Byly kdys doby, že Turkmensko-Tatarské amazonky z východu do temného hvozdu mezi Práglem a Rozvadovem vyrážely na výpravy lovecké neb potulovala se zde hojná stáda řezníků, zelinářů a vůbec přehršel bafuňářů rozličných, někteříž se dokonce i do samotného Práglu odvažovali ba dokonce až v okrajových částech Asijské pevniny, jako jsou Žabiny nebo Tygál spatřeni byli. Taková to byla hojnost, že otrlí financové na hranicích  do loveckého revíru raději jen tak někoho nevpouštěli a lovkyně slovy nevybíravými odháněli. A tak ženštiny tyto pro účely cesty do krajiny zaslíbené v Moskevském knížectví neplnohodnotné kusy po vzoru opričiny lovily a pod záminkou navrácení jejich do revíru původního s nimi cestovaly. I jedna z těchto amazonek  do těch krajin zaslíbených se dostala a to i s cérou svojí hrubě maloletou ba až věku štěněcího. Handicapem v podobě nemírného požívání etylakoholu však zatížena biéše, kořist žádnou lepší uloviti nemohla i odsouzena zůstati s kusem původně odchyceným byla.

Časy se změnily, oplocení hrubé původního revíru loveckého padlo revírem rozlehlejším nahrazeno, i lovná zvěř shora uvedená nahrazena buržousty byla, po hříchu však opatrnějšími, kteříž si hluboké nory hrabali a záludně odtud po vymoženosti zvané internet své stravovací návyky donáškou uspokojovali. I amazonka naše valem stárla a tak i mládě, které se zvolna v krásnou dívku měnilo. Avšak tak, jako vlka když krmíte či lasici podstrojujete, k lesu stále hledí, stejně dcera dědičným břemenem zatížena byla. Vahou tou, jenž je tížila jejich povaha byla. Nenažraná, do hysterie a rudého hadru zabalená, instinkty loveckými opentlená, kterouž však najmě céra dobře skrývat uměla a do očí svému okolí jako milá a chytrá se stavěti uměla až i adoptivnímu otci z toho žalno bylo a v chlastu se utápěl.

Zkuste se mezi řečí zamyslet nad tím, proč Vám vadí Rusové (nevadí-li vám, je Vám zřejmě méně než 30, selhaly Vám sebezáchovné instinkty, nebo jste komouš). Všimli jste si někdy té jejich krásné vlastnosti? Jak oni jsou všude tak trochu doma? Moc se mi to líbí. Také si všimněte, že třeba i moje generace málokdy řekne „Rus“. Spíše uslyšíte „Rusák“!

Tak a dost bajek. Máme tedy naturalizovanou Rusku žijící zde od dětství, dobře stavěnou, velmi dobrou tanečnici s inteligencí nad průměrem a čtyřmi světovými jazyky. Zkuste to vzít jako RPG hru. Co taková dívka udělá? Tedy:

Level 1 – dospívání. Cíl: dožít se vysoké školy. Prostředky: rodina. Tedy vyžrat v rodině co se dá. Někdy tou dobou dotyčná objeví, že má přirození a že se s nim dají dělat všelijaké trýle, ale do širších souvislostí to zatím neuvede. Ještě ke všemu dívčina zjistí, že existují firmy, vyrábějící oděvy a oděvní doplňky jako například Diesel, Armani, Capri, Replay a další a cash-flow se tím ještě zrychlí, což zbytek rodiny nese nelibě, ježto je na špatném konci penězovodu.

Jen se mezi jednotlivými úrovněmi podívejte ještě na behaviorální modely chování (jako když v RPG tvoříme postavu). Budete to potřebovat. Blecha přeskakuje z hostitele na hostitele, pokaždé se napije a snaži se zmizet dříve, než se hostitel začne příliš ošívat. Klíště si vybere hostitela nacucá se a pak odpadne a tráví. A prase žere, dokud někdo nežere jeho. Podobnost s politiky, obzvláště některými, není náhodná.

Level 2 – vysoká škola. Cíl: Mít papíry na hlavu… sorry,  na titul. Prostředky: rodina, tělo, kdo se dá. Zde se pozastavíme. Povahu výše uvedenou kóča po někom zdědila. Znamená to tedy, že v rodině jsou vyžírky minimálně dvě a vyžírka vyžírku nevyžere, nebo jen s obtížemi, může dokonce dojít i k dočasnému obrácení peněžního toku. Je tedy nutno obrátit pozornost na okolí. Dotyčné je jasné, že má tělo, které by leckdo rád zhlédl a tak začne provozovat strip. Pohled je to úžasný, nicméně vyžaduje fyzickou námahu a po počátečním nadšení je zřejmé, že i na ten nejlevnější parfém od Diesela celovečerní výdělek nepostačuje. Strip má ovšem obecenstvo. A drahý strip má obecenstvo v balíku. Takže kóča si najde kamaráda. Musí to být kamarád, neb k dovršení vztahu plného lásky (její – k penězům) nedojde. Přece není kurva. Takže kamarád pomáhá a je odměňován (čím dál tím kratším) časem plným intelektuální konverzace a sem tam nějakým tím pohledem na tělo, někdy (sic!) i možností letmého dotyku. Protože se nejedná jednorázově o nějaké velké částky, oběť je relativně spokojena.

Odbočíme: Jak známo, alkoholik, hysterka, psychopat či duševně nějak „posunutý“ jedinec se dokáže přetvařovat maximálně sedm měsíců. A zde předmětná holčina naráží na limity dané přírodou.  Nedokáže totiž skrývat pravý stav věcí a a navíc ten skrytý konflikt má za následek zvyšování duševního vypětí, to s sebou nese nutnost medikace psychofarmaky a tato zpětně ovlivní sociální interakce.

A můžeme pokračovat, stále ještě level 2. Pod tíhou předchozího, dřív nebo později, topič zavře penězovod, ačkoliv konec školy stále v nedohlednu. Dívčina totiž už nijak neskrývá pravý smysl kontaktů a ve vymáhání benefitů je velmi nesmlouvavá. Navíc se provalí, že kromě vysávaného osouloží na koho dosáhne, mnohdy i na lavičce v parku. Takže penězovod skončí a je nutno něco podniknout. A pak přijde ten spásný nápad. „Já mu dám. Ale kurva přeci nejsem, musí to bejt za pěkný prachy“. A jak řekli, tak udělali.

Opět odbočíme. Povaha výše popsaná s sebou nese i další záporné vlastnosti. Takový jedinec je totiž z principu egoista. Zkuste si tedy představit, co udělá takto do sebe zahleděná žena v posteli… Správně. Stojí to za prd, bo si myslí, že v té posteli je proto, aby si tam užila. A zapomíná, že to ten protějšek stálo slušný prachy a očekává za ně nějaké to show. Nicméně, je na ní (zatím) docela fajn pohled a někomu to stačí.

Zákonitě tedy dojde k tomu, že je třeba dalších zdrojů, páč jinak nedojde k saturaci potřeb. Nezapomínejme na zálibu ve značkách oděvů a oděvních doplňků. Z nějakého důvodu je prý lepší mít na zadnici napsáno „Replay“ nežli „Jitex Písek“. Takže spotřeba se rychle vyrovná s příjmem.

Level 3 – nezbláznit se. Cíl: neskončit na psychárně dřív, než nastane přechod do všedního života. Prostředky: neinformovaní jedinci, psychofarmaka. Musíme si uvědomit, že tato mladá žena se jednak nemá za kurvu a jednak se jí obchody s tělem příliš nedaří, protože takové stojí na stálých zákaznících a Ti se moc nevrací, a pokud ano, tak cena jde dolů, neb vynaložené prostředky nemají odezvu dle očekávání. Nezbývá, než se tedy zavěsit ne někoho, kdo se příliš neorientuje na trhu a hrát miláááška. Sedm měsíců. Při tom se nutnost brát psychofarmaka stále zvyšuje, takže i když sem tam dotyčná absolvuje nějaký pohovor, pravidelně je to bez výsledku, protože s farmaky je vytlemená jak lečo a bez nich pláče. Tedy souběžně sem tam někoho ojede a ten dlouhý interval mezi placeným sexem v ní zřejmě vzbudí pocit, že je nějaká lepší sorta. Například jako v Lídlu horní regál. A tak nadejde:

Level 4 – zaměstnání. Cíl: uživit se. Prostředky: Práce (sic!), topiči. Chodí štěstí dokola a jednou narazí i na managera, který momentálně duchem nepřítomen, svlečnu přijme do zaměstnání. Je to vykoupeno blíže neurčeným počtem osouložených kusů za účelem přežití po dobu než štěstí usedne, zvýšenou spotřebou psychofarmak, pinglováním v kavárně (i s vysokou školou a čtyřmi světovými jazyky) a zničením jednoho či dvou neinformovaných nevinných, kteří se dřív či později dozvědí, že to, co dostávají jako vzácný dar a co opláceli maličkostmi jako je zlato, auto nebo vybavení bytu, se dá koupit na volném trhu, bo stejná sociální skupina dříve či později najde i stejné informační zdroje.

