práce tedy bude i snaha přesvědčit ty, na kterých záleží o své hodnověrnosti. Ke všemu ještě přispívá to, že jste-li hodnověrní pro jedny, nebudete hodnověrní pro druhé a právě ta hodnověrnost je to jediné co máte.

Závěrem můžeme ještě podotknout, že jediným presidentem USA, který byl zvolen bez podpory tajných služeb, byl Kennedy. Jak dopadl, víme všichni. Znovu upozorňuji, že vše výše psané je nutno pokládat za spekulace.

Yanek

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (1 vote cast)

2012

Dnes a denně jsme svědky jak každý, kdo má nějakou (ponejvíce humanitní) fakultu, si v masmédiích případně kdekoliv se zrovna vyskytne, cintá pentli a takzvaně bilancuje. Já mám tu výhodu, že jsem si bilancování užil už za původních komunistů, takže mne šplechty těch obrozených socanů nechávají v klidu. Nicméně i tak si z uplynulého roku několik věcí pamatuji, a protože zaujímání postojů je zrovna in, tak si tady také zaujmu. Chronologii nečekejte a pokud, tak inverzní.

Nelze přehlédnout, že nám tu probíhá kampaň před volbou prezidenta. Sled různých náhod, statistických zvěrstev a selektivních kontrol nasvědčuje tomu, že je to jen sranda pro elektorát, aby si myslel že něco ovlivňuje a výsledek je předem dán. Jen si představte jaký by byl prezident třeba Schlafenberg. Vsadím se, že jediné místo kde nechrápe jsou zasedání Římského klubu a Bildergerg. Ostatně, jsou to zdroje jeho loyajality. To už bychom tu rovnou mohli Hermanna Rompyje prohlásit dědičným panovníkem. Pořád by bylo méně škod než kdyby se tam dostal tenhle křivák. Nebo některej z těch komoušů. Avatara nepočítám, ten je tam jen pro obveselení.

Také se nám v tom letošním roce střílelo. A hned dvakrát. Jednou se někdo neúspěšně pokusil odbouchnout Batmana a podruhé jsme byli svědky hypertrofované verze záškoláctví. Oba incidenty měly za následek, že okamžitě vylezli inženýři lidských duší a konstruktéři osudů, a začali řvát o zákazu zbraní. Protože zbraně, zejména palné, zabíjejí (asi na rozdíl od lidí). Takřka bez výjimky se soustředili na korelaci počtu zbraní a počtu vražd, jen aby nemuseli vzít v úvahu nějaká nepohodlná fakta. Součástí kampaně je zuřivý odpor proti tzv. kultuře násilí a zejména Velkému Satanovi, který jí šíří. Zapoměli přitom, že snad největší masakr byl spáchán v minulém roce a v zemi, která má jedny z nejpřísnějších zákonů proti držení zbraní vůbec (Breivik). Schválně si zkuste představit co by se stalo, kdyby na tom ostrově dva, tři nebo pět lidí mělo zbraň. Přitom se do první pětky nejhorších incidentů žádný Američan ani nedostal, jen dva byly spáchány bělochy a jen jeden ve Spojených státech. Pokud bereme prvních pět incidentů jen ve Státech, pouze dva byly spáchány bílými Američany a oba byli pod vlivem duševní poruchy. Dále se v žádném článku, který jsem četl v masmédiích neobjevilo, co se bez výjimky stalo kdekoliv, kde byly palné zbraně (střelná zbraň je například i luk) zakázány. Tím míním skokový nárůst násilné kriminality až o desítky procent, v některých případech až o stovky. Abychom nemuseli za oceán, najděte si nějaké statistiky o Velké Británii. Zakážete-li totiž držení palných zbraní, seberete je nikoliv zločincům, ale obětem. Dokonce jsem nalezl mimořádně stupidní argument, který tvrdil, že když zakážete zbraně, tak jejich zdroj časem (za jak dlouhý čas se povede vystřílet půl republiky?) vyschne, neb každá nelegální zbraň byla nejprve legální. Tento cinta okamžitě vyvrátil sám sebe, když hovořil o Velké Británii a možnosti koupit na ulici samopal. Příslušny Ingram MAC-10 tam totiž legální nebyl nikdy. Ostatně, chodit nikam daleko nemusím. Někdy kolem roku 1992 mi náhodný známý nabídl v pražské hospodě ke koupi útočnou pistoli Calico se dvěma zásobníky po padesáti projektilech 9mm para za legračních 90 tisíc. Jak se sem dostala nemám ponětí, legální snad není nikde.

