Maloměstská panička byla dosud v mých očích nudná, vzorná manželka, matka dvou dětí, znuděná a povrchní, pečící doma koláče a pořádající s nadšením rodinné oslavy, na kterých se předvádí jako úžasná hostitelka. Pravda, zní to jako ze starýho filmu.
Tak jinak. Dosud jsem si myslela, že maloměstská panička je nudná manželka, ne úplně vzorná, ale spíš štěkající na manžela, protože neudělal to, či ono… matka dvou dětí, se kterými tráví každé dopoledne na pískovišti, ovšem ani ne proto, aby bylo dítě venku, ale aby si poklábosila s podobně „postiženými“.  Také je tam vidím. Každý den, slepice na lavičce…V hlavě mají co jak kde levně koupit, uvařit, upéct…

Právě proto mi vyrazilo dech, že po chvilce telefonního rozhovoru a nekolika dalších chvilkách na chatu, jsem za ni byla označena. Samozřejmě jsem se tomu zasmála, chvilku se bránila a nakonec si druhý den přečetla tento článek.

Ona dáma, ten jeden příklad, který je prý zástupkyní archetypu maloměstské paničky, jsem totiž já.

Když jsem si článek přečetla poprvé, docela mě to naštvalo. Samozřejmě, moje ego dostalo takzvaně na prdel. Přečíst si o sobě, že moje nároky v sexu jsou téměř gigantické, ač naprosto vůči mojí nadváze nesmyslné, že nechápu význam slova milenec a dokonce jsem tak ujetá, že si myslím, že křesťan nemůže „páchat“ nevěru, to dalo mojí ženské ješitnosti docela zabrat. (Zvlášt když jsem přesvědčená o své chytrosti, výjimečnosti a naprosté jedinečnosti ). Naštěstí jen na chvilku. Pokud je to obraz maloměstské paničky moderní doby dejme tomu…

Čím víckrát jsem si článek pročítala, tím víc jsem viděla, že prostě není o mě, i když…

Docela se mi líbí představa mít skupinku 3 až 7 mužů z erotického chatu, které šukám (nebo oni mě)  a (možná neprávem) nazývám milenci, ale ruku na srdce, kdo by to stíhal? A kde bych je mezi těmi úchyly z „Cesty k rozkoši“ vůbec mohla najít? A ještě k tomu s mojí nadváhou a přehnanými nároky. Ne, že by nějaký nebyl, zmínila jsem se mezi řečí, že „milence“ mám a občas není jeden, nicméně důvodem není to, aby nám s manželem bylo doma lépe, ale jako nečekaný důsledek se to tak opravdu projevilo. Co taky má dělat frustrovaná manželka, která postrádá motivaci zhubnout, protože manželovi je to podstatě fuk a s největší pravděpodobností studuje po dlouhých večerech návody, kde a jak ulovit dobrou amatérku. A tak si pochopitelně najde chlapa a přestane být frustrovaná. Tím pádem, je nám doma lépe. Nejraději bych dál používala slovo milenec, ač je to chlap na sex. Prostě to zní líp… A těch pár lží manželovi? Vzhledem k životnímu stylu dnešní doby, kdy všichni máme spoustu práce a doma se sejdeme večer, je těch lží minimum. A stejně se nikdo neptá…

Nároky v sexu. To jsem to schytala. Prý duše Justina Biebra? Mimochodem… kdo to vlastně je?  A tělo Ramba? Hmmm… Omlouvám se, troch jsem se zasnila. Je snadné splést si touhy a nároky. Po několika letech manželského odříkání je jasné, že se touhy zmocní fantasie a nebudu tu zrovna popisovat jak moc. Myslím, že v tomto ohledu jsou na tom muži stejně jako ženy. Nejde jen o to, jestli je sex, ale taky jaký je, jak často je a jestli nás baví. Touha po změně nás žene vpřed a dál, až někdy nevíme, kdy zastavit. A nebo nemáme proč.

Je snadné vzít archetyp a srovnávat jej s kýmkoliv. Ostatně, kousek z nějakého takového ideálu, ať už je pozitivní nebo naopak v sobě asi máme všichni. Při povrchním pohledu (a elektronická komunikace jiný neumožňuje) se pak může k čertovi přidat i jeho prababička, ale živého člověka (ba ani ženu) z toho vysochat nelze. Samozřejmě chápu, že článek, který má pobavit a názor na konkrétního člověka můžou být dvě různé věci a proto se zde netrápím jak nakopnutý foxteriér. Jen jsem chtěla přidat svůj názor. Jestli stojí za přečtení, musíte posoudit Vy.

V kategorii: Autorské články, Polemika