Lze tedy říci, že slečnu dotlačí k (notně odfláknutému) řemeslu její vlastní nenažranost a neschopnost posoudit reálně své možnosti, přičemž pozvolna se zrychlující sešup vzniká efektem zvolna vařené žáby. Cena je pak dána malým počtem klientů, kteří projdou výběrem, kdy je hodnocena zejména jejich schopnost zaplatit hodně peněz za málo muziky.

Výše řečené se pochopitelně netýká pornohereček či luxusních organizovaných escortů, o tom ale až jindy.

Yanek

Bylo mi 15, možná 16, a s kamarádem jsme vyjížděli na z Bráníka vlakem na Sázavu. Otevřená plošina vagónu, cigáro v koutku, kytara a foukací harmonika. Luka pod Medníkem, kamenolomy za Týncem, skály podél řeky, která se valí přes balvany úzkým korytem k Pikovicím. A samozřejmě, naráželi jsme na stejně postižené. Nechce se mi říkat trampové, ten pojem dnes ztratil svůj obsah. Dodnes nevím přesný důvod, láska k přírodě ani k hospodám, ba dokonce ani k hospodám v přírodě to nebyla. Hnalo nás to ven, z Husákova normalizačního pelechu někam, kde si lidé netykají proto, aby si mohli říkat soudruhu. Co mi zůstalo v paměti jsou zvuky řeky, v peřejích, déšť bušící do stanového plátna a písničky.

Dodnes je slyším. Nevěděl jsem kdo je napsal ale zpívali jsme jak o život. A o ten zřejmě také šlo – drobným hlodavcům, kteří nás slyšeli. Písně jako Marcela, Jenoféfa, Krinolína, Cesta na západ, Krčma v Oděse a další. Z těch melodií vanul stesk, vůně borové smůly a  víra, že jednou bude líp. Až po vojně jsem se začal zajímat, kdo že nám dal ten pocit sounáležitosti a narazil jsem na přezdívku Kapitán Kid. Tramp, zpěvák a spisovatel. Neprávem zapomenuté science-fiction jako Zápisky z Garthu, Eleonora, Engerlingové a další, o detektivních románech nemluvě. Zamlklý chlápek s věčným cigárem zapíchnutým ve vousech a s nakažlivým úsměvem.

Kapitán Kid nebo, chcete-li, Jaroslav Velinský už nic dalšího nenapíše. Zemřel letos, 19. února, ve věku 80 let. Jeho písně tu s námi zůstávají, hrají je noví tuláci po hvězdách, a dál budí vzpomínky, stejně jako jeho knihy provokují naší fantasii. Mír jeho duši a ať odpočívá v pokoji.

Právě proto mi vyrazilo dech, že po chvilce telefonního rozhovoru a nekolika dalších chvilkách na chatu, jsem za ni byla označena. Samozřejmě jsem se tomu zasmála, chvilku se bránila a nakonec si druhý den přečetla tento článek.

Ona dáma, ten jeden příklad, který je prý zástupkyní archetypu maloměstské paničky, jsem totiž já.

Když jsem si článek přečetla poprvé, docela mě to naštvalo. Samozřejmě, moje ego dostalo takzvaně na prdel. Přečíst si o sobě, že moje nároky v sexu jsou téměř gigantické, ač naprosto vůči mojí nadváze nesmyslné, že nechápu význam slova milenec a dokonce jsem tak ujetá, že si myslím, že křesťan nemůže „páchat“ nevěru, to dalo mojí ženské ješitnosti docela zabrat. (Zvlášt když jsem přesvědčená o své chytrosti, výjimečnosti a naprosté jedinečnosti ). Naštěstí jen na chvilku. Pokud je to obraz maloměstské paničky moderní doby dejme tomu…

Čím víckrát jsem si článek pročítala, tím víc jsem viděla, že prostě není o mě, i když…

Docela se mi líbí představa mít skupinku 3 až 7 mužů z erotického chatu, které šukám (nebo oni mě)  a (možná neprávem) nazývám milenci, ale ruku na srdce, kdo by to stíhal? A kde bych je mezi těmi úchyly z „Cesty k rozkoši“ vůbec mohla najít? A ještě k tomu s mojí nadváhou a přehnanými nároky. Ne, že by nějaký nebyl, zmínila jsem se mezi řečí, že „milence“ mám a občas není jeden, nicméně důvodem není to, aby nám s manželem bylo doma lépe, ale jako nečekaný důsledek se to tak opravdu projevilo. Co taky má dělat frustrovaná manželka, která postrádá motivaci zhubnout, protože manželovi je to podstatě fuk a s největší pravděpodobností studuje po dlouhých večerech návody, kde a jak ulovit dobrou amatérku. A tak si pochopitelně najde chlapa a přestane být frustrovaná. Tím pádem, je nám doma lépe. Nejraději bych dál používala slovo milenec, ač je to chlap na sex. Prostě to zní líp… A těch pár lží manželovi? Vzhledem k životnímu stylu dnešní doby, kdy všichni máme spoustu práce a doma se sejdeme večer, je těch lží minimum. A stejně se nikdo neptá…

Nároky v sexu. To jsem to schytala. Prý duše Justina Biebra? Mimochodem… kdo to vlastně je?  A tělo Ramba? Hmmm… Omlouvám se, troch jsem se zasnila. Je snadné splést si touhy a nároky. Po několika letech manželského odříkání je jasné, že se touhy zmocní fantasie a nebudu tu zrovna popisovat jak moc. Myslím, že v tomto ohledu jsou na tom muži stejně jako ženy. Nejde jen o to, jestli je sex, ale taky jaký je, jak často je a jestli nás baví. Touha po změně nás žene vpřed a dál, až někdy nevíme, kdy zastavit. A nebo nemáme proč.

Je snadné vzít archetyp a srovnávat jej s kýmkoliv. Ostatně, kousek z nějakého takového ideálu, ať už je pozitivní nebo naopak v sobě asi máme všichni. Při povrchním pohledu (a elektronická komunikace jiný neumožňuje) se pak může k čertovi přidat i jeho prababička, ale živého člověka (ba ani ženu) z toho vysochat nelze. Samozřejmě chápu, že článek, který má pobavit a názor na konkrétního člověka můžou být dvě různé věci a proto se zde netrápím jak nakopnutý foxteriér. Jen jsem chtěla přidat svůj názor. Jestli stojí za přečtení, musíte posoudit Vy.

Že lidstvo blbne je zjevné a děje se tomu již od nepaměti. Dějiny jsou plné idiotských rozhodnutí, která zarazila slibně se vyvíjející pokrok na několik let, desetiletí, století i tisíciletí. Pokud má někdo pocit, že lidstvo je stále vzdělanější a chytřejší a žene se vstříc světlým zítřkům, žije v bludu a měl by se nechat vyšetřit.

Kupříkladu takové křesťanství. Tomu se podařilo zarazit pokrok na několik tisíc let, konkrétně na jeden až dva. Teprve během posledních dvouset let dochází k jakémus takému pokroku, protože některým lidem začalo být divné, že placatá Země hází na Měsíc kulaté stíny. To poněkud narušilo převážně panující názor, že Bůh je neomylný a touto trhlinou se pak začaly šířit i další vybočující poznatky. První, kdo se rozhodl komerčně vsadit na to, že bůh je kretén, byl Kolumbus, který se rozhodl vykašlat na názor, že je Země placatá a rozhodl se, že dojede do Indie v protisměru, což se mu k jeho neskonalému úžasu povedlo.

Naprostá zblbělost náboženství se projevuje v náboženských matematických definicích typu 1 = 3, což samo o sobě je známkou vychýlené racionality v uvažování. Kdo by mi chtěl ozřejmit, co mám udělat s Ježíšem, který po mě údajně chce, abych mu telepaticky vzkázal, že ho uznávám, a když budu jíst jeho tělo a pít jeho krev, tak mě po smrti zachrání, postavte se do fronty. Proč by mě mělo zajímat, co po mě chce nějaká masochistická zombie? Jestliže bůh stvořil člověka k obrazu svému, tak již z několika výše uvedených příkladů vyplývá, že je to naprostý idiot.

Evoluce je nevypočitatelná a rozum je jen jedním z náhodně objevených evolučních výdobytků, který poskytuje určitou výhodu. Co je však mnohem podstatnější, je fakt, že pokud se držitel rozumu nerozmnoží, tak je to lidstvu plat prdné, protože do další generace přechází hlavně jedinci s inteligencí limitně se blížící nule, avšak množivostí blížící se nekonečnu.

V konečném důsledku pak průměrná inteligence lidstva klesá, čehož si ostatně povšimla i lidová moudrost a zanechala nám úsloví „… bývali staří Čechové statní junáci“. Obdobná úsloví lze nalézt napříč všemi národy a tak není divu, že ve veřejnosti panuje převažující názor, že dříve bylo vše lepší, tráva byla zelenější, slunce víc svítilo, i ten sex byl mnohem zábavnější a člověk si nemusel dávat boty na skříň ve snaze využít Pavlovův reflex k vyvolání erekce.