Měli jsme letos mít konec světa. Zřejmě jsem to nějak prošvihl či co, případně se staří Mayové sekli o… no jo, o kolik vlastně? Nerad bych byl takhle natěšenej znova a zbytečně. Člověk si myslí, že je v první brázdě a nic mu neujde a představení žádný. Zvlášť, když to měla být premiéra i derniéra zároveň. Když se na to podíváme zblízka, jde o to, že 21.12.2012 skončí poslední baktůn (144 000 dní) ze třinácti a tím dojde k návratu kalendáře na bod nula. Jaký význam mělo toto ukončení kalendáře pro staré Maye s jistotou nevíme.

Na Slovensku zase běhala Gorila. To je pokroková země. Vidíme to i z toho, že tam už v roce 1351 vynalezli kondom používáním ovčího střeva. Byl to takový pokrok, že se tuto metodu podařilo vylepšit až teprve kolem roku 1660, kdy v Anglii začali střívko z ovce nejprve vyjímat. Ale zpět k tématu. Mělo jít o stejnojmenný spis podchycujíci spolupráci politiků a organizovaného zločinu a financování politických stran. Detailisti! Nevím, jaké zvíře by to muselo být zde. Pokud gorila, tak určitě ne jen jedna. My jsme na tom asi mnohem hůře, protože gorily se z toho u nás i věší. Pikantntní je, že oběšené gorile věnovala média mnohem víc času než té první. Asi proto, aby nikdo nezačal zbytečně přemýšlet.

Zajímavé rovněž bylo, jak nám zakázali chlastat. Pro jistotu i plošně a všechno. Pitomé námitky, že z pětihvězdičkového koňaku nikdo neoslepl nebyly brány v potaz. Trochu to připomíná situaci, kdy při řádění sexuálního násilníka by byl uveden v platnost zákaz vycházení pro všechny ženy. Výsledek se dal předpokládat. S velkou slávou chytili pár nešťastníků, došlo k faktickému odstřelu překážející likérky Drak, a skuteční viníci vyrábějí chlast ze sraček dál neobtěžováni zbytečnou konkurencí.

Jsme na erotickém webu, tož musíme být u toho. Zavřeli nám Darlinga. A hned zas pustili. Očití svědci tvrdí, že obhajoba byla se soudkyní jedna ruka. Podnik byl týden zavřený a už není a vše je při starém. Barmanky žertují, kurvám je to šnytlik, jen padlo obvinění a jsem zvědav, jak budou majitele v Thajsku vyslýchat. Jo, a tu ulici už má skoro celou.

Rovněž je třeba si povšimnout, že Česko je zase vpředu. Ministerské kariéry se u nás počítají v minutách. Sotva z ministerstva vyrazíte pár generálů, hned Vám předseda vlády zatrhne tipec, i kdyby jste byli blondýna.

Evropa prý má letitou tradici v mořeplavbě. Znovu to letos dokázali Italové. Zejména pobřežní plavba jim jde. Je na to důkaz. Mužete se na něj jít podívat, ještě je tam napíchnutej na skalisko a jmenoval se Costa Concordia. Radary, sonary, hloubkoměry, dálkoměry, GPS, rádiová triangulace, majáky… všechno na hovno. Když se Ital k něčemu rozhodne, žádná technika nevobstojí.

Znova nám v Emerice zvolili černocha a bylo to skoro jako když v SSSR za komančů volili generálního tajemníka. Nedalo se tomu vyhnout. Z každejch novin čuměl ten ilegální přistěhovalec, lhář a nositel Nobelovy ceny za nic. Teď tedy Odumbo může zkurvit i ten zbytek, na kterej se bál šáhnout, páč by ho byli nezvolili.