Nezávislý pozorovatel sledující životní projevy nalézá neklamné známky postupující degenerace. Lidstvo je nyní sice mnohem vědomostně nasycenější, ale prudce se snižující výkon v oblasti rozumu vede ke zdánlivě nevysvětlitelným jevům jako je existence filozofie, sociálního státu, astrologie, feministek a globálního oteplování.

Nejviditelnější oblastí, na které se dá dokumentovat všeobecně se rozmáhající úpadek duševních sil je politika. Ostatně to není nic nového. Politika je tradičně místem, kde se idioti sdružují a prosazují. Pokud je idiot natolik inteligentní, že ještě neslintá, podvědomě cítí, že pokud by ponechal svůj osud v rukou každodenního boje o prosazení ve společnosti, nemá šanci v lítém boji konkurenčního prostředí pracovního trhu se prosadit.

Jediné, co zbývá je vstoupit do politiky, svým působením naprosto otrávit poslední zbytky normálních lidí natolik, že „moudřejší ustoupí“, a pak se již cele věnovat vyžírání veřejných zdrojů. Poté nastupují nejrůznější, z dějin známé, mechanismy, jako dosazování kamarádíčků, korumpování konkurence, vydírání pomocí kostlivců ve skříni, za vhodných historických podmínek pak fyzická likvidace protivníků, národů a celých tříd, jakož i všechny ostatní tradiční metody známé pod souhrnným názvem „politický boj“. V poslední době se však zdá, že úroveň všeobecné debility dosáhla hranice daleko za úrovní slintavosti.

Protože v demokracii platí, že dva idioti jsou víc, než jeden chytrej, máme tu vymoženosti typu „zelená úsporám, sociální záchranné sítě, státní dotace, státní dluhy, jakož i evropské fondy a vyrovnání s církvemi“. Soustředěné úsilí zvolených idiotů o vlastní blaho sem tam řízlé nějakou utopickou ideologií způsobilo, že „zdroje už NEjsou a lépe již bylo“. Jelikož už není co rozkrást, je rvačka o poslední zbytky mnohem úpornější a tím pádem zvenčí lépe viditelná. Vedlejším produktem je, že bučící stádo již nedostává do žlabu, na co bylo zvyklé a kope. Odbory se radikalizují, protože vidina toho, že by museli začít chodit do práce, jejich předáky děsí.

Velkolepý experiment pod názvem sociální stát se zmítá ve smrtelných křečích a krysy opouštějí loď odchodem do daňových rájů. Veřejnost, která si zvykla dostávat peníze od státu, se začíná probírat z mejdanového opojení a nastávající kocovina nevěští nic dobrého. Jestli si někdo ještě myslí, že bude dostávat od státu nějaký důchod, protože si na něj šetří, žije v hluboké iluzi. Peníze na penze neexistují, protože důchody stát vyplácí z toho, co se ten rok vybere na daních a předpokládat, že nedostatek peněz půjde řešit i nadále tištěním dalších peněz tj. vydáváním dluhopisů je iluzorní.

Tento stav je důsledkem rozvoje nástupu MBA do řídících funkcí. Týká se to nejen státních institucí, kde se obvyklá úroveň debility obecně předpokládá a která má i své historické označení slovem byrokracie, ale obecná zblbělost se začíná dotýkat i managementu soukromých firem. Pokud totiž soukromá firma překročí jistou mez a vzniknou tělesa s názvy jako „správní rada“ a „dozorčí rada“, je evidentní že nastal konec a do řídících funkcí se začnou hrnout takzvaní MBA. Jakmile totiž někam nastoupí Mladý Blbý Ambiciózní, vede to zpravidla k tomu, že jako první se seberou nejzkušenější a nejchytřejší a odejdou, protože s idiotem v řídící funkci se fakt vydržet nedá. U soukromých firem to sice není až tak pozorovatelné, ale kupříkladu lze tento proces ilustrovat na současné situaci na Ministerstvu školství, které opouští ve stále zrychlujícím se tempu jeden člověk za druhým.

Opravdová groteska však vznikne tím, když se zkombinují síly byrokracie a MBA. Já na bráchu, brácha na mě, státní slintoš dá nažrat slintošovi v soukromé firmě a naopak. Vznikají tak řetězce navzájem propojených idiotů vršící jeden třeskutý nápad za druhým. To, že vojenské auto je dražší, než kdyby bylo celé ze zlata, že sice umí plavat, ale je potřeba mu zesílit pancéř, takže v důsledku toho plavat zapomene, je jen vrchol frašky. Lidi to sere, takže davu předhodíme slintajícího úředního idiota, který byl natolik debilní, že si uspořádal oslavu narozenin za 3/4 megaKč. To by mělo zklidnit situaci. Alespoň na čas.

Úpadek inteligence lze obzvláště dobře ilustrovat na reklamách. Reklama je ve svém důsledku nástroj, který má za cíl vydělávat peníze. Druhá poučka, kterou je třeba mít na paměti je, že nejlépe se vydělává na idiotech. Spojením těchto principů do jednoho je to, že reklamy cílí na co nejširší skupinu zákazníků, aby ji pochopili, co možná všichni. To má za následek posouvání reklamního sdělení do oblasti polopatistismu, protože idiotů, kteří mají peníze, neustále přibývá. Neustálý posun ke stále stupidnějším reklamám je přímým důkazem soustavně klesající úrovně inteligence v populaci.

Když už jsme u televize, nejpřesvědčivějším důkazem, kromě obvyklého vysílání pro běžné idioty, jsou speciální televizní programy pro slintající idioty. Začněme kupříkladu pořady o vaření. Vrcholem intelektuálního výkonu je, když se přítomní pohádají jak se „správně“ vaří, co do jídla „patří“ a vrcholným výkonem je pak způsob, jakým je flákota, než se sežere, na talíři poskládána. Protože jsou blbci šíleně vynalézaví, tak to končí geniálními vynálezy typu „molekulární kuchyně“, kdy vám na prázdný talíř dají půlku jahody a na to kápnou kapku smetany ze shora ozdobenou lístkem máty a „teď kul voči degustêre“.

Zvláštní oblibě se mezi idioty dostává i pořadům typu „Hledá se supertalent“, případně „Hledá se antitalent“. Slintající masa si zapíná televizi a kochá se pohledem na svíjející se zoufalce, snažící se proniknout na světla ramp, přičemž největší aplaus skýtají vystoupení tzv. „hvězdné pěchoty“, což jsou takoví zoufalci, že se jim i slintající idioti pozorující výstup z tepla televizních plyšáků mohou beze studu vysmívat, jelikož jasně rozeznávají, že úroveň dotyčného zoufalce je ještě o dva řády horší než ta jejich. Závěrečná kola již nepřináší takovou sledovanost, proto dramaturgie zcela záměrně věnuje zvýšenou pozornost těm největším kreténům. Stejný princip je použit při soutěžích typu „Big Brother“, kdy se debilové koukají na jiné debily v očekávání, zda mezi sledovanými nedojde k souloži. Protože je blbost nakažlivá, mají nyní debilové možnost sledovat i to, jestli náhodou nesouloží gorily v zoologické zahradě.

Avšak pravou perlou mezi televizními pořady jsou esoterická vysílání. Tajemně se tvářící, již notně odkvetlé osoby pravděpodobně ženského pohlaví za použití tajemných pomůcek odpovídají na dotazy telefonujících diváků a za použití tajemně znějících slov typu „reiki, osud, čakry, blíženci“ se snaží udržet volajícího na telefonu co nejdéle, protože délka hovoru je to, co se počítá. Vydělávání na idiotech tím zde dostává opravdu masový rozměr. Volající frustráti bez mrknutí okna vypláznou několik tisícovek za telefon do televize, ale zaplatit si psychologa by nezkousli ani omylem, přičemž z naprosté většiny dotazů je patrné, že než psychologa, potřebovali by raději psychiatra.

I když je pokles průměrné inteligence v populaci vlivem množivosti méně intelektuálně zdatných nezvratný, existují jevy, které tento proces ještě urychlují. Kupříkladu školství. Ti přirozeně inteligentní jedinci jsou záměrně diskriminováni frustrovanými pedofobkami, charakterizovanými nejlépe popisem: „Seděly v kavárně, seděly tam tři, blbá, hnusná a ta třetí taky učitelka.“ Pokud se podaří mladému jedinci projevit nějaké nadání, skončí většinou na některém z přírodovědných, nebo matematicko-fyzikálních oborů. Naproti tomu tupá hovada zhusta končí na fakultách humanitních věd, kde lze utajit naprostou nezasaženost matematikou a základy logiky. Absolventi nejrůznějších obskurních škol typu „plzeňská práva, katedra marxismu-leninismu, vyšší škola obchodní, či filozofická fakulta“ pak zabírají pracovní místa lidem možná bez schopnosti nasát tak vysoké kvantum specializovaných pitomostí, ale zato přirozeně inteligentních.

Nejviditelněji se projevuje polarizace na úrovni vědy. Porovnáme-li průměrného matematika, či fyzika s libovolným absolventem filosofické, či jiné humanitní školy, vynikne naprosto zřetelně, že úroveň humanitního vzdělávání je v naprostých sračkách. Dokud bude největším lákadlem škol humanitního zaměření ke studiu poukazování na fakt, „nebojte se, matematiku nevyučujeme!“, tak se nedá čekat žádné zlepšení situace. Diskutovat s filosofy o kosmologii nelze, je to stejné, jako vysvětlovat filosofii debilům. Zkuste diskutovat o platnosti gravitačního zákona, s někým, kdo neumí ani trojčlenku. Filozof nikdy nepochopí, jak je možné, že Achiles dohoní želvu, když to filosoficky nejde.

Dalšími pozorovatelnými projevy rozmáhající se debilizace společnosti je existence zelených hnutí a organizací typu Greedpiss. Není třeba se nijak zvlášť rozepisovat o rozumových schopnostech protagonistů zelených ideologií. Dražší potraviny v málo rozvinutých zemích, protože z jídla se vyrábí nafta pro auta. Kácení pralesů, aby bylo kam sázet plantáže s bionaftou. Vystřílení vesničanů, kteří si naopak nechtějí nechat násilně zapralesit svá pole, aby si firmy mohly odškrtnout křížek v kolonce boj s oteplováním. Rozvoj slunečních elektráren a větrníků, které vyrábějí energii, když jsou vhodné podmínky a ne když je potřeba s následným přetěžováním přenosových sítí, kdy se elektřina chaoticky přesouvá po drátech Evropou, dokud se nenajde někdo, kdo ji spotřebuje. To všechno jsou průvodní jevy toho, jak to dopadne, když si zelení slintoši vymyslí nějaký geniální nápad. Třešničkou na dortu je pak už jen konstatování, že elektřina není potřeba, protože televizi lze sledovat i při svíčkách.

Vydělávání na idiotech dostává v podobě zelené ideologie naprosto nový rozměr: „Dejte nám své peníze a my zachráníme planetu!“ Otázkou zůstává před čím. Hlavním škůdcem planety je podle zelené ideologie člověk, takže dovedeno do důsledku: „Za od vás vybrané peníze zachráníme Zemi od lidstva, nejlépe tím, že vymře v důsledku pokusů o záchranu planety.“

Ti rozumově zdatnější, avšak morálně flexibilnější již dávno pochopili, že nejlépe se vydělává na strachu. Kupříkladu v současné době letí strach z globálního oteplování. To je byznys „ako krava“. Stačí říct „bacha otepluje se“ a na stole vám přistane půl miliardy eur na zkoumání katastrofické změny klimatu. Není divu, že i poměrně inteligentní a vzdělanostně nasycení jedinci rezignují na předstírání příčetnosti a ve rvačce o to, kdo se dostane dřív k lizu, se derou do výzkumných organizací typu Czech Globe. Má to však i své výhody. Rozumně uvažující člověk nemusí pracně zjišťovat, kde všude se mohou zelení slintoši vyskytovat a má je pěkně na hromadě v několika vhodně k tomuto účelu zřízených institucích.

Hlavním poznávacím znamením všech slintajících idiotů je to, že věří každé pitomosti. Jestliže se někomu udělá názor, znamená to automaticky, že je to pravda. Nejsou schopni kritického myšlení a nelineární myšlení je jim naprosto cizí. Zaměňují si dojmy s pojmy. Pokud se jim přece jen podaří nasát nějaké pitomosti, mají z toho takovou radost, že je šíří s energií atomové pumy. Mají neotřesitelné názory a jsou schopni je hájit do krve na protivládních demoństracích, nebo vyhlašováním stávkové pohotovostí. Jejich argumentace o logiku nezavadila ani omylem a samotný pojem logické uvažování jim nic neříká, protože naprosto netuší o co jde. Na druhé straně jsou naprosto přesvědčeni o své výjimečnosti a brilantnosti svých myšlenek. Dokazovat idiotům, že jsou idioti postrádá smyslu, protože idioti díky své debilitě nejsou nikdy schopni pochopit, že jsou idioti. To dovedou jenom chytří lidé. Idioti nerozlišují pojmy pravda a morálka, protože jim splývají. Je jich moc a neustále přibývají další.

Slintoši podvědomě nesnáší chytré lidi. Mají hrůzu z toho, že by ve srovnání mohla vyniknout jejich blbost. Proto se obklopují sobě rovnými, pokud možno ještě blbějšími jedinci, o jejichž přísun se stará neustále zoufaleji pracující konstrukce, které se už jen z historických důvodů říká vzdělávací soustava a na jejímž konečném zničení se horečně pracuje dokonce až na vládní úrovni. Doufejme, že k tomu dojde již brzo a nezabrání tomu ani případná demise ministra, nebo vlády.

Boj s blbostí se nedá vyhrát. Vše jest ztraceno, veškerý odpor je marný.

Naděje neumírá poslední, protože už je dávno po smrti.

Na druhou stranu existence slintajících idiotů přináší z hlediska jejich vytěžení dříve netušené možnosti.

Mějte se na pozoru debilové, chytří lidé ještě pořád existují.

I když je nás málo!

Každý z nás si v průběhu života ze svých zkušeností vytváří jakousi informační bázi, tuto dále zobecňuje a výsledky se pak v kolektivním povědomí odrážejí v tom, čemu se říká stereotyp. Známe jej všichni a stereotypy nám pomáhají rozhodovat se tehdy, pokud máme nedostatek informací.  Např. cikáni kradou a loupí – vidíme-li tlupu, je lépe se vyhnout, muslmani vybuchují (asi nějaký problém ve stravě) – vidíme-li tlupu, je nutno ji vyhostit, policajti nechrání nás ale zájmy státu – je lepší s nimi nemít nic společného, politici kradou – je nutno je znovu zvolit, a další a další. Ovšem to co vidíme se střetává s tím, co chceme. A vznikne ona výjimka ve statistice, totiž archetyp. Pravzor, představa společnosti o postavě, mýtus. Dokonce to nemusí být osoba, ale třeba i osudová situace nebo rozhodnutí. A pokud se Vám stane, že na takový archetyp narazíte, máte potvrzení jakékoliv příslušné statistiky, byť z jediného případu. A přesně tohle se mi stalo.

Dnes se ovšem vyvarujeme velkých slov a budeme se držet při zemi. Nikdo neříká, že archetyp musí být vzletný a vznešený. Každý ví, co je to (kdo je to) „maloměstská panička“. Ale v tom co představuje už zas tak moc velká shoda není. Tedy dnes už není. Moderní společnost stírá společenské rozdíly mezi městem a venkovem. Přesto však se jedná o archetyp a to minimálně 7-10 generací zpět. Chci se zamyslet nad tím, co zůstalo podstatou tohoto archetypu a jak přemýšlí, zejména sám o sobě.

Nuže, narazil jsem na ženu (dámu). Tentokráte ne fyzicky, ale subtilně, elektronicky a asi tak po jedné hodině (úhrnem) jsem začal přemýšlet, kde jsem to co slyším už slyšel. Dokonce jsem měl pocit, že to dobře znám a tento pocit se po dvou hodinách změnil v jistotu. Už co do popisu je to povědomé: Žena, 29 let, mírná(?) nadváha, inteligence v pásmu nadnormálu, dítě, manžel, který o ni nejeví zájem, vlastní obchod, zděděný dům, maloměsto a milenec. Nejeden. Už to samo o sobě je zajímavé a symptomatické, ale to, jak jak nahlíží na různé aspekty svého života je mnohem zajímavější.

Dokážete si například představit, že ještě dnes je možné domnívat se, že slovo milenec se používá proto, že dotyčný dámu miluje? Umím pochopit, že staročeský tvar „milec“ (oblíbený člověk), ze kterého je příslušný tvar odvozen, neslyšela, ale ta domýšlivost je zajímavá. a ještě zajímavější je to, že tak nazývá celou množinu tří až sedmi kusů, kterou zhusta sehnala na erotickém chatu. Pro kousek lásky šel bych světa kraj, že? To se musi dost naběhat. I důvod, pro který to dělá je velmi vydařený. Ne snad jen proto, jak bychom se my prasáci mohli domnívat, že si potřebuje zašukat, ale proto, aby jim doma s manželem bylo lépe. A také proto, že vydělává víc než manžel, dům je její, dítě rovněž a tedy trubce nemůže vyhodit. Jak tak čtu poslední větu, asi mám někde chybu. Zvláštní. když to říkala ona, znělo to dokonale logicky.

Dále. Od mužů, které šuká (napsal bych, kteří jí šukají, jenže z hovoru jsem měl pocit, že je tomu naopak) si nebere peníze. Jednak by ji to pak nebavilo a jednak není kurva. V té souvislosti je nutno zmínit, že prý na erotickém chatu (Cesta k rozkoši) jsou normální chlapi. Až mi čelist spadla. Chviličku před tím jsem tam četl zajímavou nabídku jakéhosi pána, který jinochům nabízel, že jim předvede před webkamerou, jak si TO (nevzpomínám si zrovna co to TO mělo být) udělá. A nebyl sám. Pravda, někteří asi byli nomálnějši, protože totéž nabízeli přítomným dívkám, ze kterých (dle způsoby vyjadřování soudě) nejméně polovina byli chlapi.