Rovněž vidíme, jak nám zvesela pokračuje tenhleten bankovní socialismus. Teď prý se bude týkat i evropského dozoru nad bankami, což Evropské Komisi umožní nerušeně vykrádat i ty banky, kde se efekt Ponziho schématu (také se tomu říká letadlo) zatím neprojevil. Je zábavné sledovat, jak se úporně mlčí o Islandu, kde si občané v referendu odhlasovali, že žádnými dodatečnými daněmi nebudou nic zachraňovat natož pak cizí banky, nechali je krachnout, s Mezinárodním měnovým fondem vyrazili dveře a fungují. Rovněž se nějak nedozvídáme o stotisícových demonstracích ve Španělsku a o dalších příznacích spokojenosti evropských občanů s vládami, které kopou za kdekoho, jen ne za svojí zemi.

Občanská válka v Sýrii nám utěšeně vzkvétá. Nevzkvétala by, kdyby tam povstalcům kdekdo necpal zbraně. Scénář je pořád stejnej. Odzkoušeno v Libyi. Už čekám jen až se proslechne, že mají zbraně hromadného ničení, vyhlásí se bezletová zóna a za měsíc máme další muslimské bratrstvo u moci a další pole neorané pro to, aby ho banky začaly kurvit.

No, a v neposlední řadě mi utkvělo, jak se hlasovalo o Palestině. Protože se nehlasovalo tak, jak Židi chtěli, hned dostali Palestinci přes koule. Stavět se bude a jak už jednou bude postaveno… Prostě, držba zakládá polovinu práva a co se Izraelitů týká, tak je to ta větší.

Vidíte tedy, že v uplynulém roce byla sranda a to se to teprve rozbíhá. Tak přeji hodně trpělivost a štěstí v Novém roce, a pokud si budete hrabat noru, tak hodně hlubokou.

Yanek

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 4.2/5 (6 votes cast)

Od iluze k deziluzi

Vlastně až doteď jsme se tu bavili o normálních (definujte „normální“) lidech, maximálně o jejich interakci s osobami lehce až hustě „posunutými“ jinam. Ať už na druhé straně šlo o šlapky, pasáky, policajty nebo černoprdelníky, vždy v tom figuroval aspekt zdravého rozumu. Tuto nechutnou praxi nyní opustíme a zamyslíme se takřka výhradně nad tou druhou stranou a jejím pohledem na okolí. Ano. Řeč bude o niterném dění v duši fízla. Slabé povahy varuji, čtení následujících řádků jim může způsobit duševní újmu. Pokud by snad nějaký hnidopich chtěl namítat, že fízlové nemají duši ale hodnost, tak ať to bere jako pracovní název.

Víme, resp. už jsme zde několikrát naznačili, že existují různé útvary PČR. Pro účely tohoto článku je to nevýznamné. Policajty laik nejlépe rozliší podle různé míry zkorumpovanosti a korumpovatelnosti.  Také se zde nebudeme zaobírat tím, co si myslí (omlouvám se, ale jiný výraz pro takovou mozkovou aktivitu mne nenapadá) městský policajt. Jednak se obávám, že taková věc je nad moje síly a jednak že tam jde vždy o primitivní snahu urvat co se dá bez jakékoliv invence, o čemž svědčí počet souzených velitelů MP.

Asi Vás to překvapí, ale vlastně nejlépe (pro ně nejhůře – tyhle dva pojmy, už to vidim, s těma budou potíže) je na tom je běžný kriminalista z okresní (obvodní, městské) kriminálky, nasazený na násilné trestné činy. Z Deža toho moc nevyrazí, pokud ho chytne, tak ten za elpaso dostane vosumdesát metrů, a tak jedinej kdo mu do toho kecá jsou politicky korektní mediální mrdky blbě se vyptávající proč Dežo upadl na schodech. Vlastně jako jeden z mála nese kůži na trh. Stačí aby dostal k vyšetřování případ, kdy bílej při přátelské debatě o jeho zdraví a obsahu peněženky (kůp cýýhlu pýčo!) o něco zredukuje menšinu a rázem je ve světle reflektorů. Lidskoprávní hovada z „neziskovek“ (neziskovka = kromě osazenstva z její činnosti nikdo zisk nemá) ve snaze se zviditelnit vodí před kamery truchlící sestrovdovu a tlačí v médiích na to, aby toho lumpa odsoudili, jeho šéf se bojí, že když ho „neudělaj“ tak se sveze i on, šéf jeho šéfa strká nos do vyšetřování, mluvčí má pitomé otázky a tak je rád, když kauza skončí a on má zas klid na vyšetřování krádeží v chatách a bytech. Nicméně, jeho práce má občas výsledky.