Nu, popojedem. Sociální interakce. V sexu prý potřebuje: … Hmmm. To nedám. To byl dost dlouhý seznam a možnosti mojí paměti jsou velmi omezené. Pocit, který ve mně zůstal je, že bych musel být Rambo s duší Justina Biebera, inteligencí Stephena Hawkinga a schopnostmi pornoherce. Uvědomme si k tomu, že mluvíme o někom, kdo má ke stopadesáti osmi centimetrům na výšku pětašedesát kilo. Ke vztahu s manželem je možné ještě poznamenat, že k tomu, aby jedinec byl nevěrný svému partnerovi, nemůže (prý) být praktikující křesťan. Protože přikázání 7 a 10 z Desatera. Asi jsem tu historii nějak špatně pochopil. Jak tomu rozumím já, po celou dobu od nanebevzetí jakéhosi tesaře a pouťového kouzelníka křesťanům nějak nedalo moc práce ospravedlnit si jakoukoliv zlodějnu, vraždění, ať už malé a podomácku nebo hromadné, či libovolnou prasárnu. Souvisí to asi s rozhledem, nebo je to křesťanka. Co se dalších sociálních interakcí týká, prý nelže a lhát neumí (asi až na těch pár maličkostí manželovi) a používá spíše konvergentní způsob myšlení, ovšem značně omezený dosahem. Asociativní řetězce a divergence v uvažování jí zůstanou asi navždy utajeny, na rozdíl od Wikipedie (fungující jako externí paměťový modul) a to kupodivu i přes nepřehlédnutelnou inteligenci. Zřejmě právě tento nedostatek dosahu jí umožňuje chlapa na sex nazývat milencem (v nepřesném významu), stejně jako pět dalších. Jako třešnička na dortu se pak skví vědomí vlastní výlučnosti a neopakovatelnosti. Spojíme-li si to (v pohledu zvenčí) s archetypem, který představuje, je to k posrání.

Shrneme-li to, máme zde archetyp maloměstské paničky mírně ovlivněné elektronickou komunikací, který se od roku 1850 nijak zvlášt nezměnil. Statistika je správná, jeden případ postačil.

Asi se shodneme na tom, že geneticky máme dán rozmnožovací pud ve dvou podobách. Zatímco ženy hledají co nejlepšího samce pro genetickou výbavu svých dětí, muži se snaží své geny rozšířit co nejvíce. Samozřejmě, že nemluvíme o vědomé volbě a celou tu legraci máme společnou s většinou vyšších druhů fauny. Jenže člověk má něco navíc a tak se dobrý úmysl matky přírody trošku zvrtnul. Mám na mysli třeba prostituci nebo rekreační sex – ostatně… šimpanzi by mohli vyprávět, kdyby to uměli – a další aktivity obsahující notnou dávku kreativity tak, aby se skrylo to jádro a přízemní puzení se schovalo za fasádu vznešené ideje (jó matriarcháty, to mušel bejt mazec). A protože kreativita jest dána každému rozličně, i fasáda pod kterou je chován onen pud a chtíč s ním spojený je tu více a tu méně nápaditá. Ať už to byly chrámy bohyň s kasírujícími kněžkami nebo posvátné háje či slavnosti slunovratu, vždy do končilo nohama do praku s úlitbou bohům. Jen jsem se nikde nedočetl, že by někdo viděl jakékoliv božstvo jak kasíruje ony úlitby. Zato kněží a kněžek se kolem motalo dost. A neutěšujme se tím, že to byl staro nebo středověk. Těch sekt je i dnes poměrně dost.

Moderní doba (krom jiného) má internet. Máte-li internet, máte vlastně neomezený prostor pro distribuci libovolné ideje, pokud tedy zrovna nezpochybňujete Svatý Holocaust (platí pro Evropu) nebo globální oteplování změnu klimatu (platí univerzálně). Jednu takovou ideu jsem potkal, a mohu Vás ujistit, že zkoušku praxí nepřežila ani o  minutu.

Představte si, že máte výchovu. Já vím, spoustě z vás to přijde pitomé, bo jste nevychova(tel)ní. Ale zkuste si to představit. A tato výchova do vás natloukla jakousi morálku, což není nic jiného, než soubor pravidel usnadňující život Vašemu okolí. Vám naopak. A protože období vtiskování vzoru pominulo už před dvaceti lety, jste s překážející morálkou nuceni něco udělat na vědomé úrovni, neb pudy jsou pudy a s testosteronem (estrogenem) neradno hrát. Co učiníte? Musí to znít vznešeně, musí to táhnout lidi a nějakej ten benefit ať už materiální či duchovní povahy taky není na zahození. Čim přizemnější úmysl, tím vzletnější název. Prostě:

Otevřete dveře svobodným duším. Zní to dobře, no ni? Jen si to představte. Monogamní vztahy jsou samozřejmě dobré, nicméně Vaše duše má křídla a přes dva fakany je nemůžete pořádně rozepnout. Vaše duše je volná a chcete víc.  Rádi by jste si zapíchali a neradi by jste upadli do podezření, že jen tak přízemně chodíte za kurvama. Vy prostě chcete zažít setkání s dalšími, podobně – ne-li více – svobodnými dušemi a když už budete souznít, proč si u toho nezašukat. Není potom divu, že když už se uskuteční sraz, lze na něm detekovat následující typy svobodných duší. Pro sociologa zlatý důl:

Organizátor: Snad jediný, který přinejmenším z části věří tomu, co říká. Možná je to tím, že je enthuziasta, možná kandaulista, možná cuckold, v každém případě do toho neváhá vrazit svoje prachy a neočekává plnou návratnost a tedy všechna čest, ať už má motiv jakýkoliv. Na dobročinnost nevřím. Organizátor má samozřejmě asistentku, která vypadá vůkol nejlépe a nenechá se ukecat.

Subina:  Patří k tvrdému jádru a nikdo do ní nepůjde. Milá, sympatická, ráda si povídá a ne blbá. Jako všechny tlustý ženský.

Liška v kurníku:  Chlapi, kteří vědí co chtějí, třetinu přítomných žen znají od vidění (z bordelu) a další třetinu z inzerátů na erotických serverech. O svobodných duších nemůže být řeč. Přišli okouknout nové amatérky a bez reference ani ránu.

Řízek. Kdo zná stupeň hodností u skinheadů, bude mu povědomý. Něco mezi učilištním skinheadem a berserkrem, ovšem v pokročilém věku. Na přítomné dámy se dívá okem řezníka zálibně spočinuvším na prorostlém bůčku a zásadně postává, aby měl rozhled.

Lama:  Chlap, který prvně vidí holky na prodej. Kouká jak zjara a sežere to na potkání hned té první, tedy:

Macek:  Obličej a intelekt OK, podvozek jak Jumbo-jet. K dispozici zřejmě zadarmo. Nicméně zapůsobit asi dokáže a každé zboží si svého kupce (jednou) najde.

Šlapka z chatu:  Tak jako celé dny čučí na chatu, tak čučí i na srazu. V plném rozsahu o ní platí, že není ošklivých žen, je jen málo kořalky.

Mladý idiot: Ví kulové a šukal by jak červenej brabenec. V závěru večera si na někoho vyskočí, dostane po pysku a je vyhozen. Holce „zapomene“ zaplatit a zatáhne to za něj jeho méně opilý kamarád pod tíhou přesvědčivých a rozumně postavených argumentů.

Starý praktik: Ví co chce, jak a kam a nehodlá si to nechat pro sebe. Bohužel. A ke vší smůle chce totéž i po svém okolí.

Tichá voda: střední věk, tichý hlas, osobní známost s organizačním výborem. Soudě podle počtu odchodů na pokoj nejsvobodnější duše široko daleko.

Amatérky:  Jeden kus z definice, dva – tři dle vlastního vyjádření. Kdo nevěří, ať tam běží.

Profikurvy: ten zbytek přítomných dam. Jedenkrát Sexyscarlet, jedenkrát Mazlivky,  2 x N46, svojí zástupkyni vyslala i ostravská ODS (bezkonkurenčně největší dřevo šikoko daleko, ale erotických keců jak opice chcaní), další blíže neurčeny.

Když to shrnem, i svobodné duše chtějí sex Čím svobodnější jsou, tím levnější by měl být. Nu což, není to dokonalý svět a není každý den posvícení. Ztracený čas to koneckonců nebyl.

Kdysi, když umřel Brežněv (pro ty mladší – jednalo se o biomechanickou loutku na místě nejvyššího představitele tehdejšího SSSR) a začalo období rychlých úmrtí, došlo občanovi že něco není v pořádku až tak po jedné až dvou hodinách, když se počet truchlivých smyčců limitně přiblížil hranici snesitelnosti. Teprve pak nám to došlo a začali jsme plni naděje hádat: Husák? Bilak? Indra? Nějakej rusák? Nebo nějaký bývalý kápo v koncentráku t.č. východoněmecký soudruh? Byly to světlé chvilky a trvaly tak hodinu-dvě, než nás rozhlasová, případně televizní hlasatelka (na ty stopy špatně skrývaných slz v hlase se nedá zapomenout) seznámila s výsledkem slosování. Brežněv! To bylo radosti. Dnes už takovému vypětí a radostnému očekávání vystaveni nejsme.

Sedíte doma koutkem oka zaznamenáváte, že manželka přepnula televizi na jakési dvě buzny z dálniční policie, případně jakéhosi jiného teplouše se psem a náhle odmlka v dramatu. Napětí se ztrácí v nedohlednu, přes polovinu obrazovky běží titulky s tou Zprávou. A to je ta lepší varianta. Horší je, když se chcete podívat na objektivní a vyvážené zpravodajství, přepnete na ČT24 a zjistíte, že redaktor má černou kravatu a hlasatelka se tváří jak kdyby jí uplaval sprchový gel. Přičtěte se prostřihy na vážné tváře mladých intelektuálů zapalujících svíčky (to se sakra nikdo z nich nepamatuje na Palacha?) a hned víme, že další bombardování už bude bez humanitárních přívlastků.

I já, musím se přiznat, jsem tiše zavzpomínal. V okamžiku, kdy mne hlasatelka neváhala seznámit s obsahem článku v jakýchsi zahraničních novinách, který pravil, že Havel byl duchem Českého národa jsem vzpomínal dokonce velmi nahlas a některá slova šla opravdu přímo od srdce. Vzpomněl jsem si na množství koupelen ve kterých oslavenec uklouzl, na to, jak využil v honbě za mocí rozpadu Československa, který vlastně způsobil, vzpomněl jsem si na Bilderberg, evropskou integraci, kliku hradních patolízalů deformujících politickou korektností obraz podávaný občanům, na omluvy sudetským Němcům, prolomení Benešových dekretů kvůli bývalému majetku jeho rodiny a na servilitu kterou projevoval kdykoliv, když naslouchal někdo z Velkých Bratří. Vzpomněl jsem si na techtle (bůhví, jestli nedošlo i k mechtlím) s Chemapolem, na zblitky související s jeho salonním pacifismem, blbou náladu, amnestii kriminálníkům a zkurvení zbrojní výroby a na spoustu nedodržených slibů.

Uběhlo 22 let od konce komunismu, nahrazeného jeho jiným typem a jak vidno, kvůli některým lidem je možné i dnes vše. Troufám si říci, že takto servilní nebyla ČT ani při oněch vzpomínaných úmrtích Brežněva a jemu podobných. Nepřekvapilo by mne ani kdyby teď Havla vezli na krchov na lafetě a to, že to bude státní pohřeb (na který nemá nárok) už je jasné teď. Jediné, co mne trochu utěšuje je, že kam čert nemůže, nastrčí bábu a tak boží mlýny už nějaký čas melou. Lze tedy vzpomenout na výroky jeho ochranky o tom, že když nevědí kde je Dáša, jsou mu nanic (dotyčná se údajně po konzultaci zapomněla na pokoji lékaře v hotelu), na fenku Ďulu, na přepsaný majetek a další legrační historky. Tak mne napadá… že to ale trvalo, než se dočkala, jen což?

Václav Havel byl prototypem levicového intelektuála. Mesiášský komplex, alkoholismus, bájivá lhavost a neskrývané vědomí vlastní výjimečnosti je to, co zůstane v paměti všech, kteří se nemusí politicky korektně vyjadřovat.  R.I.P.

Yanek

Kdysi (tím myslím před Velkým Sametovým Podvodem) jsme mezi mnoha lékařskými obory měli i psychiatrii. Jako u všech ostatních (vědních) oborů i zde platilo, že Sovětský Svaz je náš velký vzor a podle toho to v příslušných léčebnách vypadalo, odhlédneme-li od toho, k čemu jinému se psychiatrie používala. Tedy k perzekuci, k odkládání nepohodlných osob, které nebylo politicky vhodné zavřít rovnou, k pokusům s novými léky (ukradenými na západě) a tak podobně. Toto už prý u nás není, protože máme lékaře nové, neotřelé, myslící svěže, co ne a ne odejít. A také máme DETENČNÍ ŘÍZENÍ, což, jak se sami dočtete, je věc úplně jiná a neškodná. Vezměme si tedy onen příklad praktického použití psychiatrie. Na Hippokrata zapomeňte, ten u toho nebyl.

Bylo nebylo, šla slečna, 28 let stára, 10.10.2011 do restaurace a neudělalo se jí volno. Podle pozdějších, dobře utajovaných údajů to byla lehká srdeční příhoda. I zavolala si RLP. Nicméně, průvodní jevy se nezdály personálu restaurace a tak mimo tento děj přičinlivě zavolal městapo. Toto se hbitě dostavilo na místo v osobách str. M Egemaiera (1857) a str. J. Vevery (2136). Čačtí strážníci vyhodnotili rozdíl ve svojí společné tělesné hmotnosti a hmotnosti dámy ve svůj prospěch a rozhodli se, že budou postupovat tvrdě ale spravedlivě pyčo. Výsledkem byla nasazená pouta, několik modřin (dámy) a tržně zhmožděná rána o velikosti 5mm (sic!) na ulnární straně pravé ruky str. Egemaiera.  Jak se dostala pravá ruka statného strážmistra do blízkosti úst zadržené, nedokázal dotyčný vysvětlit a usnesení o Trestním stíhání za napadení úřední osoby takový detail neřeší. Mezitím dorazila RLP a převezla slečnu do nemocnice Na Františku. Protože dotyčná byla agresívní (říkají strážníci) byla odtud převezena převezena (po dohodě s lékařem – první lékař, všimněte si) na psychiatrické oddělení nemocnice Na Karlově.

Odbočíme. Říká se tomu detenční řízení a v zásadě jde o to, že jsou pacienti, kteří mohou být hospitalizování proti své vůli, případně nevědí, že jsou hospitalizováni, například proto, že nemají hlavu nebo nějakou jinou důležitou část těla. Tyto případy ovšem pomineme, jedná se o první verzi. Říká se tomu „řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do ústavu zdravotnické péče a držení v ústavu zdravotnické péče“.  Toto je dáno rozhodnutím soudu, v němž musí být vysloveno následující:

„Soud zahajuje řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do ústavu zdravotnické péče a držení v ústavu zdravotnické péče ve věci umístěného Adolfa Vylekaného.“
„Soud ustanovuje umístněnému Adolfu Vylekanému opatrovníka – JUDr. Janu Utajenou, advokátku se sídlem v Olomouci, Blanická 19 pro řízení o vyslovení přípustnosti převzetí umístěného do ústavu zdravotnické péče a držení v ústavu zdravotnické péče.“
„K převzetí Adolfa Vylekaného do ústavu zdravotnické péče Fakultní nemocnice v Olomouci dne 6.3.2009 došlo ze zákonných důvodů, a to v souladu s ust. § 23 odst. 4 písm. … zák. č. 20/1966 Sb.,  o péči o zdraví lidu.“

Zdravotnické zařízení je tedy povinno do 24 hodin po hospitalizaci zpravit místně příslušný soud o nucené hospitalizaci a tento je povinen po výše uvedeném zahájení řízení do sedmi dnů od zadržení vydat rozhodnutí o propuštění nebo další hospitalizaci, tentokrát na dobu nejvíce tří měsíců, přičemž po dvou měsících musí zahájit přezkoumání. Důvody k nucené hospitalizaci jsou dány výše zmíněným zákonem, a jsou čtyři:

a) jde-li o nemoci stanovené zvláštním předpisem, u nichž lze uložit povinné léčení / b) jestliže osoba jevící známky duševní choroby nebo intoxikace ohrožuje sebe nebo své okolí, anebo/ c) není-li možné vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného vyžádat si jeho souhlas a jde o neodkladné výkony nutné k záchraně života či zdraví / d) jde-li o nosiče (nakažlivé nemoci).

Nicméně o předmětnou slečnu nikdo neprojevil zájem (krom soudního znalce přibraného vyšetřujícím komisařem) až do 21.10. Toho dne už to ošetřujícímu (je-li to to správné slovo) lékaři bylo hloupé, i nechal slečnu převézt do psychiatrické léčebny v Kosmonosech. Tím zdařile dvě mouchy jednou ranou zabil, páč při nové hospitalizaci je nutno zahájit NOVÉ detenční řízení a zbavil se horkého bramboru. Místně příslušný soud v Mladé Boleslavi ústy samosoudkyně JUDr. Jaroslavy Synáčkové tentokrát zareagoval a vydal rozhodnutí o zahájení (to se v Praze nestalo), ale to také na dlouhou dobu bylo poslední co vydal.

10.11.2011 se u primáře ústavu (MUDr. Richard Záleský, tel: +420 326 715 801, e-mail: richard.zalesky@plkosmonosy.cz) začaly rojit všetečné dotazy příbuzných co jako bude a stala se jedna z těch malých náhod, které nám tak zpestřují život. Samosoudkyni Synáčkovou osvítil duch svatý (nebo duch Grahama Bella) a rozhodla. Hned den potom (to byl pátek). Samozřejmě že o hospitalizaci, co taky jiného, do pytle, doktore, kurva to ste mi nemohli zavolat dřív, že má příbuzný? Ovšem mezitím v jednom z přátel slečny chytly saze a za asistence policie se dostavil do léčebny, že slečnu vyzvedne. A zhrozil se.