Obdobně na tom jsou ti, co šlapou chodník za státní. Na chůzi zatim řidičák nepotřebujete a tak není možné někoho zastavit a chtít od něj  za chůzi v opilosti noty nebo dvacet litrů a v podstatě každej koho zastaví, byť i oprávněně si je okamžitě začne nahrávat (a když ne on, tak někdo za jejich zády), takže už si ani bouchnout do bezdomovce nemůže a frustrace vzrůstá. Dalo by se ovšem říci, že nijak zvlášť neškodí a sem tam někomu ukáží cestu.

Na samém spodku potravního řetězce je dopravka. Ta sice generuje slušné sumy, ovšem jen při pohledu z hlídkového auta. Trochu lepší to začíná být při pohledu na výpis z automatických radarů, ale tam už se kapsuje někdo jiný. Riziko je v poměru k vejvaru poměrně vysoké. Kameru má v autě každý druhý, na blbce už dneska nenarazíte, bavit se s Vámi nikdo nechce a vymýšlení paragrafů na silnici nepomáhá, bo s pokusy vybírat dodatečnou daň z provozu aut prostřednictví represe v dopravě se právní povědomí zdrojů oběživa zvyšuje. Navíc, když už někomu sebere řidičák, chtějí z toho mít něco (větší něco) i jeho nadřízení, takže se může stát, že strávíte u pankejtu odpoledne než narazíte na správně nacamranýho hejla naloženýho v medu, ten ksindl vezme telefon, zavolá na okres a 50 litrů si rozdělí úplně jinde a Vy utřete.  Pravda, můžete ještě nedávat bloky nebo je falšovat, ale miniaturizace kamer pokročila a práce rukama není to, o co zrovna stojíte.

Nad touto potravou pro masmedia stojí jejich vyšší šéfové, kteří těží z toho, že nejsou tak vidět. Průměrný vohnout vidí ty blbce na silnici a mlhavě tuší, že někde v kanclu sedí jejich přímý nadřízený, potom tiskovou lhářku a pak až policejního ředitele a mezičlánky mu unikají a průměrná novinářská onuce na tom není o mnoho lépe. Zčásti je to vinou toho, že organizační pavouk je tak nepřehledný. A také vezměme v úvahu, že když už si někdo s penězi udělá kamaráčoft, se strážmistrem ze služebny to není. Když se zadaří, tak se zde ty jednorázově sumy pohybují tak v jednotkách, někdy desítkách tisíc na jednu hvězdu na výložce.

Tím jsme skončili s příštipkařením a začneme u nižší ligy, tedy u vyšetřování ekonomické kriminality malých podnikatelů.

Podle zákona je orgán činný v trestním řízení (dále jen OČTŘ) povinen stíhat jakýkoliv trestný čin, o kterém se dozví. Zlatý voči, takhle by to nešlo, holoubkové. V této fázi vstupují do hry dva další zájmy.  Jeden je, aby se konkrétní člověk stíhal a druhý, aby se konkrétní člověk nestíhal. Když mluvím o zájmu stíhat, není to to samé, jako stíhat jménem zákona (jménem republiky žádný cukrbliky?). Asi Vás nepřekvapí, že silnější zájem je, koho nestíhat. Přijdete na trestný čin a nemůžete jen tak mýrnyx dýrnyx založit spis. Dokonce i u malých podnikatelů je reálná šance, že jsou zájmy. Tak cajt jde a zeptá se svého šéfa, jestli může stíhat. Ten, pokud sám nemá zájem, jde a zeptá se svého šéfa, takže i v případě živnostníka s dvoumilionovým obratem se celý řetězec v případě pochybností táhne zhusta až k náměstkům ministra, případně k velitelům útvarů. V případě, že je zájem stíhat, se – nijak překvapivě – celý proces obrátí. Například když neuspěje exekutorská mafie, nebo Kalouskova soukromá fízlparta (finančně-analytický útvar) potřebuje někoho skřípnout bo málo zaplatil do kampaně nebo se cuká, případně Vít Bárta chce koupit stejný pozemek a podobně. Pořád ještě mluvíme o malých a středních podnikatelích, nicméně už jde o statisíce, zároveň je na tu sumu ale víc slimáčků. A to existuje ještě champions league.