Místo mírně nasertivní a elegantní slečny jako žihadlo se dostavila šedavá troska, špatně se vyjadřující, přešlapující na místě, čas od času držená v klecovém lůžku, zkrouhnutá děsivým kokteilem Diazepamu, Rivotrilu, Apaurinu a několika dalších neméně zábavných psychofarmak, s fyzickým poškozením vzniklým při násilné aplikaci těchto látek. PO TŘECH TÝDNECH láskyplné péče lékařů, kteří, jak se vyjádřili, jednají v nejlepším zájmu pacienta, kterého pro jeho zdravotní stav není možno propustit. A to se podržte. Poslední věta ve zmíněném usnesení zní: „Pokud bude umístěný-pacient ze zdravotnického zařízení propuštěn, nebo udělí souhlas s hospitalizací, soud řízení bez dalšího zastaví. Rozhovor se zdravotnickými pracovníky se odehrával (takřka přesně) takto. PČR, která má bdít nad dodržováním zákona přihrávala lékařům.

- Slečnu není možno propustit.

- Proč to nelze?

- Protože soudkyně vydala rozhodnutí o zahájení řízení o převzetí do ústavní péče.

- Ale nevydala v zákonné lhůtě nutné následné rozhodnutí o převzetí do lékařské péče, takže slečna je zde bez zákonného důvodu.

- To nevadí, dokud nám to neřekne, pustit jí nemůžem.

- Takže když například zde za příslušníkem zaklapnou omylem dveře léčebny, bude se muset ven prostřílet, bo soudkyně nerozhodla?

- V tom je rozdíl.

- Jaký?

- U slečny soudkyně rozhodla o zahájení řízení.

- Ale po uplynutí zákonné lhůty toto pozbylo platnost.

GOTO bod 1

Toto je tedy v kostce a příkladu stav a účel naší klinické psychiatrie. Léčeny jsou pobočko zadržovací vazby, metody v nich používané udělají kripla v podstatě z kohokoliv a těsná spolupráce se soudem zaručí beztrestnost. Samozřejmě, že jsou podnikány další právní kroky a troufám si říci, že ji je ani léčebna ani soudkyně do rámečku nedají. Ovšem mezitím bude pacientka vydána laskavé péči lékařů, kteří nepochybně jednají v jejím zájmu a ne v zájmu moci. Doufám, že tato péče nebude mít trvalé následky.

Yanek

http://ismlouvy.cz/vice/detence.html

http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/10821/.p/8411/_s.155/701?PC_8411_number1=20/1966&PC_8411_p=23&PC_8411_l=20/1966&PC_8411_ps=10#10821

Především tedy musíte mít netypické a nápadné hobby. Sbírání informací o státní správě nebo o teroristech (někdy to není jednoduché rozlišit – viz Vít Bárta), můžete být člen Dělnické strany nebo iniciativy D.O.S.T.(dohlédněte na to, aby Vaši dědičně degenerovaní oponenti uměli slinit, popřípadě prskat, eventuálně obojí), a nebo můžete chodit za kurvama a něco pro ně dělat. Třeba jim platit, vytvářet weby a tak. A samozřejmý požadavek je, být mocen vyjadřovat se slovem a písmem.

Aplikujete tedy svého koníčka na okolí, sdělujete své zkušenosti, na svůj web píšete články, sledujete cvrkot a jednoho dne budete prohlášen za kriminálníka. Bez toho to nemá to kouzlo. Čím jste starší a méně mobilní, tím více samopalníků na Vás pošlou, aby Vám vysvětlili, jak se to narodilo. Kdo je na vozíku, může se těšit na to, že kvůli němu obklíčí celou čtvrť, šťastlivci v komatu mohou očekávat manévry na úrovni malé jaderné války. Je to pro ty šmejdy zřejmě něco jako cvičení. Nacvičovat zatčení na Albánském gangu nájemných vrahů přece jen není tak bezpečné. Absolvujete tedy celý cyklus od zatčení přes obvinění a vyšetřování až po zrušení obvinění na základě těch samých důkazů, podle kterých Vás zatkli, vyfasujete svoje zničené počítače a zkratovaná paměťová média a odebéřete se do svého domova aby jste o tom napsali článek. A pak to přijde.

Jistě máte jakousi povědomost o tom, že státní správa na náš účet vychovává z určitých, řekněme… duševně zpomalených, jedinců další a dalši zmrdy, mající za úkol dozírat na politicky korektní budování světlých zítřků. Kvalita vyučujících je přitom samozřejmě poplatna určení a tomu, kdo učil je, nebo kdo jsou, neb kruh má tendenci se uzavírat. Mám na mysli pochopitelně výkvět druhé správy STB či podobně kvalitní materiál morálně na výši. Ano, samozřejmě, občas se najde pšenice mezi koukolem, takže někdo eventuálně může myslet „nově“. Dle mého je to ale takové to nové myšlení typu: „proč je zavírat, když je můžem znemožnit“ a nebo je to nové myšlení spíš záležitostí pohledu příslušné analýzy. Mno. K vyučování potřebujete informace. A kde je vzít. No samozřejmě na internetu a nejlépe od těch,které jste předtím buzerovali. Tedy se dozvíte, že váš shora uvedený článek je bez jakýchkoliv skrupulí spolu s dalšími články z tohoto webu používán pro výchovu oněch retardovaných existencí.

Jest tomu tedy tak, že tato organizace, kterou na Vás poštvou, když u táboráku vykrádáte neumělým zpěvem čísi duševní vlastnictví, mající tolik starostí s utajováním informací o své činnosti a stíhající kdejakého bloggera tedy sama použije co ji napadne, aniž by se obtěžovala se alespoň zmínit, že to udělá a když kváknete, bude to naposled.

Někdo se kdysi zmínil, že dokonalost začíná u maličkostí. Toto je jedna z těch maličkostí, ze kterých se pak vyvine onen úžasný aparát, který máme všichni tak rádi.

V následujícím textu (doufám) najdete nejpoužívanější pojmy potřebné k interakci s okolím. Berte je s nadhledem, třeba je to ještě horší.

1. Lidé

• Děvka (prostitutka, šlapka, profiholka, kurva, nočňátko, coura, běhna, šlapka…). Žena na smluvní vztah garantovaný ústní dohodou. Tedy většinou žena a většinou ve fertilním věku. Dostává od Vás peníze za sex (dobu) strávenou s Vámi. Má libovolný představitelný počet dalších smluvních vztahů.
• Manželka (stará, nebožka, ta moje, stíhačka, coura…). Žena na smluvní vztah garantovaný státem. Dostává od Vás peníze za dobu strávenou s vámi. Může mít několik dalších negarantovaných vztahů.
• Milenka (přítulka, přítelkyně…). Žena na smluvní vztah negarantovaný vůbec ničím.  Většinou manželka někoho jiného. Dostává od Vás benefity za dobu (sex?) strávený s Vámi. Může mít několik dalších negarantovaných vztahů.
• Klient (prostitutky). Zdroj jejích příjmů a k jako takovému se k němu chová. Od servility až k přehlížení. Kromě úcty.
• Manžel. Zdroj příjmů manželky a ta se k němu jako takovému chová. Od nezájmu až k přehlížení. Kromě úcty.
• Pasák. Přeplacený manager.
• Ochranka. Bezmozek najímaný pasákem pro hlídání cvrkotu v podniku. Na privátech počítá holkám klienty, aby pasáka neokrádaly, což je maximální mozková činnost, které je schopen.
• Taxikář. Je placený jednak od vás a jednak od dvou až třech podniků, aby Vás tam dovezl.
• Pornoherečka. Od prostitutky se liší pouze cenou za escort, kvalitou inzerce a hereckým výkonem.
• Nahaněč. Zfetovaný Nigerijec postávající na Václavském náměstí a snažící se Vás slovníkem městského policajta přesvědčit k návštěvě konkrétního klubu.
• Animírka. Holka, která je v podniku proto, aby hostům zvedla konzumaci a lila do sebe ladydrinky.
• Tanečnice. V některých podnicích dívka určená pouze ke koukání.
• Barmanka. Dívka v klubu za barem, která Vám je schopna doporučit dívku na sex. Budete litovat, protože Vám doporučí tu, která má nejméně klientů. Proč tomu tak je, zjistíte sami.
• Tatramatka. Pejorativní název pro prostitutku vyznačující se originálním pojetím předmětného úkonu.
• Hodinářka. Pejorativní název pro prostitutku vyznačující se originálním pojetím smluveného času. Předchází se až o 20 minut na hodinu a čas počítá od doby, kdy zaparkujete.
• Telefonistka. Domnívá se, že některé telefonické hovory nesnesou odkladu a tak je vyřizuje. Kdykoliv!
• Amatérka. Amatérská prostitutka. Dívka, která si prostitucí pouze příležitostně přivydělává. Zákazníky loví na erotických chatech.
• Topič. Ten muž z dvojice klient/prostitutka, který se domnívá, že je milován. Peníze podmínkou.