Chcete-li dnes jako podnikatel vydělat velký prachy, nesmíte dvě věci. Nesmíte být sám a nesmíte srát ty správný (špatný?) lidi. Klíčové slovo je „sám“, takže jste organizovaný. Ne nadarmo dnes všechny velké zlodějny, dokonce i daňové úniky, šetří jeden konkrétní útvar. Ano. Můj oblíbený ÚOOZ. Zde máte také důvod, proč má takovou pověst jakou má. Jestliže u malých a středních podnikatelů se ověřuje zda jsou zájmy, u velkých se to dělá snad i na dvě kola a náměstek ministra, v řadě případů asi i ministr, je zřejmě nepominutelným účastníkem řízení. Bez pokynu se asi nikdo ani nevysere. A přesto právě tudy tečou ty největší průsery. Přitom jsem schopen si vybavit jen jeden případ, kdy byl rozpracován někdo z UOOZ. Ovšem, ne odsouzen. Pravda, čas od času dojde ke konsensu, vážky se vychýlí, někdo včas nepřiloží na druhou stranu a je hozen rybám. Třeba Rath. Pak se hladina uklidní a začne se přemýšlet, kdo bude financovat tu příští kampaň a kolik z té sumy bude nutné vyklopit na presidiu. Skvělý příklad takového zdroje peněz jsem popsal zde. Nestalo se nic. Ztratí se sto mega za rok (i kdyby to byla polovina!) a je ticho.

Přemýšleli jste někdy, kde se v těchto, prý elitních, útvarech berou ty lidi? Odkud? Vždyť nejmenší hodnost je tam snad nadporučík a kapitánama se tam vytírá podlaha. Snadná odpověď. Přecházejí z kriminálky, tedy z míst, kde můžete mít pocit, že Vaše práce má nějaký smysl, protože sedí Fero i s Dežom, Lakatoš je na vazbě a ten hajzl, co prodával plech vohnutej doleva namísto plechu vohnutýho doprava je rozpracovanej. Někteří přecházejí kvůli penězům, některé přetáhne kamarád, co už si čuchnul, a někteří z idealismu, protože vyšší útvar může víc. A teď si v tom hnoji popsaném výš představte policajta se svědomím. Pravda, dá se to říci jako v tom vtipu, který si možná někdo pamatujete o komunistech: Existuje chytrý a charakterní policajt? Odpověď: Nikoli, buď je to chytrý policajt a pak nemá charakter, nebo je to charakterní policajt, ale pak nemůže být chytrý a nebo je chytrý a má charakter ale pak nemůže být policajt. Nicméně jsou takové případy. Nikdy se nedostanou výš než je podplukovník. Nemají na to žaludek, ale hlavně, nikdo je výš nepustí. Dílem proto, že na ně většinou nikdo nic nemá, páč jim svědomí nedovolí dělat prasárny, a dílem proto, že člověk (teď jsem to možná přehnal, jde o fízla), který prasárny dělat nechce, není nikomu užitečný. Co takový policajt musí zažívat: Zákaz stíhání konkrétních osob, takto hajzlů až na půdu, příkaz stíhání konkrétních, evidentně nic netušících, osob, sledování penězovodů u výše postavených, výsměch vyšetřovaných (dojde-li vůbec věc tak daleko), náhlá ukončení slibných případů a výrobu důkazů u případů neslibných, případně je nucen číst bláboly soudních „znalců“ jako je Mazel nebo Svoboda o tom, že když někdo vylepuje samolepky se třemi slovy, je to závadový diskurs a vylepující je tedy nácek, a závadový diskurs je to proto, že je vylepuje nácek a proto je to trestný čin.

Poslední ránu takový policajt dostane, když udělá zátah na evidentního lumpa a jeho grupu a tento pak u soudu žertuje se soudcem a dva dny po ukončení zadržovací vazby je zpět a pilný jak včelka. To, že soudce je s obhajobou jedna ruka je jen třešnička na dortu. Tehdy se perspektiva nahánění menšin po Chanově stává takřka romantickou vzpomínkou. Ze vzniklé situace pak těží bezpečnostní složky, které jej zlanaří, neb je to pro něj lepší varianta než návrat na služebnu kriminální policie, a pak z policajta v depresi udělají zpravodajce v depresi, ovšem za lepší peníze. Podle nezaručených zpráv byli policajti se svědomím zpozorováni už i u složek, jako je doprava, ale jejich průměrné IQ nedovoluje uvažovat o ničem jiné, než o důchodu či výslužném a následné práci u soukromé bezpečnostní služby.

Nebezpečná iluze výše zmíněných, že budou pomáhat a chránit skončí v okamžiku, kdy zjistí koho že to chrání a kdo za to bere prachy. Tím samozřejmě neříkám, že bychom si policajtů měli vážit. Bože chraň! Jedná se dnes o profesi stejně zavrženíhodnou jako kdysi za komunistů s tím rozdílem, že tehdy ničili (a protěžovali) lidi proto, že to dostali podaný politicky, dnes proto, že se na tom někdo napakuje. Takže ostražitost je namístě. Čím víc hvězd na výložkách, tím větší ostražitost, protože se stoupajícím počtem hvězdiček vzrůstá pravděpodobnost, že jde o svini. Ovšem není-li to svině je to jeho chyba, neb trpí kolektivní vinou. Vaše starost to není.

Yanek

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 4.3/5 (6 votes cast)

Na značky!

Měli-li bychom dát na články v mainstreamovém tisku, dnes existují vlastně pouhé dvě skupiny obyvatel. Filosemité a antisemité. Pravda, věc se nám maličko komplikuje tím, že každý antisemita je zřejmě, krom jiného, i nácek, a navíc i filosemitismus je prý zakuklený antisemitimus. Říkají sionisté. Na ty jsem zapoměl. To jsou ti, co to vidí správně politicky. V takových podmínkách není jednoduché najít si své místo na té správné straně, pokud vůbec taková existuje. Takže jen své místo. A o to se zde hodlám pokusit.

Předně jest nám třeba vědět, že holocaust byl prohlášen za svatý. Už je to dlouho a všichni si na tu myšlenku tak nějak zvykli. Zejména ti, kteří se s ním ohánějí. Takže například stačí aby jste se podivil, že  skupina rabínů, v New Yorku tuším, má takového zvláštního koníčka spočívajícího v obchodu s orgány, a hned máte na držce holocaust, jste antisemita a nácek a chraň Vás ruka páně aby jste si navíc zkusili trochu zapopírat. Na to totiž máme zákon. Rozumějte tomu správně: máme zákon na to, že nesmíme věřit tomu, čemu chceme. Tím, že byste něčemu zakázanému uvěřili se nestanete pouze náckem. Stanete se zločincem. Trochu to připomíná tu situaci, kdy se ze dne na den na šestiproudové rychlostní komunikaci objeví značka přikazující rychlost 50km/hod a všichni, kdož tam do toho dne jezdili jinak a chtěli by v tom pokračovat, jsou škrtem pera lumpové. Takže, vyzbrojeni Svatým Holocaustem a vydavatelstvím Ringier, vydávají se neohrožení řiťolezci na lov nácků. A jak to vlastně vzniklo?

Bylo nebylo, kdysi vznikl stát dělníků a rolníků. Sovětský svaz se tomu útvaru tuším říkalo. Tedy, že to měl být jejich stát se říkalo těm dělníkům a rolníkům. Skutečnost byla trochu jinde. Nuže, dopřejme si trochu toho, co demokratický tisk zde i jinde při sociálních popravách jedinců tvrdících něco, co je sice pravda ale nekorektní, nazývá primitivním antisemitismem.