2. Prostředí

• Auto. Nouzová náhrada pronajatého pokoje. Lepší je větší auto nebo menší řidič. Opačný poměr může skončit i vyhozenou čelistí (stalo se). Naštěstí nebude Vaše.
• Hotel, penzion. Zbytečný přepych pro amatérskou šlapku za 700 Kč.
• Privát. Byt v soukromém vlastnictví používaný pro provozování sexuálních služeb, zhusta bez vědomí vlastníka. Toto se pozná podle toho, že adresa v inzerci je uváděná jiná, než se privát fyzicky nalézá.
• Byteček. Též soukromý byteček. Představa provozovatele privátu o inteligenci klientů.
• Nightclub, klub. Od špeluňky s oblýskaným plyšem, přes miniklubíky se třemi pokoji a barem až po luxusní paláce. Je provozován většinou jako bar a ubytovací služby, neb je zákonem zakázáno zakládání veřejných domů.
• Swingers club. Párty pro příznivce skupinového sexu. Můžete mít každého (opačného pohlaví), kdo nebude proti. Naprostá dobrovolnost podmínkou, pro muže vstup jen s doprovodem, nejedná-li se o speciální párty pro náročné ženy (na každý pár jeden muž navíc).
• Koupelna. Místo, kam si s sebou na privátu bereme všechny věci (kromě bot a zimního kabátu, není-li nic v kapsách).
• Ložnice. Místo s dobře viditelnými hodinami a postelí.
• Ložnice (doma). Místo, kde manželka nesmí najít ta krajková tanga, která pohřešuje dívka z posledního escortu.
• Schodiště. Místo k mnoha zajímavým setkáním. Například s předchozím klientem, s klientem, který Vás chce předběhnout, s dvěma zvědavými důchodkyněmi, s manželským párem nesoucím kočárek, případně s majitelem domu, nebo správcem.
• Chodník (před domem ve kterém je privát). Poznávací znamení: mobil u ucha. Schválně se rozhlédněte…
• Ulice. Místo, kde Vás vždy někdo pozoruje.
• Trafouš, Trafo, Trafalgar. Václavské náměstí. Neformální noční shromaždiště většiny lumpů v Praze.
• Příroda. Místo, kde je vždy někdo na dohled.
• Zaměstnání. S něčím takovým ji neobtěžujte.

3. Příslušenství

• Peněženka. Předmět, který nesmíme pustit z dohledu
• Klíče od auta. Dtto.
• Telefon. Jakbysmet. Mimochodem… Kolik si myslíte, že je Vás na lince při rozhovoru?
• Hodinky. Nástroj pro kontrolu rychlosti prostitutky.
• Prezervativ. To co nechceme, ale musíme. Musíme zejména v okamžiku, kdy na něm druhá strana netrvá.
• Ladydrink. Sladká voda se stopovým množstvím alkoholu v ceně kožešinového boa. V některých podnicích je ladydrinkem i voda z kohoutku, nebo prostě vše, co dámě koupíte. Smyslem je zvednout zisk podniku i dámy, kteří se o rozdíl nákupní a prodejní ceny dělí.
• Drink. Pití pro Vás. S obsahem alkoholu by ČOI rozhodně nesouhlasila.
• Pivo. Lahváč za cenu francouzského šampáňa.
• Inzerát. Idealizovaná představa provozovatele podniku o svém personálu.
• Fotografie. Součást inzerátu. Zhusta je někoho jiného, o deset let a dvacet kilo mladšího. Věřit fotografiím v Annonci hraničí s debilitou.
• Policie. Organizace, která by se měla zabývat stíháním trestných činů. Pomáhá lumpům a chrání zájmy státu.
• Test (paternity). Nedělejte ho, nemusel by projít.
• Dětský domov. Organizace na výrobu prostitutek.
• Drogy. Ano, to bylo ono. Domnívali jste se správně. Koks, héro, psychofarmaka. Mariánka je pro děti. V některých případech takto pasáci ovládají prostitutky.
• Chlast. Dočasná náhrada nebo doplněk ke drogám.
• Pretty Woman. Ne, nebyl to dokumentární film.

4. Slovníček inzerce:

• Jsem tu pár dní………………………  cca 2 roky
• Jsem tady jen na prázdniny……a po prázdninách také a po těch dalších rovněž
• Plnoštíhlá…………………………………20 – 40kg nadváhy
• Sportovní postava…………………..truhlářova dcera
• Ženské tvary……………………………přetéká to úplně všude
• Pevné čtyřky…………………………….jsou až u pasu
• Baculka……………………………………připrav se na šok
• Vášnivá……………………………………občas zavzdychám
• Submisivní……………………………….až budeš odcházet, tak mi řekni
• Atraktivní ………………………………. diskobobule
• Velmi štíhlá………………………………anorektička nebo fet
• Hovořím: ČJ, RU………………………..Ukrajinka jak poleno. Nerozumí česky mimo číslovek.
• Udělám vše……………………………….kromě fistingu, análu, foot fetish, orálu a ruční práce
• Nejsem prostitutka…………………..bude Vás to stát pěkný prachy
• Osmnáctiletá……………………………dvacet jedna. Oko bere
• 24 let………………………………………..třicet jedna
• 34 let………………………………………..čtyřicet dva
• Čtyřicetiletá………………………………dvaapadesát
• 52 let ……………………………………….cokoliv mezi šedesáti a smrtí
• Maminka……………………………………prsa jako kokršpaněl uši
• Pouze s kondomem………………….kolik dáš za služby bez?
• Jsem milá…………………………………..nedostaneš vynadáno hned mezi dveřmi
• Brazilka……………………………………..ze Žižkóva

5. Interakce

• Telefonát (prostitutce). Mluvte energicky, nemumlejte. Chcete sex a na druhém konci drátu to vědí, takže nesmělé pípání nemá cenu. Rovněž lze doporučit zvláštní telefon s předplacenou službou výhradně pro tato volání. Tykáme a používáme jen křestní jméno. Paranoidní jedinci používají křestní jméno někoho jiného.
• Očumování (v klubu). Nakonec zbude jen jedna šlapka. Nenamáhejte se přemýšlením proč, stejně to nakonec zjistíte.
• Drzost. Jakýkoliv požadavek amatérské šlapky přesahující 2000 Kč.
• SMS. Další pokus po telefovátu, který nikdo nezvedl. Nikdo neodpoví.
• Kontakt (s prostitutkou). Chovejte se normálně a buďte milí. Buďte milí déle než ona, třeba jí to přejde. Je to kamarádka, se kterou jste si to kdysi rozdali a kterou jste dlouho neviděli. Přezíravé chování typu: “vždyť je to jen šlapka“ indikuje vadu charakteru. Vašeho.
• Otočka. Pokud se Vám cokoliv nelíbí a nejste ochotni to strpět, je to jediná možnost. Reálně proveditelné jen do předání peněz. Kdo neudělá otočku jednou, příště už mu hrůza nedovolí.
• Romantická láska (v manželství). Stupidní americká idea, která se projevila na nárůstu počtu manželských poraden, psychických problémů, domácího násilí a prostitutek.
• Romantická láska (k prostitutce). Největší chyba Vašeho života. Hledat štěstí u prostitutky je naprostá blbost.
• Láska (prostitutky). Nejlépe k penězům.
• Sociální inteligence. U šlapky ji nehledejte.

6.  Služby

• Klasika. Spadá do ní misionář, zezadu (u slečen velmi oblíbená, je to proto, že ji nedřete klitoris a nemusí vám čučet do obličeje),  na boku, na koníčka, ve stoje a podobné standardní polohy.
• Strip. Může to být hezký pohled, pokud se slečna nesvléká jak u lékaře.
• Dámský anál. Málokterá zvládá nadprůměr. Nejméně v polovině případů slečna odmítne, ačkoliv jej má v inzerci.
• Piss. Na vás každá, na sebe málokterá
• Pánský anál. Například připínákem
• Masáž prostaty. Dtto, ale prstem.
• Orál. S ochranou v základní ceně
• Orál bez. Někde v základu, jinde za příplatek.
• Orál bez do konce. Skoro všude za příplatek.
• Oboustranný orál. Pokud jste ochotni na privátu provádět šlapce orální sex, jste adepti na Darwinovu cenu. Berte to jako naprosté selhání sebezáchovných instinktů. Každá s někým souloží bez gumy. Pokud Vás to tedy napadne, možná si ověříte, jak chutná sperma.
• Lehké SM. Fackování, mírné bičování, vosk, kolíčky, pohybová deprivace. Musíte si vybrat (případně Vám subina řekne (zeptá se), jestli můžete (může) zanechat viditelné stopy.
• BDSM. Záležitost specializovaných salónů.
• Incall. Pouze v klubu (privátu).
• Outcall. Escortní služba.
• Doprovod (do společnosti). Vybírejte pečlivě a z top sorty. Nezapomeňte, že slečnu chcete vydávat za sekretářku/kolegyni/milenku/ a je tedy reálná šance, že může hovořit i s někým jiným než s Vámi.
• Doprovod (do swingers). Vybírejte pečlivě a značnou pozornost věnujte dohodě. Pokud si slečna doprovod do swingers představuje tak, že si to rozdá s Vámi a pak bude tankovat na baru, pravděpodobně ji vynesou. I s Vámi.