V roce 1917, kdy vypukla revoluce, mělo Ruské impérium přibližně 130 000 000 (sto třicet milionů) obyvatel. Z toho bylo cca 4 miliony židů, tedy přibližně 3%. V čele revoluce stálo 6 nejvýznamějších vůdců: V.I.Lenin (Uljanov). Trocký vlastním jménem Lejba Bronstein, Zinověv vlastním jménem Hirsch Apfelbaum, Lunačarskij, Kameněv (Rosenfeld) a Sverdlov. Jediný, kdo nebyl židovského původu byl Lunačarskij. Nedosti na tom. První „Rada lidových komisařů“, něco jako ministři, se sestávala ze 17 Židů, 3 byli počítáni za Rusy (kupodivu Lenin, Čičerin a Lunačarskij), 1 Gruzínec (Stalin) a 1 Armén (Protian). Pokud je Vám to pořád málo, můžeme přitlačit.

Vojenský komisariát se skládal z 35 Židů, jednoho Němce, 7 Lotyšů, ale ani jednoho Rusa. Komisariát vnitra: 43 Židů, 10 Lotyšů, 3 Arméni, 2 Poláci, 2 Němci, 2 Rusové. Komisariát zahraničí: 13 Židů, 1 Lotyš, 1 Němec, 1 Rus. Komisariát financí: 24 Židů, 2 Lotyši, 1 Polák, 2 Rusové. Komisariát justice: 18 Židů, 1 Armén, žádný Rus. Provincionální komisaři: 21 Židů, 1 Lotyš, 1 Rus. Byro prvního sovětu zástupců dělníků a vojáků v Moskvě: 19 Židů, 3 Lotyši, 1 Armén, žádný Rus. Ústřední výkonný komitét 4. ruského kongresu zástupců dělníků a rolníků: 33 Židů, 1 Rus (Lenin). Zodpovědní redaktoři tehdejších novin (Pravda, Izvěstija, Znamja Truda atd.): 41 Židů, 1 Rus (Gorkij).

Pokud tedy vezmete 538 nejvýše postavených osob v Rusku po roce 1917, je to jeden Čech a jeden Maďar, 2 Gruzíni, 3 Poláci, 3 Finové, 10 Arménů, 11 Němců, 31 Rusů, 34 Lotyšů a 442 Židů, tedy 82%. Přitom ona zmíněná 3% Židů žila hlavně na Ukrajině, Bělorusku a východním Polsku. Peníze Uljanovovi poskytl bankovní dům Jakoba Schiffa a americký židovský kongres. Skoro mám pocit, že slovo židobolševismus asi nevzniklo samo od sebe.

Nevím jak Vám, ale mně to připadá jako pokus o první židovský stát. Jenže narazil. Na antisemitismus a na Stalina (Gruzín, vlastním jménem Džugašvili). Proces s kontrarevolučním centrem Zinovjev – Kameněv byl předobrazem všech pozdějších procesů v celém socialistickém táboře. Prostě moc tlačili na pilu. Další zajímavé informace o vztazích mezi Rusy a Židy naleznete v Solženicynově knize 200 let pospolu. Asi nebude náhoda, že po zveřejnění této knihy se o tomto spisovateli přestalo v tisku mluvit.

Stejně… je to zvláštní, jak se nezávisle na tom o který konec světa a o které století jde, se pravidelně opakují pogromy na Židy, v době historicky blízké i procesy. Vizte, co napsané výše, a uvědomte si, že jen 30 let předtím byli Židé v carském Rusku násilně stěhováni do pulské oblasti. A vida co za 30 let stihli. Samozřejmě, že za to vždy mohou antisemité. Ale jak vzniká antisemitismus například v Polsku, kde v podstatě žádní židé nejsou mi asi nikdo nevysvětlí a asi to ani uspokojivě vysvětlit nelze. Ledaže by ta chyba nebyla ve většinové společnosti. Koneckonců, tvrdíte-li o sobě 2,5 tisíce let každému, kdo je ochoten naslouchat a těm ostatním také, že jste Vyvolený Národ, čeho se asi tak můžete dočkat od toho póvlu kolem. Takže se stal holocaust. Zajímavé je, že některé banky patřící židovským rodinám spolupracovaly s nacistickým Německem ještě v polovině války. Nedá se k tomu říct nic jiného, než: přečtěte si Main Kampf.

Odbočíme: Pokud jste si jej nestáhli z netu ale koupili ve kšeftě, nezapomeňte si přečíst (povinný) disclaimer na obalu knihy. To se tam teď tak píše (musí psát, jinak nakladatele zavřou, páč je to určitě nácek), aby jsme zůstali neposkvrněni závadovými myšlenkami, resp. aby jsme věděli, jak jej máme správně politicky chápat. Jen si představte tu hrůzu, pochopili-li byste jej jinak, než je úředně nařízeno. Co by s tím Ministerstvo Pravdy spolu s myšlenkovou policií… pardon, trochu se mi do toho zapletl ten Orwell. To je těmi rozsudky v poslední době. Závadové samolepky, závadové symboly, závadové květiny, závadové mávání vlajkou, závadový zpěv, závadový tanec (sic!) a v neposlední řadě závadová čísla, vznikající vydělením (vynásobením, odečtením, sečtením) inkriminovaného čísla Pyšvejcovou konstantou. Pyšvejcova konstanta, jak známo, je libovolné kladné nebo záporné číslo, které soudní znalec použije, aby dokázal, že jste nácek a inkriminované číslo je to, které zrovna máte u sebe, na sobě, na SPZ, v mailu, nebo na něj myslíte.

Zpět k tématu. Nezbylo nic jiného, než to zkusit znova někde jinde. Nejlépe tam, kde si stávající obyvatelstvo jěště maluje zadnice na modro a honí opice po stromech. Nějakými rezolucemi OSN (č.181) se není třeba příliš vzrušovat, protože… nojo. Proč vlastně? Aha! Přece protože holocaust! Dokonce byl uzákoněn zákaz o holocaustu pochybovat. Ne, že by snad většina pochybovat chtěla, ale sichr je sichr a vida, teprve dnes se to začíná hodit. Jen v Emerice, tam to neprolezlo přes dodatek Ústavy o svobodě slova. Tak došlo k tomu, že na světě je jediné území, na kterém žije původní obyvatelstvo a ta půda mu patří, ale nemá vlastní stát, a nové obyvatelstvo, které tam sice má stát, ale nemá území. Pak je ještě jeden rozdíl. Ti první provozují terorismus tak nějak amatérsky a z donucení, zatímco ti druzí jej provozují déle a v takřka průmyslovém měřítku. Je dávno známým faktem, že držba zakládá polovinu práva a o půdě to platí také.

S postupující politickou korektností a přítomností vlivných osob na vlivných místech pak došlo k tomu, že nácek je v podstatě každý, kdo neříká to, co je třeba říkat. Nestačí tedy už držet hubu. Je potřeba ji držet aktivně. Jak to dopadá, je vidět například z tohoto článku. Musím Vás ale pře přečtením linkované statě upozornit, že to není nic pro slabé žaludky. Ten člověk co to psal za sebou nejspíš zanechává cestičku jako slimák. Dokonce jsme se jako stát stali příslušníky výjimečného „klubu osmi“, když jsme v OSN hlasovali proti přijetí Palestiny jako pozorovatele do OSN. Však taky jen co jsme dohlasovali, už tu byl Netanjahu jak s horkým buřtem, drbat nás za ušima. Já se cítil jak šábesgój. Však to také ale celý ostatní svět dostal sežrat. Izrael prý bude pokračovat ve výstavbě osad na Palestinském území. Zabili jste mi strejčka, tady máte přes držku. Tomu se říká trest přiměřený provinění. Arabští a palestinští teroristé trestají ve světě nás za provinění Izraele a Izrael trestá araby a Palestince za provinění ostatního světa. Kdo se směje nejvíc nedá až tak moc práce odhadnout.

Je krutou ironií, že stát etnika (národa?), jehož předci doplatili na režim německého nacionálního socialismus nejvíce, se nyní tomuto režimu začíná podobat. Včetně toho, že je rozdělen na obyvatele první a druhé kategorie. Taď kupodivu nemyslím Araby, ale židovské přistěhovalce například z Ruska. A včetně rozpínavosti a drzosti.

No vidíte. To jsem jen chtěl najít to názorové místečko. Zjistil jsem jen, že mne serou obě strany přibližně stejně. Zřejmě se tím stanu univerzálním nepřítelem pro oba tři tábory. Takže, kdo víte kde je to Vaše místo, na značky a vydržet.

Yanek

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 3.6/5 (7 votes cast)